Obrázky: Javorník, mč. Proseč pod Ještěděm, Anna Sluková, přední ochotnice a autorka několika her, 1969

Anna Sluková-Caforčice, na snímku ve věku 80 let, skládala texty písniček a pustila se i do divadelních aktovek.
Hry napsané Annou Slukovou: Ještě jsem nikdy neplakal aneb Maminka má svátek, Starodávné křtiny v Ještědě, Láska je čarovná květina
a Ferblaři.
Hru Ještě jsem nikdy neplakal aneb Maminka má svátek s úspěchem sehráli kromě javornických i ochotníci z Hořeních Pasek.
Za námět autorce posloužila situace jejího bratra Václava Pavlů (Havelků), který rukoval v roce 1914 do války. O této hře napsala Anežka Čermáková-Sluková článek do sborníku Od Ještěda k Troskám v dubnu 1934.

Otištěn byl rovněž ve Zpravodaji Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé s titulkem Ještě o ochotnickém divadle v Javorníku:
„V březnu tohoto roku provozován byl v Javorníku pod Ještědem na ochotnickém divadle kus pod názvem Já nikdy neplakal, který měl takový
úspěch, že musil býti v krátké době opakován při naplněném hledišti. Autorkou kusu jest pí Anna Sluková z Javorníka, jak sama o sobě praví, jen žena z venkovského lidu, bez jakéhokoliv zvláštního vzdělání, jedna ze šesti dívek, kde sbírání kamení na polích, po stráních nebo chování menších sourozenců bylo dílem přednějším nežli návštěva školy.
Děj kusu vzat ze skutečnosti, a to z vlastní rodiny autorčiny, takže v něm přicházejí na scénu její rodiče, bratři a jiní příbuzní. Účel kusu – vzbudit lásku k matce a k národu – dosažen úplně. Děj odehrává se za války, zčásti v Čechách, zčásti v Rusku, poslední jednání pak na světelském
hřbitově u hrobu matky, která loučíc se v prvním jednání se synem odcházejícím na bojiště dává mu s sebou jako talisman tři květy a tři hrsti hlíny z rodného gruntu se slovy: je to kus tvého domova, ještě víc, též kousek tvé vlasti. Ať v kterémkoli úhlu světa budeš a přepadne tě stesk po domově, vezmi tuto hlínu a zlíbej ji. Vlož ji před spaním pod hlavu a bude se ti zdáti, jako by ses vyspal na rodné půdě ve své vlasti. Pamatuj, vlast, toť tvoje druhá matička…A nyní vrací se syn domů jako ruský legionář, ale matky již nezastihne naživu. Spěchá nejdříve k jejímu hrobu a klade naň ony tři květy, které mu s třemi hrstmi hlíny dala s sebou do války. Autorce se dobře podařilo vystihnout smýšlení českého vojína i trudný život lidu ve válce. Kus svědčí o nepopiratelném talentu prosté vesničanky a jest zároveň důkazem, že Karolina Světlá, předvádějíc čtenářstvu ve svých románech Evičku, Frantinu, Sylvu, Kantůrčici a jiné hrdinky, nevybájila jich ze své fantazie, jak jí bylo vyčítáno, ale že skutečně výjimečné ty povahy mezi ještědským lidem znala. Vždyť i paní Anna Sluková za svého muže, jenž jest jinak zaměstnán, zastává starostenský úřad v obci, stejně jako kdysi Frantina z románu Karoliny Světlé.“
Představení se konala v hostinci pana Vanera.

Zdroj: PAVLŮ, Milan: Ochotnické divadlo v Podještědí. Liberec, nakladatelství RK 2012, s. 26-27. Pro DČAD s vědomím autora poskytl nakladatel Roman Karpaš, červen 2013.