Osobnosti: SEDLÁK, Lothar, Libochovice, Klášterec nad Ohří

Datum narození: 1908
Datum úmrtí: 5.12.1986

Mezi členy divadelního spolku Scéna, kteří zůstanou navždy zapsáni zlatým písmem v její historii, patří bezesporu výborný herec, zdatný režisér, ale i obětavý organizátor a v neposlední řadě nenahraditelný kronikář Lothar Sedlák.

1937 přišel do Libochovic z Police nad Metují už s dobrou divadelní praxí, protože i v tomto východočeském městě byla silná divadelní aktivita.

Nastoupil do zaměstnání v libochovické sklárně a hned podal přihlášku do Scény.
1937 byl jeho první rolí hrabě Loczynský ve hře J. Gajera: Walevská a Napoleon, režie Josef Mergl. To bylo Scéně 11 let.

Během 2. svět. války a okupace
hrál L. Sedlák v operetě J. Stelibského (hudba) a K. Melíška (libreto): Ostrov milování,
dále režie Wernerovy komedie Medvědí tanec. Po provedení této komedie musel odjet na nucené práce do Německa.

1945 v prosinci tleskaly Libochovice inscenaci hry Viléma Wernera Červený mlýn v režii Lothara Sedláka. Ve své obsáhlé kronice o této době L. Sedlák píše: „Tři vyprodané domy a spokojení diváci svědčí o tom, že existence Scény není vůbec ohrožena a má naději pokračovat dále. Po velkém odchodu celých rodin do pohraničí k osídlení Sudet zůstalo ve Scéně 46 lidí. I to však stačilo. První svobodný konec roku oslavili členové libochovické Scény Veselým Silvestrem dne 31.12.1945 za režie Lothara Sedláka“.
Následovala celá řada výborných inscenací, v nichž L. Sedlák hrál, např.
F. Götz: Soupeři - postava tajemníka Sklenáře, režie A. Zezulka
Fr. Šrámek: Léto, režie K. Vyskočil.
V té době také sám několik inscenací režíroval: Dnes večer přijde přítel nebo Srdce na uzdě.

1948 nastudoval L. Sedlák hru V pátek třináctého, ale na jeviště už ji dovedl J. Urban, neboť její režisér už byl na nucené uhelné brigádě na Kladně.
Následovalo období, kdy po dlouhých obtížích sehnal pan Sedlák zaměstnání v porcelánce v Klášterci nad Ohří a později nastoupil na dobrovolnou brigádu do uranových dolů v Jáchymově. Bydlel však nadále v Klášterci a do Libochovice za rodinou dojížděl 1x týdně; rodina zase naopak přijížděla za ním na prázdniny.
V Klášterci založil L. Sedlák se svými kamarády ochotnický spolek Tyl. Hráli velice úspěšná představení v pohraničí.

1955 - v červnu - se vrátil Lothar Sedlák do Libochovic. Okamžitě se vrhl do další divadelní práce. Pod jeho režijním vedením vznikly opět pozoruhodné inscenace: Chudák manžel, Veřejný nepřítel, Medvěd, Evženie Grandetová. V některých hrách hrála po jeho boku také jeho paní Zdena Sedláková. Kromě této práce věnoval se pan Sedlák i přípravám kabaretů a estrád.
1956 byl také znovu zvolen jednatelem Scény.

Pan Sedlák však brzy prokázal i další své nevšední schopnosti - a to především schopnosti malířské.
1956 - 11. 8. - při estrádním pořadu Pouť u sv. Vavřince, k němuž navrhl scénu i zhotovil dekorace, uspořádal velice zajímavou a zábavnou soutěž rychlomalířů, jíž se sám s úspěchem zúčastnil.

1957 - v srpnu - se uskutečnil zájezd na Jiráskův Hronov. Zúčastnili se ho téměř všichni členové Scény. L. Sedlák ve své kronice píše: „Po návratu domů byla dne 4.9.1957 svolána členská schůze Scény, kde hlavním bodem programu byl referát o Jiráskově Hronovu a inscenacích jednotlivých souborů. Jiří Urban si připravil důkladný referát propracovaný po všech stránkách. Byl průběhem a jeho festivalovou atmosférou tak okouzlen, že prohlásil, že takový malý Hronov bychom mohli také uspořádat“. S Lotharem Sedlákem toho večera hodně rokovali a zapojili do svých diskusí i A. Pilaře. Sešli se na separátní schůzce, kde nastínili nejnutnější přípravné práce. Vytvořili kostru přípravného výboru. Dne 8.1.1958 v režisérském sboru byl stanoven plán pro nastávající sezónu a pro historický I. ročník Libochovického divadelního léta 1958 byla vybrána inscenace K. Čapka Věc Makropulos - režie L. Sedlák, dále pak Malostranská humoreska - režie M. Gruntová. Pro nastávající sezónu, v níž mělo vzniknout tradiční LDL, "by se nejraději přihlásili režiséři všichni“. Tak byla založena tradice libochovických přehlídek, která trvá nepřetržitě už 39 let. Pan Lothar Sedlák stál nejen u jejího zrodu, ale neúnavně pracoval pro její zachování a zkvalitňování, ať už jako herec, režisér, ale také obětavý organizátor, agitátor a scénograf.
1970 byl navíc zvolen jednatelem Svazu českých ochotníků a touto funkcí byl řádně zaneprázdněn.
Připomeňme si alespoň několik nejzdařilejších inscenací pod kterými byl podepsán L. Sedlák jako režisér: Plynové lampy, Děvčata z Broock Valey, Stromy umírají vstoje, Věra Lukášová, Dům v Montevideu, Výtečníci, Študáci a kantoři, Romance ve třech.
Jako výborný herec vytvořil celou řadu charakterních i komediálních rolí, ať už to byla role J. W. Emoleinse v Dürrenmattových Fyzicích, nebo výborný výkon ve hře Stromy umírají vstoje. Divákům se vryl do paměti i jeho penzista Bedár v Hubačově Staré dobré kapele.
Role Bedára byla poslední rolí tohoto muže, který byl po celou řadu let pilířem Scény, ale také všech kulturních událostí v našem městě.
V lednu 1986 onemocněl a po delší těžké nemoci zemřel dne 5.12.1986 ve věku 78 let.

Odešel téměř poslední z nejstarších členů scény. Mnoho z nich vyprovodil a řečnil při loučení s nimi. Se všemi se rozloučil nekrology na stránkách kroniky, kterou léta pečlivě vedl. Ať to byl mezi prvními V. Cimrman, který zemřel v r. 1946 ve věku 54 let, dále K. Vyskočil v roce 1957 ve věku 64 let, až po Jiřího Urbana, který zemřel v roce 1977. V roce 1976 při oslavě 50 let Scény píše Lothar Sedlák v kronice: „Jirka Urban navrhoval, abychom se zamysleli a zavzpomínali na naše zemřelé členy. V komentáři se mělo vzpomenout na role každého jednotlivě a promítnout fotografii „jak jsme je znali“. Vzpomeňme si však mí čtenáři - píše pan Sedlák- na každého jednotlivě, ve kterých rolích se nám , zvláště líbil“.
Toto je psáno před 20 lety. Dávno nastoupila í jiná generace. Ale na své vynikající členy a jejich práci nezapomíná. Jako projev lásky, obdivu a úcty byla jedna z cen, předávaných každoročně nejlepším souborům, nazvána jménem Lothara Sedláka...

Bibliografie:
ČERNÝ, Tomáš, Libochovice: Heslo pro DČAD, duben 2013.