Osobnosti: SETNIČKA, Pavel, Praha-Holešovice, soubor Domovina

Datum narození: 28.3.1890
Místo narození: Praha- Žižkov
Datum úmrtí: 1951
Místo úmrtí: Tupadly, o. Mělník

Rodiče Pavla Setničky žili ve volném vztahu, nikdy se nevzali, třebaže během devíti let partnerství přivedli na svět celkem tři děti; poté už uzavřeli manželství s jinými partnery. (Na obecné škole P. Setničkovi říkali Šaroch po otci, třebaže se jmenoval Hrdlička po své matce. Ta však byla také nemanželská a Hrdlička v době jejího početí už nežil, takže úřady roku 1909 rozhodly, že jméno užívá nesprávně a že její děti se musí jmenovat Setničkovi, jak znělo jméno její matky za svobodna. V historických záznamech tedy P. S. může figurovat i pod dočasnými jmény.)

Po obecné škole se vyučil strojním zámečníkem. Ze složitých rodinných poměrů našel východisko zapojením se do činnosti sociálně demokratické mládeže a 1. dělnického spolku v Praze 7.
Tady působil v souboru Tamburašů a vystupoval v ochotnických představeních, často jako pierot, později (do roku 1911) i ve vážných dramatických rolích. Tehdy pomýšlel na profesionální hereckou dráhu.

1911 byl povolán k výkonu vojenské základní služby v Bosně. Ve chvíli, kdy mu po třech letech vojna už končila, vypukla první světová válka, a P. S. byl zařazen do rakouského pěšího pluku.
6. 8. 1915 přeběhl na ruskou stranu, v zajetí pracoval v kyjevské továrně jako strojní mechanik.
1. 6. 1916 v Darnici vstoupil do čs. legií.
V červnu 1917 byl v boji těžce zraněn, nohu mu roztříštila německá střela dum-dum. V zajatecké nemocnici si „zahrál“ svou navždy nejtěžší roli v náročné šestnáctiměsíční hře o vlastní život. Ještě než upadl do bezvědomí, dokázal z ruské uniformy odstranit legionářskou trikolóru. Když se po operaci probral, vydával se za carského poddaného Ivana Pavloviče Margota, který pochází z německých kolonistů. Jen tak unikl šibenici za vlastizradu. Ze zajateckého špitálu v Košicích se dostal 14 dní po vzniku ČSR do Prahy.
Zde se 7. 12. 1918 oženil se svou dívkou Jaromírou Šroubkovou, která na něho přes sedm let čekala.

Invalidita – postižená, značně kratší noha – ho přivedla k rozhodnutí vzdát se profesionální herecké kariéry. Vrátil se do železničních dílen v Praze-Bubnech, kde pracoval nejprve jako zámečník, později i jako elektrikář.

S divadlem se však nedokázal rozloučit a od roku 1922 až do roku 1946 organizoval ochotnický soubor Domovina v Praze-Holešovicích, kde také režíroval a hrál.
Věnoval se i loutkovému divadlu rovněž v Domovině, kde s ním těsně před válkou spolupracovala i jeho dcera (budoucí spisovatelka, scenáristka a dramatička Jaromíra Kolárová, 1919-2006).
1936 P. S. režíroval hru Růženy Jesenské Je veliká láska na světě?, za kterou soubor získal ocenění v soutěži divadelních souborů.

1946 se Pavel Setnička odstěhoval z Prahy do Tupadel u Mělníka, kde roku 1951 zemřel.

Bibliografie:
KOLÁR, Vladimír, PhDr., literární kritik, vnuk Pavla Setničky: Heslo Pavel Setnička, pro DČAD říjen 2014.