Texty: AS 2003, č. 2, s. 45, Petr Christov.

JID 20 - 03
Regionální festival studentského divadla
Jihlava 28. - 30. března 2003

Před dvěma lety získal Kraj Vysočina svou regionální přehlídku mladého divadla. Její letošní třetí ročník ukázal, že i za dobu vskutku nedlouhou může vzniknout festival s velmi dobrou úrovní a atmosférou. Mezi jinými (tedy především divadelními) činiteli k tomu přispívá též brzký jarní termín a prostor Divadla Na kopečku situovaného v areálu psychiatrické léčebny, tedy v příjemném parku na kraji města.
Letos festival nabídl ve třech dnech desítku soutěžních představení ucházejících se o postup na národní přehlídky v Písku a v Náchodě, dvě inspirativní inscenace brněnského Studia dům (pohádku na orientální téma Princ Bhadra a princezna Vasantaséna… v režii Tomáše Pavčíka a obrazově-taneční kreaci Obrázky z blázince v režii Evy Slachové) a jedno večerní představení dárkové (především pro jihlavskou veřejnost), Thálií oceněnou kreaci Tatjany Medvecké Poprvé vdaná.
Většina zúčastněných souborů byla středoškolská, občas doplněná odrostlým vysokoškolákem. V jedné z inscenací jihlavského gymnázia, ve hře O Anežce, princezně Siciliánské však vystupují i herci mladší, hlavní role zde však patří majestátnímu dřevěnému trůnu umístěnému centrálně na scéně. Lidová hra, onen malý český Šejkspír, tu ožívá za pomoci zdatně zvládaných sborových písních (půlroční práce je znát) a nápaditých choreografií, potěšitelné též je, že starší a nelehký text mladý soubor baví a že se v něm poměrně zdatně orientuje.
DS Ampulka z Třebíče byl mezi soubory výjimkou, co se složení souboru týče. Chlapecký soubor sehrál hned dvě ryze mužské hry, dva Mrożky, Striptýz a Na širém moři. Bylo zřetelné, že Mrożek je stále aktuálním autorem a publikum jeho hry ocenilo nadmíru, je ale škoda, že kvalitám textů neodpovídala jejich scénická realizace, která zůstala pouze v rovině málo invenčního představení textů na jevišti - přesto však, jak jsem již naznačil, fungovala.
Z gymnázia v Ledči nad Sázavou přijel již tradiční host festivalu, studentský soubor vedený studentem Lukášem Kobrlem, jehož tradičním oborem jsou velká témata trochu jinak. Tentokrát si objevili (a tím i studentskému publiku) Čapkovy Apokryfy a zhotovili průřez dějinami od zlatých bájných časů Prométheova soudu, přes pravěkou modernu, alkoholem posílené povídavé legionáře římské až k zahloubanému Pilátovi během osudové noci velkého rozhodování. Jako obvykle tak vedle sebe stojí výstupy zdařilejší vedle poměrně rozvleklých a nevýrazných. Výteční legionáři s přesným temporytmem, skákáním si do řeči a přesnými pointami tak výrazně zastiňují pouze letmo vnějškově karikované bájeslovné postavičky při Prométheově souzení. S ohledem na soustavnou práci a výsledky, které mladé publikum, zdá se, zaujaly, byla tato inscenace doporučena jako druhá v pořadí na Náchodskou prima sezónu.
Další jihlavský soubor, taktéž gymnaziální, DS Spušť představil svůj autorský text na motivy P.J. Wodehouse. Vznikla tak interesantní divadelní detektivka Vlna zločinnosti na zámku Blandings, kde se řeší lehounce naivní, leč v duchu kvalitního britského humoru nadnesené případy střelby vzduchovkou do zadnice. Vtipně řešený scénický prostor pomocí pruhů látek s iluzivně neiluzivními malovanými dekoracemi (pokoj, zahrada, sluhův sklepní pokojík), vhodně vybraná klasická jazzová hudba a vtipné štronzové stop obrazy na předscéně v době mezi přestavbami scény, které komentují vnitřní pochody postav, jsou výraznými aktivy inscenace. Bylo by vhodné místy dialogy zkoncentrovat a zkrátit hluché, nefunkční propojovací pasáže textů a tato klasická konverzační detektivka by nabyla větší jistoty. Přesto však je již teď příjemnou ukázkou toho, že někdy zavrhovaná konverzačka může být současná, aktuální a zajímavá i pro mladé tvůrce. Tato inscenace byla porotou doporučena jako první v pořadí na Náchodskou prima sezónu.
Vrcholným představením festivalu, které mu bezesporu zajistilo vyšší prestiž, než jakou v průkopnických ročnících mohl mít, bylo další jihlavské představení, inscenace divadla De Facto Mimo Inu, mládí je mládí aneb Románek. Většině českého publika nově objevená osobnost surrealisty Karla Hynka se v inscenaci Petra Soumara projevuje jako výrazná poetická duše a nabízí prostor pro kreativitu a jevištní metaforu zabydlenou trojicí mladých herců, dvou mladíků a jedné dívky. Příběh vývoje jejich vztahu od oťukávání, přes otřesy okolní reality až k nevyhnutelnému tragickému konci se zde stal obrazivou reklamou na život i na smrt. Harmonický (ne)soulad roztomilého pokojíčku s červenou železnou postelí a krajkovou záclonkou s agresivní muzikou Scooteru či Manu Chaova songu Je ne t’aime plus plně odpovídá poetičnosti Hynkova textu. Trojice herců naplňuje netradiční prostor divadla energií, za gesty a slovy cítíme osobní zainteresovanost každého z nich. Inscenace si právem zasloužila cenu diváka a byla nominována na Šrámkův Písek, neboť, ač amatérská, snese kritéria hodná profesionálních scén.
Divadelní festival JID 20 – 03 si tedy i v čase nových státních poznávacích značek obhájil svou existenci a plní funkci místa, kde se mladí divadelníci setkávají, kde spolu mohou sdílet své zážitky, jak v divadle, tak v příjemném parku s výběhem poníků v okolí. Přijeďte prožít příjemný prvojarní víkend do Jihlavy, JID 20 – 04 vám tuto možnost bezesporu nabídne.
Petr Christov