Texty: BRŮČEK, Josef: Dačické kejklování na jihu Čech podeváté. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 23. - 25.

 
  Dačické kejklování na jihu Čech podeváté

Josef Brůček

Ve dnech 6. až 8. března 2009 uskutečnilo Městské kulturní středisko Dačice ve spolupráci s DS Tyl Dačice, za finanční podpory města Dačice a Jihočeského kraje a pod záštitou MK ČR, postupovou přehlídku amatérského divadla s výběrem pro celostátní druhové přehlídky: Divadelní Děčín (činoherní a hudební divadlo), Šrámkův Písek (experimentující divadlo) a Mladou scénu Ústí nad Orlicí (studentská divadla) 2009. Organizace byla, jako vždy, dokonalá. Změnou oproti minulým létům byl prudký vzestup zájmu místních obyvatel o divadlo. Potvrzují to statistická data, která ředitel Oldřich Svoboda laskavě poskytl: 442 platících diváků, 85 účinkujících, 14 pořadatelů, 3 porotci (Marie Kotisová, Vladimír Zajíc a Josef Brůček), 2 pracovníci televize, 20,5 hodiny strávených při pořadech a seminářích, 88 ubytovaných etc.
Nominace na Divadelní Děčín:
DS Amadis Brno, Marie Jones: Plný kapsy šutrů (cena za inscenaci). „Laskavá a inteligentní komedie o natáčení amerického velkofilmu očima irských buranů.“ Režie Jitka Bednářová (cena za režii). Hrají Josef Širhal (cena za všechny role) a Jan Kruba (cena za všechny role).
Na malé scéně stojí velká černá bedna, která je jako výtečný scénografický prvek v představení mnohoúčelně využívána. Oba herci hned zpočátku nasazují strhující tempo, ve kterém se střídají groteskní podoby jednotlivých postav. Jednoduchými hereckými prostředky se obratem mění a vstupují do nových a nových rolí, jejich vztahů a jednání. V tom jim pomáhají propracované zkratky charakteristik jednotlivých postav. Nesmírná energie a zaujetí obou herců vtahuje diváka do dění na jevišti. Chvíli po představení jsem si zapsal: „Groteska, vážno, průser, naděje. – Může dávat naděje do kapes i šutry?“ Domnívám se, že pokud představení přivede diváka i k takovýmto úvahám, splnilo svou funkci. Soubor by se ještě více mohl soustředit na zpřesnění práce s imaginární rekvizitou a zpřesnit postavu debilní ochranky, která přesahuje hranice stylizace. Možná, že bude dobré přezkoušet i dvě taneční scény, které se z celkového rámce poněkud vymykají. V Dačicích byla spodní barevná světla umístěna těsně pod nízkým stupínkem oddělujícím jeviště od hlediště. Měly zřejmě pomoci divákovi v orientaci mezi měnícími se scénami, jenže světla přesně fungovala pouze ve scéně v baru.
1. doporučení k výběru na Divadelní Děčín:
BDS Lužnice Bechyně, Pavel Němec: Tak takhle to bylo aneb Život je jen náhoda. Režie Karel Vontroba (čestné uznání za režii), hrají Jaroslav Mrzena (cena za roli Homelesse) a Petr Halama (čestné uznání za roli Diváka).
Homeless náhodně se objevivší v divadle za asistence jednoho Diváka vypráví svůj příběh. Po velice přesvědčivém nastartování představení, kdy jde režisér hledat nějaký zapomenutý kabel, nastupuje Homeless, který svou přítomností obtěžuje diváky. Svůj vtíravý (ale ne agresivní) projev jemně koření drobnými detaily člověka ze dna, které z počátečního dlouhého monologu činí zábavné podívání. Divák vytažený na jeviště je od své počáteční nesmělosti přes postupné osmělování se a hodnocení morálky Homelesse až po občasné přebírání iniciativy pravdivý a přirozený. V představení jsou čitelné oblouky jednotlivých dějových zvratů. Homeless alespoň zpočátku (než se zmocní jeviště) by měl více zcivilnit svůj projev. Soubor se musí ještě více soustředit na zvýraznění různých rytmů reálu na jevišti a přehrávání jednotlivých situací ze života hlavní postavy. Také by měl vyřešit konec představení, ve kterém i Divák ztrácí své přirozené chování. Stále totiž není jasné, z jakých pohnutek rezignuje na své dokumenty a jde si sednout do hlediště.
2. doporučení k výběru na Divadelní Děčín:
DS Ty-já-tr CO? Praha, z díla Johanna Eduarda Ambrosia Nestroye sestavili Karel Krauz a Zdeněk Mahler: Provaz o jednom konci. Režie a dramaturgie Radka Tesárková (čestné uznání za režii), cena Martinu Tafatovi za roli barona Lipse, cena Lukáši Kunstovi za roli sluhy, čestné uznání Lucii Valentové za roli Glanzové.
Provazník Lips se svým tovaryšem prochází neskutečným příběhem ne nepodobným pohádce O rybáři a rybce zde však příběh končí pateronásobnou svatbou.
Skvělý začátek představení: výtečně načasované sledy situací, scén, příchodů i odchodů, vše v plném souladu s výtečným Nestroyovým textem. Vše je přesné a dokonalé – herectví, kostýmy, scéna, dokonce i posunutý odkaz na Hamleta při Lipsově rozjímání nad oprátkou, kterou si právě vyrobil. Po necelé čtvrtině představení ale z jeviště začíná proudit chlad. Možná je to tím, že onomu perfektně běžícímu stroji schází teplé lidství, chcete-li osobní vztah. Tak se například stane, že divák z dění na jevišti nepostřehne, zda se provazník Faden na první pohled tak bláznivě zamiloval do komorné, či do Glanzové. A nejasnosti postupně přibývají. Nevysvětlitelný obrovský obraz Diany s jelenem v místě nového přechodného Fadenova bydliště, nebo jeho oslava zasnoubení s Glanzovou, která však scénicky probíhá jako svatba a nakonec pro diváka zcela znejasněný závěr, při kterém většině diváků (tak tomu bylo alespoň v Dačicích) unikla zásadní informace – co bylo pro Fadena zbytečné a proč tedy přišel o všechny Lipsovy dary. Otázky, zda je to parodie, symbol, nadsázka či ironie, pomalu přecházejí do pochybností o nevyjasněném žánru a tím i o správnosti vedení celého příběhu.
Doporučení k výběru programové radě Mladé scény:
Scéna mladých při DS Čelakovský Strakonice, podle novely Jaroslava Havlíčka upravili Olga Šubrtová a Martin Glaser: Muž sedmi sester. Režie Václav Slanař (cena za vedení souboru k tvůrčí činnosti), cena Petru Záleskému za roli Doktora, cena Kamile Klimešové za roli Boženy, cena Miloslavě Balouškové za roli Terezy.
Partička mladých recesistů vymýšlí kanadské žertíky. Jeden z nich, Emil Škvor se pokusí během jediného týdne, za pomoci svých kamarádů, svést sedm sester. Velká část představení se odvíjí v očekávání finty, jakou na tu kterou z dívek parta použije. Je to vlastně sled scének někdy groteskních, někdy svěžích a vtipných, někdy povadlých. Tak divák postupně sleduje různé fingované situace: lékařské vyšetření a následné ošetření podporované kamarádem doktorem, konkurzní pohovor se zájemci o práci, pokus o společnou sebevraždu, vydírání kleptomanky, zasvěcení v jakési buddhistické sektě apod. Nakonec se vše děje v předpokládaném a očekávaném. Avšak uprostřed všech těch podrazů konečný podraz (překvapení) pro diváka nepřijde.
Letmé doteky k ostatním představením
DK Českokrumlovská scéna Český Krumlov, Jean Claude Carriere: Zápisník rozmarného Pařížana. Režie Zdeněk Pošíval, cena Jaroslavu Kubešovi za roli Jean-Jacqusa.
Inscenaci o předstíraném nedorozumění nejspíše bývalých milenců chyběla opravdovost jednání na jevišti. Symbol kácející (potácející?) se Eiffelovky a kolem ní poletujících amorků, který je dominantou scény, nebyl inscenací dotknut. Přednáška přírodovědce Desmonda Morrise znějící mezi jednotlivými obrazy se sice dotýkala člověka a jeho sexuality, ale s tématem představení nesouvisela. Tomu nepomohla ani dvě děvčata v bílém, která přednášku pantomimicky ilustrovala. Jako by velmi dobrým hercům nebyla režií dána příležitost divákovi říci, o co v představení vlastně šlo.
Ženský Amatérský Spolek – ŽAS Homole, Stanislava Kočvarová: Marie aneb Úctyhodné ženy – fakt fiction. Režie Stanislava Kočárová, čestné uznání patnácti představitelkám Marie Curieové.
Inscenace je fikcí, ve které se manželem Marie Sklodowské nestává její láska, ale líný, tyranizující a hloupý profesor matematiky Kazimír Zorawski. Během sedmdesáti minut soubor uvaří polévku, o kterou se pak s diváky rozdělí, a zahraje, jak i přes překážky s manželem Marie dosáhne velkých vědeckých úspěchů.
DS Vltavan Týn nad Vltavou, Jean Baptiste Molière: Skapinova šibalství. Režie Martin Hruška j. h., cena Jiřímu Berglerovi za roli Sylvestra, cena Ivanu Sýkorovi za roli Scapina, čestné uznání Zdeňku Duškovi za roli Arganta, čestné uznání Milanu Šestákovi za roli Geronta.
Velké nasazení souboru jak v pohybu, tak v hlasitosti mluvy dává tušit, že tato inscenace je (nebo byla) chystána na hraní venku. To ostatně dokládají i fotografie v programu – všechny jsou z Vltavotýnského otáčivého hlediště. Tento fakt asi určil i jistou povrchnost v budování inscenace. Například nebyla herecky přesně ustálena postava samotného Scapina. Přes nesporně zajímavé okamžiky a mnohé nápady představení pohromadě příliš nedrželo.
DS Prácheňská scéna v Písku, Noel Coward: Rozmarný duch. Režie Milan Staněk, cena Olince Kašparové za roli Elvíry, cena Zdeně Knotkové za roli madame Arkati.
Na seanci dvou rodin je přes médium vyvolán duch bývalé ženy hostitele. Tím vznikne zápletka pro situační komedii. V představení bylo mnoho dobrých okamžiků, situací a scén. Bohužel téměř všichni herci i přes občasné ukázky svých kvalit, jako by si se svými rolemi nevěděli rady. Výjimkou byly přirozená Elvíra (duch manželky) a svérázná madame Arkadi.
Jednu zajímavost z Dačic na závěr. Zašel jsem si do místního knihkupectví koupit knížku. Majitel měl z nečekaného výdělku takovou radost, že mi za nákup nechal diškreci.
 
 

Související Ročníky přehlídek

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':