Texty: Ostrava - Hulváky, SLAVÍK, Mirek: Pohled na některé inscenace Setkání divadel v Ostravě - Vlak je připraven… Amatérská scéna 2010, č. 1, s. 28 - 29.

Jedním z nejzajímavějších vystoupení bylo představení nejstarších členů Dividla Ostrava s názvem Vlak je připraven… Příběh je prostý: na předměstském nádražíčku neplánovaně zastaví vlak, který tudy jindy jen projíždí. Cestující vystoupí, čeká se, až bude možné pokračovat v cestě, pro ukrácení dlouhé chvíle místní přednosta stanice zorganizuje jakési seznamovací kolečko, fungující v divadelní poetice jako kabaret nebo série skečů, tanečních a hudebních čísel, ve kterých má divák možnost nahlédnout pod povrch toho, co je vystavováno na odiv. Objevují se různí kostlivci ve skříních, dávné křivdy a traumata, prohnaná rafinovanost skrytá pod maskou naivní nevinnosti, malé i velké touhy uchovávané kdesi v hloubi duše, to vše je hráno až na výjimky mimořádně dobře vybavenými členy souboru v retro stylu čtyřicátých let minulého století.
Inscenace vznikala jako divadelní projekt letního soustředění souboru, a jak už se to někdy stává, na cestě od prázdnin k vystoupení na listopadovém Setkání se poztrácely nějaké maličkosti, proto si divák, který na prázdninovém soustředění nebyl a třeba ani nemusí účinkující soubor znát, neví rady s věcmi, které jsou inscenátorům jasné, ale z představení se je nedozví – proč právě taková skupina Němců, resp. Rakušanů, proč na prahu 2. světové války, má-li ta volba postav a doby nějaký reálný historický podklad a konkrétní vztah k dnešku. Totiž, ať už inscenace vyšla z konkrétní literární předlohy nebo z vlastních nápadů, domnívám se, že jí, obrazně řečeno, chybí dveře, jimiž na začátku vejdeme do jejího světa a na konci ho zase opustíme. Sledovali jsme příběh Židovky, která až příliš dobře poznala, co je to rasismus, příběh manželské nevěry a mnoha dalších lidských selhání, existujících před sedmdesáti lety stejně jako dnes. A já jsem pátral v paměti, co jsem díky své německé babičce četl z německé literatury, jsou-li postavy ze hry nositeli něčeho typického pro německojazyčné prostředí nebo je-li jejich volba náhodná, a zůstal jsem jen u spekulací. I přes drobné nejasnosti, které jsem zmínil, se domnívám, že Vlak je připraven je jednou z nejlepších inscenací, které jsem od Dividla kdy viděl, a co už jsem napsal na jiném místě – pohybová, muzikantská i herecká disponovanost členů souboru je opravdu mimořádná.