Texty: Plzeň, Divadlo J. K. Tyla: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 44, 45 (Jana Potužáková)

 
  PLZEŇ, Divadlo Josefa Kajetána Tyla

Máme v Plzni krásné divadlo ze samého počátku 20. století. Postavil ho architekt Balšánek na popud města, když bohatnoucí a rozrůstající se Plzni nestačilo již to staré, zbudované jako první kamenné po Praze ve třetině století předchozího. Nové divadlo se právem stalo pýchou města a spolu s náročnou řemeslnou prací pasířů, štukatérů, pozlacovačů, sklářů, kovotepců, ba i s technickými vymoženostmi samotného inženýra Křižíka, byla jeho nejslavnějším lákadlem opona.
Podle jejího tvůrce se jí říká důvěrně a s láskou „němejcka“. Vytvořil ji nepomucký rodák Augustin Němejc, absolvent pražské akademie, jenž své první opravdové vavříny získal již na Jubilejní výstavě roku 1891 za obraz Beznadějná láska, který je dnes ve sbírce plzeňské galerie.
Městští zadavatelé poctili mladého umělce důvěrou, nebo zadali významnou zakázku přímo, bez výběrového řízení, avšak se stanovenou částkou a určeným základním tématem – Plzeň vítá Uměny na prahu nového divadla. Augustin Němejc důvěru nezklamal. Podmínky dodržel, i když musel pracovat na konečné podobě opony v malírně Národního divadla v Praze – často i za užití jeho fundusu a rekvizit, neboť v Plzni se tak velký pracovní prostor nenašel. Divadelní dílny se vybudovaly později, ani slavné plzeňské nádraží se svou rozměrnou vstupní halou ještě nestálo. Mnohafigurová opona, jejíž bohatou ornamentální borduru namaloval známý umělec K. V. Mašek, je zabydlena postavami z Plzeňska, kraje tehdy ještě národopisně živého a pro malíře Němejce zajímavého. Vždyť další část své celoživotní umělecké tvorby věnoval svému kraji, stal se váženým regionalistou v tom nejlepším slova smyslu.
Jana Potužáková, Plzeň

> Jan Wenig: Výtvarný pohled na budovu plzeňského divadla, Plzeň s. a., s. 262–263
÷ Výstava Město a divadlo, Praha, Foibos 2005

AUGUSTIN NĚMEJC (1861 Nepomuk u Plzně – 1938 Plzeň) byl malířem západních Čech. Vyučil se hodinářem a ve dvaadvaceti letech vstoupil na pražskou a o rok později na mnichovskou akademii (zde byl žákem Gysisovým a Wagnerovým). Kromě plzeňské opony vytvořil také oponu pro ochotníky ve své rodné vsi. Žil v Plzni, kde pro městské muzeum namaloval tři velké lunety. V letech 1907–1925 působil na zdejším dívčím lyceu jako profesor kreslení. Soustavně zachycoval život lidu a národopisná specifika svého kraje. Uměleckým názorem i vlasteneckým zanícením patřil ke generaci dorostu Národního divadla.

KAREL VÍTĚZSLAV MAŠEK (1865 Komořany na Mostecku – 1927 Praha) byl malířem a profesorem dekorativní malby a ornamentální kresby na pražské Umělecko-průmyslové škole. Studoval na pražské a později mnichovské akademii a na pařížské École Julian. Zobrazoval národopisná témata Domažlicka a Slovenska. Pro divadlo v Turčianském Martině namaloval oponu. V Praze se podílel se na výzdobě Městské spořitelny a Zemské banky. Ve zralém věku vystudoval na pražské technice architekturu a v závěru svého života se věnoval urbanistickým projektům, jež se týkaly například rozvoje Prahy, Hodonína či Jaroměře.
 
 

Související Geografické celky

 
 

Související Osobnosti

 
 

Související Pojmy

 
 

Související Bibliografie

 
 

Související Opony

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':