Texty: POKORNÝ, Jiří: Dětský divadelní Tartas 2010 - Krajské kolo Dětské scény pro Plzeňský kraj. Deník Dětské scény 11. - 17. 6. 2010.

DĚTSKÝ DIVADELNÍ TARTAS 2010 – KRAJSKÉ
KOLO DĚTSKÉ SCÉNY PRO PLZEŇSKÝ KRAJ
Krajská přehlídka se uskutečnila ve dnech 16.-18. dubna 2010 v dobřanském kinosále. Organizačně zajišťoval přehlídku Johan - centrum pro kulturní a sociální projekty z Plzně, konkrétně Jana Wertigová, Hana Stonová-Prančlová a Roman Černík, který navíc doplnil dvojici porotců - Tomáš Machek a Jiří Pokorný. Kromě samotných představení probíhaly po celé tři dny dílny pod vedením studentů dramatické výchovy plzeňské pedagogické fakulty. Samotný program přehlídky byl zahájen v páteční podvečer průvodem členů zúčastněných souborů v maskách, kdy tématem byl Svět v roce 3000. Po slavnostním zahájení se uskutečnila v prvním programovém bloku tři představení.
Sedum pádů Edy Nerudy přivezl soubor Sedum divů světa z Gymnázia Fr. Křižíka v Plzni. Vedoucí souboru František Kaska připravil velice zajímavou úpravu literární předlohy, která dává všem účinkujícím možnost výrazně rozehrávat situace. Nabízí se rámec kabaretu nebo vědecké přednášky, kde se čtyři dívky po dvojicích střídají, aby nám vyprávěly příběh a rozehrávaly některé situace. Problémem je, že inscenátoři zatím nemají rozhodnuto, jakou cestou se vydají, a tak se uvádění stává monotónním. Choreografie tanečně pěveckých čísel, která by slušela více kabaretnímu přístupu, jsou však nepřesné jak v tanečním, tak pěveckém provedení. Naopak scénografi cké řešení je velmi nápadité, funkční a až na výjimky zůstává v jednotném použití materiálu i barevnosti. Vedle toho kostýmy jsou svou nejednotností a kombinací stylů adekvátní absurditě a obskurnosti příběhu. Zvolené herecké prostředky stylizace v mluvním i pohybovém projevu jsou výrazné a stylově čisté (mimo čtyř dívek uvádějících příběh), pozor si však musí soubor dát na riziko přehrávání. Lektoři doporučili inscenaci Sedum pádů Edy Nerudy k přímému postupu na celostátní přehlídku.
Soubor Buddeto! ze soukromé ZUŠ Trnka v Plzni se představil s inscenací Legenda o Krabatovi. Přes úctyhodnou práci na zpracování předlohy soubor zatím plně nezvládl „velké plátno“, které si pro realizaci zvolil. Ne zcela fungující vztahy jednajících postav, problémy s čitelností vstupů herců do jednotlivých postav, určitá bezradnost v ukončování jednotlivých situací, problémy se srozumitelností. Dívky, které vstupovaly do jednotlivých situací, měly minimální prostor k jejich rozehrání i k realizaci vypravěčských komentářů. Na druhé straně lze ocenit zajímavé scénografi cké detaily (mlýn) či zajímavý zvukový plán. Představení silně ovlivnila neúčast jednoho z hlavních aktérů (představitele ďábla), který jinak „hýbe“ s celým příběhem, manipuluje s jeho postavami, ale také ovládá zvukový plán inscenace.
Třetím představením, které jsme v pátečním večeru v Dobřanech zhlédli, bylo sólové vystoupení Václava Matějovského z Gymnázia Fr. Křížka v Plzni nazvané Rozvrzaný mandl. Václav Matějovský v pěti minutách předvedl výrazný verbální projev, dokázal pracovat s rytmem a pauzou, uměl vypointovat myšlenku a především dokázal velmi dobře fungovat v prostoru. Jeho výrazné pohybové kreace však místy „válcovaly“ básníka Ernsta Jandla. Václav Matějovský si vzal Jandlův text jako záminku pro uskutečnění své performance a musíme přiznat, že je to jedna z možných cest, jak „propagovat“ poezii, protože nás vyprovokuje najít si Jandla a přečíst si jeho texty. Lektorský sbor doporučil toto vystoupení zařadit mezi recitační vystoupení.
Loutkářský soubor z Dlouhé Vsi se v sobotním dopoledni představil pohádkou Kašpárek a čerti. Malé rodinné loutkové divadélko se zaplnilo pro inscenátory nezbytným nábytkem (pec, lavice, stůl, židle) a postranními sufi tami, takže nezbylo už mnoho místa pro marionety na drátě. Děti za paravánem pečlivě četly text a vodiči téměř neustále hýbali ručičkou, někdy i oběma najednou - převažovala tedy rozdvojená interpretace. Dramatické situace se pro nedostatek hracího prostoru pro loutky a nezkušenost dětských vodičů prakticky nekonaly. Soubor obvykle vystupuje ve své škole, vesnici či v domově důchodců, kde jistě plní své základní poslání včetně seznámení se s loutkovým divadlem. Vedoucí souboru nesledují další ambice. Při vystoupení na přehlídce v kontextu jiných souborů pak vystoupení trpí určitým handicapem.
Džunda, soubor ZUŠ J. Kličky z Klatov uvedl tanečně činoherní inscenaci Tajemství starého dubu, která vznikla na motivy pohádkového příběhu Inky Ciprové Pavouček Provazníček. Vedoucí pro skupinu malých dětí připravili vynikající scénář, který jim pomohl překonat jejich nezkušenost. Hudební plán inscenace (i když výběr skladeb byl poněkud nesourodý), svým temporytmem vedl děti při vytváření nejen nálady, ale i jednotlivých situací. Rozsah celé předlohy, jednoduchý příběh, prostorové uspořádání do dvou hracích prostorů - to vše byly devizy a přednosti tohoto představení.
Kuli, kuli, kulička, inscenace Divadla v koši z Plzně, bylo druhé představení odpoledního bloku a mělo v mnohém společné rysy s předchozí inscenací. Jednoduchý scénář zpracovaný podle ne zcela kvalitní předlohy Iva Štuky i zde umožnil nezkušeným dětem vytvářet situace a fungovat v nich. To se podařilo především chlapci představujícího hlavního hrdinu Mirka, který byl neuvěřitelně bezprostřední a pravdivý. Zřejmě z úcty k autorovi vedoucí souboru respektovaly příběh se vším všudy, včetně nelogického příletu vlaštovek, které zachrání „hrdinu“ příběhu, i když z příběhu samotného vyplývá, že hrdinovi jsou připraveni pomoci jeho kamarádi. Scénografické řešení je žádoucí zpřesnit a vyřešit jinak, např. čepice, kuličky, měsíc, lidé v zemi Kulimančára.
Představení s názvem Když nehrozí, tak nehrozí souboru Max a spol. z Klatov bylo prezentováno vedoucí jako nehotové, rozpracované a jako o takovém se o něm také diskutovalo. Příběh o -náctiletých a pro -náctileté byl inspirován jedním ze Šrutových příběhů a ukázal, že může zaujmout. Zatím se však hledají proporce vztahů mezi oběma pohlavími včetně jejich hereckého ztvárnění. Určité rozčarování vzniklo při ataku diváků rohlíky, a to ze samotného házení, razance i jeho smyslu.
Divadýlko Strašidílko z Plzně se představilo v posledním večerním bloku pohádkou Pasáček vepřů ve vlastní úpravě vycházející ze známé předlohy H. Ch. Andersena. Zajímavé výtvarné řešení využívající velké oboustranné patchworkové deky, kterými se poměrně rychle vyřeší přestavby včetně vytvoření paravánů a potřebného zakrytí herců - vodičů. Vůbec poprvé v historii souboru byly použity loutky, opět s užitím zmiňované výtvarné techniky. Nezkušenost a neznalost možností, které zvolený typ loutky dokáže (uzel na látce voděný jako maňásek), vedly ve vodění loutek k řadě nešikovností. V diskusi se hovořilo o tom, zda jsou loutky vůbec v této inscenaci nezbytné, když se dramatické situace většinou odehrávaly za paravánem a tím ztrácely na dramatičnosti.
Poslední inscenací přehlídky byl hororový příběh souboru SAKY PAKY z Velhartic Kronika hřbitova, který čerpal z rozsáhlé literární předlohy a byl upraven vedoucí souboru Ivanou Faltusovou. Zajímavý výběr hudby, funkční proměnlivá scéna umožňující průběžnou přestavbu včetně vytváření atmosféry a napětí, stínohra pro vytvoření několika hracích prostorů, výrazné líčení a kostýmování. Vše vytvářelo předpoklady, že spolu s hereckým zpracováním budeme svědky zajímavé inscenace. Pokud jsme nebyli zcela uspokojeni, mělo to několik příčin. Především nemoc jedné z hlavních představitelek (mj. hlavní komentátorky celého příběhu) a rychlé rozdělení textů mezi ostatní výrazně narušilo zejména temporytmus představení. Některé motivy, které jsou v samotné inscenaci významné (bratrstvo, proč může postava v modré masce do světa lidí), nebyly dostatečně sděleny a bylo by potřeba text dramaturgicky upravit.
Jiří Pokorný
(redakčně zkráceno)