Texty: Rožďalovice: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 182-183

 
  ROŽĎALOVICE, okres Nymburk

Opona Josefa Weniga Hradčany nad rozkvetlými zahradami, 1905

Wenigův obraz Hradčan nad rozkvetlými zahradami by mohl být stejně dobře oponou jako zadním horizontem. Přímo volá po tom, aby cestičkou zleva (ve skutečnosti ovšem z levého portálu) vystoupila pražská figurka a dala se do zpěvu. Však také o pět let později – roku 1910 – maloval Josef Wenig podobné horizonty ke staropražským písničkám Karla Hašlera pro právě otevřený kabaret Lucerna. Otázka, zda zavěsit obraz před jeviště (jako oponu) nebo za jeviště (jako horizont) nebo konečně někam doprostřed (aby mohl být střídavě tím i oním), úzce souvisí s žánrem divadelní produkce, ale také s dlouhou a úctyhodnou cestou české autorské písně z divadla přes kabaret (či divadlo malých forem) na pódia písničkářských klubů, jinak řečeno ze scény přes předscénu ven z divadla, z dosahu divadelní iluze. A ještě jinak: z přesně dané funkce v dramatickém textu přes funkci jeho komentáře „z odstupu“ až k samostatné existenci.
V zapomenuté, ale dodnes půvabné příručce Jak se dělá kabaret (z roku 1917) píše Eduard Bass: „Proto nebudiž opona zavěšována přímo k rampě, nýbrž budiž pamatováno, aby konferenciér měl před ní dosti místa k volnému pohybu. (Z toho důvodu jest velmi výhodnou i rampa vyklenutá v mírném oblouku do hlediště.)“ V těch dvou citovaných větách je přesně vystižen zrod „předscény“, předpoklad „osvobozeného divadla“ – divadla, v němž hranice mezi prostorem pro iluzi a prostorem pro setkání vede takříkajíc středem jeviště.
Smím-li být osobní, dodávám, že právě takové divadlo mě vždycky vzrušovalo i bavilo nejvíc. Ne divadlo bez opony, ale divadlo, v němž se dá hrát před oponou i za ní, se stálým (totiž střídavým) vědomím obou pólů divadla: toho, který předvádí své tajně nachystané zázraky, i toho, který s obecenstvem vede otevřený dialog.
Přemysl Rut

Oponu vytvořil Josef Wenig, jevištní výtvarník vinohradského divadla v Praze. Wenig zvolil pro oslavnou vedutu Prahy pohled ze zahrady Strahovského kláštera v době květu, aby mohl uplatnit některé z vymožeností krajinomalby, která se těšila mimořádné pozornosti kulturní veřejnosti. Místopisný pohled je podán s efektními kombinacemi barev, jak jimi oslovili dobové cítění velcí malíři Antonín Slavíček či Václav Radimský a díla popularizátorů post-impresionistických krajin a vedut, jakými byli Jaroslav Jansa či Václav Šetelík.
Tomáš Vlček

• Opona je funkční v divadelním sále radnice, rozměry 590 x 360 cm.
> Propagační leták Muzea českého amatérského divadla v Miletíně, 2007
÷ Muzeum českého amatérského divadla Miletín, vstupní expozice, 2006
÷ Putovní výstava fotografií Malované opony, realizovaná Muzeem českého amatérského divadla 2007–2010

JOSEF WENIG (1885 Staňkov u Horšovského Týna – 1939 Praha) byl ilustrátorem a scénografem. V Praze studoval UMPRUM a AVU, navrhoval výpravy pro Národní i vinohradské divadlo, v němž v letech 1922–1939 působil jako šéf výpravy. Své scénografie stylizoval nejdříve v duchu secese, ale postupně se přizpůsobil i kubismu a funkcionalismu.
 
 

Související Geografické celky

 
 

Související Osobnosti

 
 

Související Pojmy

 
 

Související Bibliografie

 
 

Související Opony

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':