Texty: Praha, Státní opera, Antonín Střížek: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 332-333

PRAHA, Státní opera, Antonín Střížek: Kouzelná flétna

Opona Státní opery Praha byla původně součástí nového nastudování opery W. A. Mozarta Kouzelná flétna. Antonín Střížek, spolupráce Richard Bobůrka, 2002.

Elegantnímu prostoru Státní opery Praha víc než opona malovaná sluší opona neutrální, temně rudá až vínová. Prostor hlediště sestává jen ze tří barev: temně rudé plyšových sedadel a vytapetovaných lóží, s níž kontrastují bílé, zlatem zdobené stěny, portál a konstrukce sedadel. Opona tedy respektuje barevné řešení velmi působivého prostoru jedné z nejkrásnějších budov proslulé vídeňské firmy Fellner a Helmer. Až v roce 2002 přibyla malovaná opona, ovšem jako součást nového nastudování opery W. A. Mozarta Kouzelná flétna, nikoli tedy jako obecnější významová součást interiéru. Právě Mozart však má k velkému prostoru, zdobně historizujícímu, vycházejícímu z koncepce pozdně romantické opery, na hony daleko. Malíř Antonín Střížek se stejně víc nežli Mozartovou operou inspiroval právě prostorem a jemu oponu přizpůsobil. Jeho opona tak především respektuje zmíněnou barevnou kompozici celku, i když spektrum barev výrazně rozšiřuje. Malíř ostatně přiznal, že usiloval o „určitý příběh barev, a ne příběh narativní“.
Stvořil současnou variantu alegorické figurální kompozice zasazené do symbolického obrazu krajiny. Od starších vzorů se liší nejen provedením, ale také opuštěním středové perspektivy – obraz má z tohoto hlediska blíž ke gotické malbě jako skladbě motivů a atributů než k baroknímu zpodobení reality. Snad jen v tonalitě obrazu lze shledat zesvětlování směrem do jeho centra. Figurální výjev vychází z klíčové scény Kouzelné scény, rituálních zkoušek prince Tamina, při nichž ho doprovází princezna Pamina, tady oba decentně nazí, dívají se do malované krajiny a táhnou za sebou dlouhý nařasený pruh látky, jednu z dominant obrazu. Přihlížejícího chlapce lze identifikovat jako jednoho z Géniů. Zprava i zleva do obrazu zasahují trojúhelníkové výseče s geometrickými útvary, připomínajícími dětskou stavebnici. Hlavní hrdiny pak ozařují dva kužele světla z divadelních reflektorů v rukou andělů s takřka růžovými křídly, divadlo připomíná i stylizovaný závěs v levém horním rohu opony.
Střížkova opona v mých očích přece jen původní eleganci a hlavně stylovou jednotu prostoru narušuje. Činí tak ovšem decentně, barvy jsou tlumené, připomínají nadýchnutý prosvětlený pastel. Vnáší do přísného prostoru hravé prvky, idylizuje ho. Pokračuje soudobými prostředky v tradici malovaných opon.
Josef Herman

Inspiroval jsem se klasickými obrazy, přičemž největší inspirací mi byla gotika, a chtěl jsem v té práci docílit určité čistoty a čitelnosti tvarů a barev. Rozdíl mezi tím, jak se malovaly opony dříve, a co mohu využít já, je i technologický; mohl jsem pracovat i se spoustou lazur, a ta opona nemá, co obvykle s oponami spojujeme – kresebnou bravuru, a klasicistní podobu. Její tvář je v barvě. O to mi právě šlo, o určitý příběh barev, a ne o příběh narativní. Samozřejmě jsem se zabýval i prostorem divadla, často jsem do něj chodil, nechtěl jsem, aby má opona „křičela“, ale aby prostor doplňovala, trošku ho monumentalizovala a nebrala mu tu jeho klasicistní nádheru. Byl bych rád, kdyby byla přijata pozitivně, a diváci jí nebyli pobouřeni, nebo dokonce naštváni, ale aby v nich probudila pocit, že může existovat i něco jako současná opona. Nechtěl jsem se samozřejmě vracet do minulosti, chtěl jsem udělat věc současnou.
Antonín Střížek


ANTONÍN STŘÍŽEK (1959 Rumburk), malíř a grafik, studoval pražskou AVU (1983–1988). Jeho umělecké začátky byly ovlivněny neoexpresionismem. Později využívá principy realistické a iluzivní malby a své zkušenosti ze studijních pobytů v zahraničí zúročuje v tzv. „tázavém realismu“, jenž je nesen svárem mezi řádem a svobodou.