Texty: AS 2001, .č 2, s. 20 - 21, Jaroslava Chalupová a Václav Müller.

Blanenská divadelní dílna 2001

Ve čtvrtek 29. Března 2001 začala krátkým pozdravným projevem starosty města Blanska pana ing. Jiřího Kaly v Klubu Zeus regionální soutěžní divadelní přehlídka vyspělých amatérských souborů z jihomoravského regionu, jejímž smyslem bylo vybrat inscenaci, která by svojí výjimečností, inspirativností, nebo výrazným sdělením, či inscenačním činem splňovala podmínky pro účast na Národní přehlídce v Třebíči 2001.
Zahájení přehlídky připadlo na domácí soubor, Blanenské divadlo, které v úpravě, režii i výpravě Jiřího Poláška uvedlo „komediální jevištní balábile“ z her Ivana Vyskočila HAMLET 2001 a MEZIŘEČI. Celek nesl výraznou pečeť poetiky Blanenského divadla a vztah režiséra Poláška k inscenacím, které mají volnou dějovou linii a blíží se spíše intelektuálnímu kabaretu typu Semaforu či Divadla Na zábradlí, prošpikovanému písničkami. Takový text nedává mnoho příležitostí k budování postav a jejich vývoji ve vztahu k partnerům. Scénárista Polášek se přiznává v programu k tomu, že má rád „mluvené divadlo Ivana Vyskočila“. Na scéně se jednotlivé části inscenace vzájemně prolínaly, ale neovlivňovaly. Hlavní herecká tíha této „trojkombinace“ – tedy osobité rekonstrukce elsinorské Hamletovské tragédie, meziřečí s oslovováním diváků a písniček – ležela na čtveřici Poláškových protagonistů. Na Ireně Vrtělové, Vladimíru Vrtělovi, Radomíru Kinclovi a mladé Kateřině Vrtělové. A ti zvolený žánr představení beze zbytku unesli, zvláště proto, že nebylo nutno budovat složité vztahy. Irena Vrtělová získala Cenu za ženský herecký výkon.
Inscenace nevybočila z vysokého standardu Blanenského divadlo, ale v linii poetiky pokračuje a ve srovnání s loňskou inscenací porota nenalezla nové a výrazné inscenační prvky, aby mohla soubor doporučit jako inspiraci ostatním souborům, které budou vystupovat v Třebíči.
Dílna pokračovala představením Silně amatérského divadelního souboru PRKNO z Veverské Bítýšky. Tamnější režisér Pavel Vašíček, vědom si hereckých kvalit Jaroslavy Rozsypalové a Víta Jakubce, vsadil na známy text Jiřího Cízlera BREJLE. A sázka mu vyšla. Oba jmenovaní zvládli úskalí „herecké nahoty bez berliček kulis“ v této „dioptrické crazzy etudě“ na výtečnou. Zvolili společně s režisérem cestu nadsázky, Vít Jakubec uplatnil ve svém scénickém projevu až artistní prvky. Nejen ve scéně, kdy doslova stojí na hlavě – což proti černému horizontu působilo nesmírně výtvarně – ale i v pomyslné „kavárně“ při slepeckém nalévání vína do sklenic. Cudně, avšak herecky bohatě, vyšla i choulostivá scéna svlékání. Velmi funkční bylo i užití hudebních motivů k některým scénickým kreacím. Oběma účinkujícím se povedla i pointa příběhu, kdy se obecenstvu přiznávají, že přes počáteční potíže, které vedly náš pár k rozvodu, po novém sblížení prožili spolu šťastně víc než čtvrtstoletí.
Po loňském úspěchu tohoto souboru na Blanenské divadelní dílně není ani letos soubor PRKNO bez naděje na úspěch. Byl totiž odbornou porotou vedenou PhDr. Vítem Závodským doporučen na Národní přehlídku do Třebíče.
Známý brněnský soubor PRO100r si jako základ své inscenace vybral předlohu z románu francouzského autora Alfréda Jarryho NADSAMEC, kterou v překladu Jaroslava Zaorálka zpracoval do scénáře režisér souboru Akram Staněk. Scénář lze nazírat v několika rovinách, například jako jistý druh satiry na „supermanství“. Souboru nutno přiznat, že se s jistou cudností vyrovnal na jevišti i s erotickým tématem. Je tu přítomno i soupeření mezi člověkem a nastupující technikou. Nejvýraznějším rysem inscenace však nebylo herectví, nýbrž kinetická scénická konstrukce, připomínající svými oponkami jevištní portál, a svým způsobem tak vymezující hrací prostor. Variabilní scéna Milana Popelky umožňovala zajímavě řešit vyznění některých výstupů. Jmenujme např. cyklistický závod. Velmi efektně vyznívá závěr celého příběhu, kdy konstrukce obnaženého praktikáblu umožňuje, aby byl Nadsamec nabíjen elektrickou energií k dalším heroickým výkonům. Ten však při vysokém napětí shoří. Právem tedy dostal Milan Popelka cenu za scénu. Velikým problémem souboru však byla nesrozumitelnost jevištní mluvy téměř všech představitelů, což u tohoto textu bylo zvláště na závadu. Kvalita dobrého verbálního vyjadřování by měla být jednou z prvních starostí režiséra, vždyť skrze slovo se často děje pohyb příběhu inscenace.
Dobrá pověst Ořechovského divadla blanenské diváky nezklamala. Na jejich inscenacích je znát dlouholetá až pedagogická práce režiséra Vlastimila Pešky a zvláštní souznění souboru s jeho scénickou poetikou. Ta se naplno projevila i v soutěžním představení CVOKSTORY, pod nímž je Peška podepsán nejen jako režisér, ale i jako autor textu, výběru scénické hudby i jako scénograf. Jen málo souborů má ve svém čele tak univerzálně vybaveného divadelníka. Peškova a Wykrentova předloha inscenace CVOKSTORY je vlastně scénickým leporelem minulého století, od něhož si, při jeho zrození, mnozí tolik slibovali. Nejen co do technického pokroku, ale i v oblasti morálky a vývoje lidské společnosti. Jak to dopadlo, víme z osobní zkušenosti. Autoři scénické fresky nám některé klíčové dějinné momenty připomněli na příběhu fiktivní modelové rodiny, ovlivňované v průběhu let všemi filozofickými i politickými proudy doby. Nešli jen po vnějšku, ale na několika místech jejich scénáře a při některých replikách, například o zprávách z bojišť, „mrznul divákům úsměv na rtech“.
Ořechovská inscenace měla premiéru před několika roky, dodnes však neztratila nic ze svých kvalit. Má pevný řád, jemuž se účinkující počtem repríz neodcizili. Jde o kolektivní hereckou práci. Nezanedbatelná je i zmíněná hudební stránka CVOKSTORY, velmi dobře korespondující s choreografií a s využitím hudebnických možností některých účinkujících. Ořechovský soubor hraje, zpívá i tančí na funkční scéně, která se stává velkým „theatrem mundi“. A při tom všem je CVOKSTORY vážným varováním pro nás, lidi z třetího tisíciletí… Právem tedy CVOKSTORY získala přímou nominaci do Třebíče.
Posledním z pětice souborů, který přijel na Blanenskou dílnu, byl soubor Domu kultury v Kroměříži, ověnčený nedávným úspěchem své inscenace Jeptišek. Loni pod vedením svého hostujícícho režiséra Karla Hofmana nastudoval hudební komedii J.L. Hughese Jesse Semple se žení, vybavenou známými melodiemi Jiřího Šlitra s texty Jiřího Suchého. Dramaturgicky nelze mluvit o nějakém objevu, vždyť Jesse Semple se hrál již před čtyřiceti roky v úpravě Václava Lohnického. Textová předloha má řídkou zápletku, tvořící vlastně jen svorník písničkové části inscenace, která v představení převažuje nad příběhem. Výborně hrající kapela byla skryta v levém portálu, ačkoliv měla být součástí baru, v němž se převážná část inscenace odehrává.
Hostující výtvarník Pavel Valiska navrhnul jednoduchý hrací prostor, vytvořený zčásti praktikábly, za nimiž stála transparentní paravánová stěna s prosvěcovanými částmi pro jednotlivá dějiště. Ta tvoří již zmíněný bar, pokoj Jesse s nahotinkovým kalendářem a pokoj jeho milé Joyce se stylizovaným obrazem madony.
Přehlídkové představení ve vizuální složce utrpělo velmi nepřesným svícením, které špatně vymezovalo jednotlivá dějiště. Za černochy nalíčení herci často splývali s pozadím, nebo na ně nebylo skoro vidět. Souboru, účinkujícímu v této inscenaci, se příliš nedařilo ani herecky. Spíše totiž poutaly pozornost doplňující postavy Miss Mamie Kateřiny Nakládalové a Arcie Jany Štěpánové, než ústřední dvojice Jesseho a Joyce, jejichž příběh namlouvání, se všemi peripetiemi lásky, je hlavní dějovou linií. Pěvecky vyšlo představení spíše v kolektivních scénách, než v sólovém zpívání. Kroměřížští by měli věnovat pozornost i jevištní jazykové kultuře, některým replikám nebylo v hledišti rozumět. Graficky profesionálně vybavený program s barevnými snímky sliboval i pěkné představení. Bohužel, to přehlídkové se moc nepovedlo.
Blanenská dílna 2001 tedy skončila. Lze konstatovat, že přes uvedené poznámky k jednotlivým představením, byla odborně poučná a divácky úspěšná, protože oproti loňskému roku si lidé našli do hlediště cestu na všechna představení a v příštím roce se vrátí zase. Byli spokojeni.
Za přítomnosti zástupkyně starosty blanenské radnice paní místostarostky Jaroslavy Králové a ředitele Klubu ZEUS pana Jaroslava Jeřábka, byla divadelníkům udělena porotou různá ocenění.
Jaroslava Chalupová + Václav Müller