Texty: ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava: Databáze českého amatérského divadla – lexikon nových možností, s. 34-36. In: Tradice českého ochotnického divadla a amatérské divadlo dneška. Sborník příspěvků na sympoziu. Miletín 2010, 120 s., obr.

 
  UCHOVÁNÍ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ DIVADLA

DATABÁZE ČESKÉHO AMATÉRSKÉHO DIVADLA – LEXIKON NOVÝCH MOŽNOSTÍ
Vítězslava Šrámková

Před nedávnem jsem si připomněla, že v roce 1841 Josef Kajetán Tyl v časopise Květy vyzýval čtenáře – „všechny pány vlastence“, aby mu ráčili sdělit „cokoliv o vzniku, začátcích a pokroku“ cestujících i ochotnických divadelních společností, „o hrách i hercích“, neboť zamýšlel vydat dramatický almanach, který kromě jiného „i nějaké příspěvky k budoucí historii má“.
Podle divadelního historika Jana Vondráčka tak chtěl získat autentický materiál k práci divadelně historického zaměření anebo alespoň k práci, která by utřiďovala spolehlivá fakta, na nichž by budoucnost mohla stavět dějiny českého divadla. Byl to tedy patrně historicky první uvědomělý pokus sledovat a založit dějiny českého divadla se značnou pozorností k jeho ochotnické části. Nakonec se ho podařilo naplnit až o více než dvě desetiletí později Josefu Mikuláši Boleslavskému publikováním Letopisů ochotnických divadel v Čechách a na Moravě, prvním zaznamenáním historie celého tehdy známého českého ochotnictva, které bylo součástí jeho Divadelního almanachu z roku 1869.
Připomenutí výzvy Tylovy mě potěšilo, protože jsme v roce 1996 podobně – výzvou v tisku – začínali práci na zpracování dějin českého amatérského divadla od jeho počátků až do současnosti. Blížící se konec tisíciletí a zásadní proměna společnosti přímo vyžadovaly bilancování: amatérské divadelní soubory ztrácely zřizovatele a s nimi ekonomickou podporu, takže hojně zanikaly – dnes už víme, že činnost ukončila více než třetina existujících kolektivů – a nebylo jasné, jak v nové situaci zcela změněných existenčních podmínek, ale i společenských hodnot a prudce se otevírajících nových možností využití volného času, amatérské divadlo obstojí. Mnozí – i velmi moudří mužové z řad divadelníků – dokonce přepokládali počátkem jedenadvacátého století jeho zánik, nebo přinejmenším živoření na okraji zájmu. Naše výzva říkala asi toto: nedovolte, aby se ztratily doklady vaší divadelní práce, posílejte je nám, snažíme se, aby paměť o této části kultury zůstala zachována.
Jen pro úplnost připomenu, že se v roce 1996 podařilo dát dohromady skupinu převážně externích odborníků, kteří se ochotnickým divadlem a dějinami českého divadla podstatnou část života zabývali a roku 1998 jsme tak mohli vydat první – podle našeho názoru ideologicky nepředpojaté a až do nejživější současnosti jdoucí Cesty českého amatérského divadla – Vývojové tendence (448 s.). O rok později následovala útlejší Bibliografie.
Už na počátku práce na „Cestách“ jsme si uvědomili, že se v nich mnohé ze souborů, které nám svou historii a doklady k ní poslaly, nenajdou. Jenže jsme svou výzvu vůči nim cítili jako závazek! Když jsem tehdy před nedávno zesnulým panem profesorem Františkem Černým, naším neocenitelným patronem a rádcem, autorem, lektorem i oponentem (musím hned říci, že obdobně k celému dílu přispěli dr. Adolf Scherl a prof. Jan Císař) vyslovila slovo „místopis“, podíval se na mne sice laskavě, ale velmi vážně a důrazně pronesl: „Nemyslíte, že to je poněkud megalomanský nápad?“ Nicméně později byl i on nejen „chycen drápkem“, ale také velmi konkrétně pomáhal. Místopis českého amatérského divadla vyšel ve dvou svazcích na konci roků 2001 a 2002. Na téměř 1300 stran se vešly minimalizované, vskutku jen základní informace o tom, jak se hrálo ochotnické divadlo v 6314 obcích. (Ten široký záběr do značné míry umožnil organizátorský talent kolegy Jiřího Valenty, který získal ke spolupráci okolo 150 dobrovolných, tedy nehonorovaných spolupracovníků prakticky ze všech okresů ČR.)
Stále se ovšem nepodařilo vytvořit důsažnější a konkrétnější obraz o tom, jak v obcích vznikaly a zanikaly soubory, co hrály a hlavně – jací lidé se na této činnosti podíleli. Ty Místopis vzhledem k rozsahu zaznamenat nemohl, i když nám bylo čím dál jasnější, že právě osobnosti, které mají dostatek tvůrčích i organizátorských schopností, jsou pro amatérské divadlo nepostradatelné. Naše tvrzení, že ochotníci velmi podstatně a pozitivně ovlivňovali kulturní a společenský život a rozvoj jednotlivých míst, tak stále zůstávalo jen zčásti prokázanou hypotézou.
Ale byly tu nové technické možnosti a informační technologie – zázrak internetu. Založili jsme tedy zpočátku jednoduchou, dnes už velmi bohatě strukturovanou počítačovou Databázi českého amatérského divadla. Díky tomu, že se databáze stala třetinovou součástí společného projektu Institutu umění – Divadelního ústavu a NIPOS „Uchování a prezentace kulturního dědictví českého i světového divadla“, který je od poloviny roku 2008 do konce letošního roku realizován za podpory Finančních mechanismů EHP/Norska (www.eeagrants.org), mohly práce na ní postupovat rychleji.
Databáze byla od počátku koncipována jako na webu veřejně přístupná a otevřená. Ale i když jsme v ní zúročili poznatky získané při zpracování Místopisu a pokračovali jsme v badatelské práci v archivech a muzeích, stále nás – mne – trápilo, na jaký zlomek pramenů a základních dokumentů můžeme dosáhnout, a že si ze zdrojů, které máme k dispozici, například nemůžeme ověřit některá protichůdná tvrzení. Až v průběhu prací jsem si uvědomila, že možnost volného přístupu veřejnosti do databáze a její otevřenost není pouhou jednostrannou nabídkou z naší strany, ale že zpětně a velmi výrazně ovlivňuje její rozvoj (stručně – například díky zájmu uživatelů jsme hledali a realizovali možnost snadného rozlišení současných a historických souborů v územních celcích, vytvořili interaktivní mapky, které nejen lokalizují jednotlivé obce, ale nabízejí i vizuální představu o zastoupení divadelních spolků v různých regionech, nebo je přímo početně vymezují apod.). To ovšem do značné míry souvisí s logickým vývojem každé práce.
Interaktivnost databáze však v průběhu její relativně krátké historie významně vzrostla především směrem k získávání základních pramenných dokumentů. Vždy jsme věděli, že jeden z nejpodstatnějších problémů mapování historie amatérského divadla je v tom, že pouze zlomek dokumentů se dostal do muzeí a archivů, že podstatná část materiálů byla ztracena nebo zůstala v soukromých rukou, a je tedy nedohledatelná. Ne, že by to přestala být pravda. Ale právě tuto bariéru webová databáze-lexikon významně prolamuje.
Udivuje a těší nás, kolik lidí na databázi reaguje a nabízí jak zpřesnění údajů, tak dokumentaci. Někdy jde o pár plakátků či fotografií, jindy – od pamětníků nebo dědiců pozůstalostí – získáme skeny nebo fotografie a programy třeba ze čtyřiceti let života dosud pouze letopočty zaznamenaného, jindy sice známého, ale nedostatečně zdokumentovaného spolku či souboru. Ale i zdánlivě celkem nepodstatné poznámky často umožní pochopit souvztažnost jevů a situací, a tak zkonkrétnit část některého hesla souboru, organizace (např. konkrétního okrsku ÚMDOČ) nebo osobnosti apod. Současné mladé soubory už samy usilují, aby činnost jejich souboru byla i s dokumenty v databázi zaznamenána. (Jen pro ilustraci zmínka k „záběru“ databáze: našel si ji – kromě dnes už téměř 400 tisíc návštěvníků z tuzemska – např. krajan z Austrálie, který si do emigrace odvezl fotografie a plakátky z ochotnické činnosti svého otce a už část z nich poslal, nebo slovenský diplomat působící nyní v Moskvě, který slibuje doplnit přehled inscenací a podstatně obohatit fotodokumentaci ve své době významného učňovského loutkářského souboru na severní Moravě, jehož byl členem.) Příkladů je mnoho, práce je to mravenčí, mj. na korespondenci a organizaci značně náročná, ale také živá a radostná.
A výsledek?
V současné době čítá část databáze přístupná na webu na 80 000 hesel, dokumentů a fotografií zaznamenávajících soubory, osobnosti, přehlídky, organizace a další. Z tohoto počtu cca jednu třetinu tvoří hesla a dvě třetiny dokumentace, v níž je přes 36 tisíc fotografií včetně plakátů a pak většinou písemné doklady. A musím říci, že v posledních dnech jsme splnili velký úkol: jako součást práce na databázi jsme připravili a do tisku odevzdáváme více než 400stránkovou, z hlediska uchování kulturního dědictví podnětnou a výtvarně zajímavou publikaci Malované opony divadel českých zemí.

PhDr. Vítězslava Šrámková
Teatroložka, publicistka. Dlouhodobě ze zabývá amatérským divadlem, do roku 1989 především divadlem poezie a netradičním/alternativním divadlem. Od roku 1996 je vedoucí projektu Dějiny českého amatérského divadla, v jehož rámci byly vydány Cesty, dále dva svazky Místopisu českého amatérského divadla. Byla jejich editorkou, autorkou vybraných statí a redaktorkou či spoluredaktorkou řady dalších publikací (mj. Pódia z krabičky, Divadla svítící do tmy I. a II.). Je vedoucí projektu Databáze českého amatérského divadla.
 
 

Související Osobnosti

 
 

Související Organizace

 
 

Související Bibliografie

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':