Texty: AS 2001, č. 2, s. 39 - 40, Vít Závodský.

Brněnské kolo ve znamení solidního standardu

Čtyřiadvacátý ročník Brněnského kola uspořádalo v únoru 2001 za organizační garance dr. Šárky Tryhukové zdejší Kulturní a informační centrum (KIC). V samotných počátcích šlo o mnohaoborovou soutěž pro učně, nyní je však už jedenáctým rokem přístupna veškeré mládeži ve věkovém rozpětí 15-21 let. Zatímco v oblasti hudební (instrumentální vystoupení, sólová a sborová interpretace písní umělých i lidových - včetně tzv. Berněnského vrabečka), výtvarné (malba, kresba, grafika, fotografie, užité umění, kombinované a textilní techniky, koláže, keramika, počítačová grafika aj.) a vlastní literární tvorby jde o záležitost nepostupovou, v uměleckém přednesu (individuální i kolektivní recitace, malé jevištní formy) vhodně supluje městské kolo národní přehlídky Wolkrův Prostějov. Tentokrát se na Brněnském kole podílel vskutku rekordní počet 521 účastníků (opět o něco více nežli loni) hudebních, pěveckých a slovesných vystoupení z několika desítek různých škol, přičemž množství vystoupení (137) nebo hodnocených literárních a výtvarných prací (682) v některých sekcích znovu zřetelně vzrostlo, a tím se také mnohdy pozvedla i jejich kvalita.
Literární soutěž obeslal skromnější počet zájemců nežli dosud, avšak větším množstvím svých opusů (60 autorů a 329 textů). Trojici prvních míst zaujali Eva Klocová a Irena Zbiejczuková (obě z Gymnázia Matyáše Lercha) spolu s loňským vítězem Michalem Kašpárkem (Gymnázium Elgartova), druhou příčku společně obsadili Eva Řezníčková (Gymnázium Táborská) a Michal Przybylski (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity), bronzové medaile náležely Kamile Musilové (Gymnázium Třída kpt. Jaroše) a jejímu spolužákovi Jakubu Svobodovi, Marku Mrázovi (Gymnázium Bystrc) a Michalu Juříčkovi (ISŠ polygrafická). Dalších pět dívek obdrželo čestná uznání. Nejlepší literární i grafické práce shrnul pohotově vydaný almanach s názvem Pršelo..., soustřeďující básně i prózy 20 debutantů pera i artefakty devíti výtvarníků, představené rovněž na samostatné výstavce v sídle KIC.
Těžiště slovesných oborů spočívalo v individuální recitaci, i když ani divadelní kolektivy nechyběly, a naopak jich v porovnání s bezprostředně předchozími lety mírně přibylo. Soutěž proběhla ve dvou termínech, dělila se do tří věkových pásem a zahrnula rovněž účastníky z jiných jihomoravských okresů. Dostatečně pestrý dramaturgický výběr byl pochopitelně zcela ponechán na rozhodnutí účinkujících, u jejichž volby tentokrát převažovala poezie nad prózou. Preferovali moderní literaturu domácí (K. Čapek, J. Wolker, J. Seifert, V. Renč, J. Kainar, J. Kostohryz, M. Mikulášek, J. Zábrana, J. Suchý, J. Šotola, M. Kundera, M. Macourek, A. Mikulka, J. Čejka, J. Topol, rozliční lokální literáti) před naší klasikou (K.J. Erben, J. Vrchlický, A. Sova). V širším časovém spektru ovšem nechyběli ani autoři cizí (F. Villon, W. Shakespeare, A.S. Puškin, N.V. Gogol, L. Caroll, T. Tzara, P. Neruda, K. Rexroth, E. Kishon, L. Xanrof a další), poměrně hojné dramaturgické monology (H. Malířová, J. Giraudoux, J. Werich, M. Roščin aj.), písňové texty, ba ani vlastní nebo spolužákovská tvorba. Hodnota přednesu dosti kolísala, i když mechanického školáckého odříkávání nebo pamětních výpadků ubylo ve prospěch osobitého interpretačního vkladu; nadále však přetrvávala vystoupení se svévolnými obměnami textu. Souběžně pracovaly dvě poroty, tentokrát neoddělující poezii a prózu.
V kvalitativně poněkud slabší juniorské kategorii (do 17 let), kde lépe vyzněla recitace veršů nežli přednes prózy, nebylo první místo uděleno. Druhý stupínek společně zaujaly Eva Dohnálková (Střední odborná škola informačních a knihovnických služeb s Macourkovou poetickou miniaturou Slepýš a maturitní otázka, Alexandra Hauserová (Gymnázium M. Lercha) s prozaickou Lamentací Mileny Trnkové a Adéla Pešková (Gymnázium Řečkovice) s podkrkonošskou nářeční vyprávěnkou Kláry Hoffmanové Očarovaná sekyra. Jako třetí skončila Ilona Popelková (Gymnázium T.G. Masaryka, Zastávka u Brna) zásluhou podání Smetanova kvarteta Z mého života od Antonína Sovy. S čestným uznáním, ale již bez práva postupu do regionálního kola WP skončila Klára Bařinková (Gymnázium M. Lercha) interpretací Erbenova Vodníka.
V kategorii II. (do 20 let) postoupilo pět účinkujících, také s neobsazením prvního místa. „Stříbrnou“ trojici tvořili Otakar Blaha (SPŠ elektrotechnická) s Kostohryzovými Ztrátami, Tereza Modráková (ZUŠ Tišnov) s Macourkovou Slepicí a Petr Adamec (SOU potravinářské a služeb, Charbulova) s úryvkem Werichovy Tety z Bruselu. Z třetího místa postoupil Michal Konečný (SOŠIKS) zásluhou recesní demonstrace dadaistické předlohy Tristana Tzary Vřískám a jakožto nositelka čestného uznání také jeho kolegyně Lucie Chlumská s gogolovským monologem Agáty.
V tradičně nejméně obsazené III. kategorii (do 35 let) si vybojovali postup čtyři soutěžící: z druhé příčky Michal Hubáček (François Villon: Balada o jazycích klevetníků) a s čestnými uznáními Jan Tvrdík (Jan Zábrana: Celý život), Aleš Kubík (humoristická povídka Karla Michala Silná osobnost) a doktorand Radim Šíp (pásmo básní Kennetha Rexrotha).
Recitačních souborů se představilo nakonec šest, kvalitativní rozdíly v jejich vystoupeních byly ovšem značné. Rozličnými začátečnickými nedostatky trpěl úryvek Přestrašná píseň o Václavu Babinském z pásma Pověsti a lidové písně o brněnském hradě, jak jej pod vedením vychovatelky Evy Žondrové předvedl Dramatický kroužek SOU a SOŠ Spoje z Brna. Solidně zvládnutou výtvarnou složku provázela nesmělá a mdlá interpretace šestičlenné skupiny, která měla daleko k vemlouvavé dryáčnické jistotě někdejších kramářských produkcí. Ničím nepřekvapily ani Múzy z Gymnázia Matyáše Lercha s cudným jevištním podáním Wolkrovy Balady o nenarozeném dítěti (režie Stanislav Zajíček). Dívčí Trojka z téže školy, vedená Š. Kittnerovou, přednesla v chechtavě pubertální ležérnosti, ale i s nepečlivou dikcí výběr ze sbírky Ivana Wernische Včerejší den, zaměřený na momenty absurdní, mírně vulgární či morbidní.
Do regionálního kola WP se tedy nakonec probojovaly dvě jiné party. Chlapecký Útulek z Domova mládeže na Gorkého ulici (vedoucí Josef Zajíček) se zřejmě inspiroval pražskou Vizitou, resp. jejími amatérskými následovníky. Pásmo Útulek XII. - Řekni, na co myslíš tvořily kytarovou hrou prokládané mluvně pohybové komorní etudy, budované a řazené na asociativních principech a pohrávání si s významy slov. Trumfem šikovného kolektivu byly neběžná fyzická kreativita i schopnost okamžité improvizace, slabinou půlhodinového pořadu zůstávala ztráta temporytmu a z ní vyplývající postupná rozplizlost. Omlazený Ústaf Gymnázia Brno-Komín (na Brněnském kole úspěšně „zabodoval“ už dvakrát a s vystoupením The Best of Voiceband se přes Prostějov dostal až na loňský Jiráskův Hronov) dal si tentokrát cíl poněkud skromnější. Scénář Karoliny Stehlíkové Čemu se báseň říká... pospojoval slavné i méně známé básně Jiřího Ortena do křehké epické linky „soudu“ nad životem. Jednotně bílo-černě oděný devítičlenný ansámbl přesvědčil, že je mu básníkova tragická i vykoupení naznačující poetika skrze jevištní metaforu blízká; protože však opět uplatnil ostrou rytmizaci s rozličným podupáváním či luskáním a jednotlivé verše jednoho textu segmentovaně dělil mezi více interpretů, této zvukové partituře a působivosti refrénů byl nucen ke škodě věci obětovat autorsky promyšlenou kompoziční strukturu dalších básní. Se zjevně nejambicióznějším projektem přišlo pak vysokoškolské Divadlo v negližé, ze starších (též autorských) produkcí známé příklonem k výlučné artistní introvertnosti a k dekadentní esoteričnosti. Těmito rysy se rovněž vyznačovalo zhruba půlhodinové náročné pásmo scenáristky a režisérky Blanky Fišerové Hodina opojení. Verbální složku tvořily ukázky z díla Charlese Baudelaira (zejména z Květů zla a Malých básní v próze), přetlumočené řadou spíše starších překladatelů - od V. Dyka a K. Čapka po H. Jelínka a F. Hrubína. Dějový úběžník představovala postava samotného básníka (Jiří Bartoň), kterého v půlnoční hodině tvůrčí extáze a vizí přicházejí navštívit tři múzy, personifikující absolutní krásu (Modrá - Lenka Krausová), krvavou vášeň (Červená - Markéta Matoušková) a smrt (Černá - Jana Cindlerová). Divadlo v negližé svému autoru také porozumělo: parnasistické verše (nejčastěji znělky) s archaizujícím lexikem i slovosledem byly zvládnuty kultivovaně, s citem pro náznak a symbolistickou stylizaci pohybové, gestické i kostýmní (nikoliv už rekvizitní) složky, celek však vyzněl přece jen poněkud akademicky chladně.
Slavnostní předávání diplomů s přehlídkou oceněných výkonů Brněnského kola 2001 proběhlo s větším časovým odstupem až dodatečně.
Vít Závodský