Texty: Amatérské divadlo posledního desetiletí v souřadnicích mezidruhového festivalu. Almanach k 60. Jiráskovu Hronovu - česky

Resumé
Minulý již tradiční almanach o českém amatérském divadle vyšel v rámci 70. JH. Čas utekl rychle a je tu dalších deset let práce, deset let hledání, deset let událostí, které vylo třeba zaznamenat.
V první kapitole „A dílo to budiž požehnané“ autorka (Vítězslava Šrámková) píše o počátcích Jiráskova Hronova a amatérského divadelního hnutí v naší zemi.
Budova Jiráskova divadla v Hronově se začala stavět v roce 1928 a již v srpnu 1931 se zde konal 1. ročník Jiráskova Hronova. Divadlo i festival nesou jméno hronovského rodáka Aloise Jiráska, jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů a dramatiků přelomu 19. a 20. století.
První organizace, Divadelní jednota, byla založena již 1868, různé divadelní organizace fungují dodnes a vždy měly dostatek členů. Tyto organizace stály i u přípravy 1. JH. Záštitu nad přehlídkou převzal prezident republiky Tomáš Garrique Masaryk. Nejvýznamnější inscenací 1. ročníku byla hra A. Jiráska Gero, nastudovaná vybranými ochotníky z celé republiky.
Ve druhé kapitole se autor (Lenka Lázňovská) zamýšlí nad festivalem JH jako fenoménem české kultury, fenoménem amatérského divadla. Proč lidé do Hronova jezdí, co znamená ve vědomí amatérských divadelníků ČR. Je to tradice, Mekka ochotníků, spolupráce s množstvím profesionálů, multižánrovost (žatva), vzdělávací část přehlídky i zahraniční hosté.
Spojuje se zde tradice, společenské setkávání i marketingově dobrý podnik. Festival navíc nikdy nebyl lokální. Od svého počátku zde fungoval prestižní celorepublikový výběr.
Třetí část nese jméno Proměny amatérského divadla v posledním desetiletí 2000 – 2009. Autor (Milan Strotzer) zkoumá, v čem se amatérské divadlo v těchto letech proměnilo z hlediska kvantity, kvality, existujících přehlídek a sběru a zveřejňování informací. Nakonec přidává otazníky nad dosud nevyřešenými problémy amatérského divadla v ČR.
Pokud jde o množství souborů, lidí do nich zapojených i o počet inscenací, amatérské divadlo v ČR stále roste. Kvalita na druhé straně zůstává stejná (i když vysoká). Její aspekty nazval autor: od dramatických básníků k autorské tvorbě, od tématu k pocitu, rozvrstvenost a rozrůzněnost, tolerance, v určité části tvorby pak dramatická výchova versus výchovná dramatika. Struktura přehlídek různých oborů amatérského divadla v ČR se v posledním období ustálila a JH se upevnil místo jako žatva amatérského divadla.
Historické informace a bádání dostala v posledních letech zelenou. Po rozsáhlé čtyřdílné publikaci (dějiny, bibliografie a 2 díly místopisu) následoval přechod na mravenčí práci při přípravě Databáze českého amatérského divadla (www.amaterskedivadlo.cz) , na které se stále průběžně pracuje, objevily se další ediční počiny (3 publikace zachycující divadelní hnutí 60., 70, a 80. let 20. století), mnoho informací stále přináší časopis Amatérská scéna (6 čísel/rok) s informačním bulletinem d’ARTAMAn, informační portál www.amaterskascena.cz a další periodika (časopisy Tvořivá dramatika, Lutkář, Divadelní hromADA, pampam a bulletiny Kormidlo, Vykřičník a Dobré divadlo dětem).
Výrazným počinem se stalo zřízení Muzea českého amatérského divadla v Miletíně v roce 2002 se souvisejícími publikacemi a výrazným projektem Malované opony, který již sebral data o více než 300 malovaných oponách v ČR.
Otazníky zůstávají ve struktuře a organizovanosti amatérských divadelníků, ve státních kulturních zařízeních, zejména lokálních, a v jejich potenciálním vlivu na vzdělávání a další růst amatérské kultury vůbec.
Další kapitolou je Jiráskův Hronov po postmodernismu (autor Jan Císař). Autor sleduje proměny divadelního jazyka amatérského divadla ve své projekci na JH, tak jak do něj pronikají prvky postmodernismu v období po postmodernismu, tedy v prvním desetiletí 21. století. Tento post postmodernismus poté charakterizuje, hledá jeho specifika a projevy, jeho působení na okolí i tvůrce.
Přestože existuje řada souborů, které těmto změnám nepodléhají, tyto změny existují a jsou projevem snahy dát amatérskému divadlu ty hodnoty, jež realizují jeho funkce sociologické, antropologické, společenské, nikoliv jen estetické a umělecké. Zásluhou JH je, že jim k tomu poskytl platformu.