Texty: Publikace, Malované opony divadel českých zemí, 2010 / UHDE Milan: Krajina, úvod s. 193

Když jsem dostal příležitost prohlédnout si fotografická zobrazení opon, které pro česká divadla zhotovili výtvarníci,
počínaje místními malíři pokojů a konče renomovanými mistry, setkal jsem se s početnou skupinou děl, jejichž námětem
byla krajina. Naši předkové z minulého a předminulého století zřejmě cítili, že motiv krajiny je nikoli neutrální, nýbrž silný
a obsažný. Nebyl to zřejmě pouhý následek obliby, které se ve své době těšila krajinomalba. Obraz krajiny pro naše předky
včetně těch, kteří se věnovali ochotnickému divadlu, ztělesňoval nepochybně vyšší hodnotu než pouhé zachycení nejbližšího
okolí. Byl výrazem ducha, který v krajině přebýval a měl vliv na povahu a charakter obyvatel. Naši obrozenci – a ochotničtí
divadelníci k nim samozřejmě patřili – zastávali přesvědčení o hlubinné vazbě mezi člověkem a krajinou. Vedle
nejbližších lidí, vedle jazyka a domácí kultury byla krajina důležitým poutem mezi člověkem a jeho vlastí. I česká hymna je
krajinomalebná.
Ať už byli autoři krajinomalebných opon amatéři nebo profesionálové, cítili přesně, že obraz krajiny patří na oponu
právě proto, že je lidem víc než geografickou informací. Promlouval o jejich citech a myšlenkách podobně jako divadlo,
které ochotnicky hráli.