Texty: Plzeň, KOSOVÁ Petra: Plzeňské pimprlení, 2011, http://www.divadlo.cz/plzenske-pimprleni, vložil čas. Loutkář

Plzeňské Pimprlení

Co bylo letos typické pro plzeňské Pimprlení, takto oblastní přehlídku formálně společnou pro Plzeňský a Karlovarský kraj: žádné představení pro děti, texty ryze autorské - či s velkým autorským podílem, malá účast. Naštěstí plzeňský duet Rámusu a Pachýře Pačejoff rozšířil Antonín D. S. z Prahy, který si podle vlastních slov vybral plzeňskou přehlídku kvůli její pověsti nekonzervativní akce. Organizátoři z Centra Johan se pýřili, neboť si přejí, aby přehlídka byla otevřená, vstřícná a pokud možno aby byla diskusní dílnou.

To se letos nepovedlo tak úplně, protože oba zúčastněné plzeňské soubory jsou personálně propojeny a jistě diskutují i mimo rámec přehlídky. A pražský soubor přijel jenom na svůj výstup a pak byl umluven alespoň jeden zástupce, aby zůstal na poslední představení a následné povídání o něm. Sluší se dodat, že Antonínové se plně neúčastnili nikoli z nevůle, ale dílem z neznalosti prostředí a dílem z objektivních příčin. Nicméně účastníci Pimprlení jim vysvětlili, že je zvykem systém "všichni vidí všechno" a oni by mohli vnést do diskuse nový vhled.

Na místě je malá, leč důležitá odbočka: v poslední době je na západě Čech taková móda diskutovat, alespoň na přehlídkách poezie v Klatovech, mladého a netradičního divadla v Ostrově a na loutkářské přehlídce v Plzni. Leckdy soubory na porotce útočí, většinou proto, že se jim rozbor zdá třeba málo konkrétní. Diskutuje se v kuloárech a hospodách, ba i chválené soubory baží po vyslovení nedostatků a nedočkají-li se, cítí se odbývány. Dokonce se na přehlídky jezdí i s rozdělanou inscenací, protože soubory chtějí slyšet pohledy zvenčí a přehlídku vidí jako výjimečnou příležitost, při níž se jednou ročně sjedou divadelníci spřáteleného žánru z Plzeňského a Karlovarského kraje. Z konkurenčního prostředí se klima proměňuje ve skutečnou tvůrčí dílnu. To není sen, ale skutečnost. Díkybohu za takový trend, je třeba jej hýčkat.

Jenže Pimprlení má problém. Loutkáři jsou čím dál více nedostatkovým zbožím. Důvody takového vývoje je třeba zkoumat, ale později, teď je na řadě letošní skromná, leč zajímavá přehlídka.

Na prvním místě porota (ve složení Jiří Pokorný, Robert Holý a Petra Kosová) doporučila soubor Rámus s inscenací hry Jeana Geneta Balkón. Spíše jde ovšem o velmi výraznou úpravu (autorka Zdenka Vašíčková) a také o významově posunutý Genetův text, někdy je dokonce pouhou inspirací. Je třeba ocenit odvahu dramaturgického výběru i poctivou práci s předlohou. Ta důkladnost zatím v první části inscenaci svazuje, nutí herce do činohry, kterou nemohou zvládnout a pomalu je vleče časem; zlom znamená příchod policejního prezidenta (Jakub Vašíček, režisér inscenace). Ve druhé půli už soubor našel klíč. Pak se začne hrát ve svižném tempu, pracuje se nápaditě se znaky a symboly, náhle je výpověď rozvrstvena hned do několika rovin, které divák vnímá, aniž by ztrácel přehled. Začne skutečné zábavné divadlo se zdařilými zkratkami a obrazy. Vyvrcholením je proměna Chantal z mučednice revoluce v oficiální ikonu. Následuje veselá píseň o tom, že teď zapomeneme - a co jsme si, to jsme si. Soubor se ironicky vyslovuje a vede inscenaci do několika konců. I to má svůj význam. Z loutek potkáme v Balkónu maňásky - a loutkou je nakonec prakticky každá postava.Porota po předchozích zkušenostech věří, že bude Rámus na inscenaci dále intenzivně pracovat a na Chrudimi uvidí publikum vyrovnanější celek.

Pachýře Pačejoff doporučila porota na místě druhém. A vyjdu z jejího hodnocení: novinka Koláž sledovanosti dále rozvíjí styl tří Pachýřů (případně Chrošů) formulovaný už v předchozích dvou kouscích Pachýř a Chroš a Don't Šajn - Pachýřovo hledání. Pachýř pracuje nadále se znaky a symboly. Principy loutkového divadla jsou mu cenným zdrojem - to je ostatně případ i Rámusu. Pokud Pachýři udrží v Koláži tempo a propojení všech částí, daří se jim předestřít kompaktní celek, který si zasluhuje pozornost. Ale nepřesná, ledabylejší - protože nesoustředěná - práce herců zvolní tempo a následně retarduje nejen jednotlivé pointy, ale i celkové vyznění, výsledek se rozpadá a to značně oslabuje hodnotu výpovědi. A také chytrý humor, který je pro Pachýře charakteristický. Je to takový jev: pokud vše šlape, publikum je okouzleno a baví se - a významnou součástí představení (a vůbec stylu Pachýřů) je i velmi osobitý způsob obývání jeviště všemi třemi herci. Pokud se však začne představení drobit v nepřesnostech, stane se toto obývání jaksi "ušmudlané" a nezábavné. Toť vše, teď zbývá jen se pomodlit, aby se tento text neobjevil v jedné z částí Koláže.

Nejvíce otázek měla porota na pražský Antonín D. S., takto dva bývalé Puchmajery, kteří v Plzni nabídli hříčku (autor Martin J. Švejda text za víc nevydává) Jak Hloupý Honza hledal dobro. Název odkazuje k divadlu pro děti jen zdánlivě. Průvodce Večerníček léty zhrubl a zcyničtěl a Antonínové hrají „pohádku" se dvěma Kašpárky a zlým Honzou i s princeznou. Spolek si chtěl vyzkoušet žánr loutkového divadla, ovšem přitom loutky a jejich možnosti z neznalosti podcenil. Inscenátoři záměrně vybrali běžně dostupné marionety z obchodu, ale vzhledem k nezkušenosti staví převážně na textu, loutky povlávají dějem a slovní hříčky podporují více méně pouze svou konfekčností. Výsledek je kontroverzní a může být proto - a s přihlédnutím k autorskému textu - inspirativní. A proto porota předložila ke zvážení jeho zařazení do doprovodného programu LCH.

A to by bylo k Pimprlení vše, kdyby se kolem něj netočila důležitá diskuse. Týkala se ubývání loutkářských souborů - dokonce i v samotné Plzni, která je v současné době jediným dodavatelem oficiálně západočeské oblastní přehlídky. Jaké mohou být důvody? Našlo se jich několik.



1) Loutkové divadlo patří k náročnějším žánrům. Vyžaduje zkušenou tvůrčí osobnost, která má s loutkami zkušenost a umí pracovat se zástupnými předměty. Loutkové divadlo je náročné i kvůli výtvarným požadavkům - a proto jsou mezi amatéry silně obsazené ostatní žánry. Podobně jako loutkáři jsou na tom divadla poezie (ostatně někdy stejný soubor potkáme v Klatovech a na Pimprlení): i tam se pracuje se znakem, symbolem a velký nárok je kladen na hlubokou a důkladnou práci s textem a na jeho interpretaci.



2) V Plzni se kromě loutkářské stálice, Střípku (letos chyběl), točí účast na přehlídce v závislosti na Zdence Vašíčkové a případně Daně Jandové. Jakub Vašíček (nyní student režie na KALD DAMU) a spolu s ním Pachýř Pačejoff jsou novou hvězdou na obzoru a dej bože, ať hned tak nepohasne. V tuto chvíli možná hodně záleží na základních uměleckých školách, zda se tam objeví další

osobnost, která by podpořila zájem o tento žánr. Škemrání se netýká jen plzeňských ZUŠ, je směrováno i do Ostrova, kde se zatím zabývají hlavně mladým divadlem a divadlem poezie. Možná by mohla projevit zájem o loutky i Aš, kde s mladými lidmi pracují bývalí svěřenci Romana Černíka. No, a v Karlových Varech je možné loudit u Studia Divadla Dagmar, které vytváří zajímavé věci na rozhraní žánrů. Konečně, vůdčí osobnost Hana Franková se na Loutkářské Chrudimi objevila, je to déle, s několika karlovarskými pověstmi dle literární předlohy Zdeňka Šmída.



3) Dalším faktorem bude i vůbec vlažný zájem veřejnosti a podceňování loutkového divadla. V povědomí žije převážně jako žánr pro děti. I když Pimprlení naopak ukázalo, že je v prostředí amatérského divadla vnímáno spíše jako optimální prostředek pro vyjádření závažného sdělení.



Plzeň se na poli amatérských loutkářů nachází v útlumu. A je otázka, jestli díl viny nepřímo nenese i jediné rofesionální loutkové divadlo na západě Čech, plzeňská Alfa. Pravda, její odsun z centra Plzně na letenskou výspu jí nijak neprospěl, jenže: odehraje si své a dál už ji nic moc nezajímá, kromě zahraničních zájezdů. Nijak výrazně nepropaguje představení pro dospělé, během Skupovy Plzně město příliš neví, že nějaký festival je, na hojně navštěvovaném prázdninovém festivalu Divadlo na ulici se Alfa také neobjevuje. Přitom jde o jedinečnou příležitost, jak oslovit diváky mimo zdi divadla a přivést je případně za sebou na Letnou. Také je to výtečná příležitost k propagování loutkového divadla jako svébytného a atraktivního divadelního žánru. A nevyužitých možností bychom našli určitě víc.

Není vše ztraceno. Plzeňská divácká obec je možná vůči loutkám vlažná, ale není to pro ni zcela zamřelý žánr. Potvrdit to mohou organizátoři plzeňského Mezinárodního festivalu Divadlo - pokud se v programu objeví hvězdy jako je královéhradecký Drak, Naivní divadlo Liberec nebo Buchty a loutky, nebývá problém představení vyprodat. To je důležitá informace pro budoucího nového ředitele Alfy, pokud bude chtít situaci změnit.

Konec skepse a stesků, je čas pro víru. Loutkářská tradice má v Plzni tak silné kořeny, že současné ochabnutí je jistě jen přechodným stavem. Na lepší časy blýskla například mladičká soukromá ZUŠ Trnka, která se zabývá animovaným filmem. A časem se snad s jejími svěřenci potkáme i na Pimprlení.

Petra Kosová


vydáno: 13.6.2006 0:00 | autor: Loutkář

Loutkové divadlo