Texty: SOPROVÁ, Jana: Od baroka k postmoderně (CP Loutkářská Chrudim 2012) - Neverending. AS 4/2012, s. 26-32.

Tate iyumni Praha
Neverending
Minimalistická hříčka Tate Iyumni tentokrát více než předchozí drobničky vsadila na poetickou notu a na scéně si vystačila s elegantní kombinací černé a bílé. Scénu tvoří černým sametem obalený „řečnický pult“, za nímž se pochybují herci, jedinými scénickými prvky se pak stávají černý kvádřík alias lavička a plápolající svíčka. Nekončící (neverending) story o namlouvání, o přijetí i nepřijetí, zklamání, nepochopení, flirtu zkušeného svůdníka či naopak ňoumy, tak jak to ve vší trapnosti a nepopsatelné kráse zažil párkrát v životě každý z nás, je podán v krystalicky čisté, jednoduché formě. Na černém pozadí se pohybují bílé hadrové loutky muže a ženy bez výrazných charakterizačních znaků, a jednotlivé krátké etudy prozrazují smysl autorů pro slovní i situační zkratku a pro gag. Ale zároveň i poučenost žánry a styly minulosti. Je tu dramatická klasika (milostná scéna z Romea a Julie v závěru), ale i punk, citace nejrůznějších žánrů od činohry přes balet k pantomimě. Poetickým prvkem je také přítomnost můr (či ptáků?), vytvořených jemnými papírky upevněnými na špejli, jejich let tvoří předěly mezi scénami. Na závěr shoří v žánru plamene (Jsme můry, které se bez rozmyslu vrhají do zkázy? Nebo se jako ptáci fénixové znovu rodíme v plameni lásky?). Ať už si tedy tuto symboliku vysvětlit každý po svém, soubor získal Cenu za koncepci inscenace.