Texty: EXNAROVÁ, Alena: 8. KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA V CHRUDIMI, Divadelní HROMADA, léto 2012, str. 22 - 23

 
  8. KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA V CHRUDIMI

Alena Exnarová (psáno pro časopis Loutkář)

Krajská přehlídka loutkářských souborů Pardubického kraje se v letošním roce už poosmé konala v Chrudimi za organizace Libora Štumpfa a jeho LS Ahoj na malé scéně Divadla Karla Pippicha. Program se vešel do jednoho dne – soboty 24. března. Návštěvnost představení byla letos poněkud poznamenaná současným konáním dalších akcí, a to i přesto, že vstup byl zdarma. Nicméně atmosféra přehlídky byla i tak příjemná a v podstatě rodinná.

Nejdříve se představil LS Amigos Gymnázia Josefa Ressela Chrudim. Soubor byl založen Liborem Štumpfem v rámci národního projektu „Klíče pro život – Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání“, které v Pardubickém kraji organizuje Občanské sdružení Altus a Občanské sdružení Artega. S mladými lidmi, kteří nikdy loutkové divadlo nehráli, připravil Libor Štumpf dvě inscenace: inscenaci tradiční loutkové hry Don Šajn a politickou satiru Maňáskov. Dona Šajna velmi zdařile zkrátil na klíčové situace, takže je příběh odehrán během deseti minut. Hraje se na malém jevišťátku (loutkoherci jsou zakryti) samostojnými marionetami s pohyblivými pažemi, které vzhledem ke klipovitosti příběhu, dokážou základní situace naplnit a nezkušení mladí loutkoherci si s nimi poradí. Vše se odehrává pod taktovkou (doslova – na jevišti je i dirigentský pultík) Libora, který vše uvede a loutkoherce organizuje. Nejdříve nám mladí lidé podle jeho pokynů představili jednotlivé postavy – loutky, abychom věděli, kdo je kdo a v příběhu se orientovali. Pak už se odehrával příběh samotný – čitelně, razantně, s vtipem. Rezervy jsou ještě v mluvní složce, kdy mladí lidé, strženi příběhem, občas trochu zadrmolí, ale to je problém odstranitelný. Přesto se odborná porota (se mnou v ní zasedli ještě Milena Kulhánková a Jaroslav Jung) rozhodla doporučit inscenaci do širšího výběru k postupu na Loutkářskou Chrudim.

V rámci výše uvedeného projektu dostal Libor úkol připravit s mládeží již zmíněnou politickou satiru. Napsal tedy text, v němž se setkáváme se známými situacemi i bonmoty ohledně šéfování, faktur a moci a děj umístil do Maňáskova, takže maňásky je i hrán. Ale v podstatě se v maňáskovém plánu nedozvídáme nic navíc, než slyšíme v textu. Snad kdyby textu bylo méně a s maňásky se zacházelo razantně, jak se hrávaly a hrají tak zvané rakvičkárny, dal by se obtížný úkol vyřešit lépe. Co je ale jistě pozitivní, je skutečnost, že mladí lidé hrají s chutí, že byli pro loutkové divadlo získáni a účastí v uvedeném projektu činnost souboru nekončí.

Jaroslav Filipi a Libor Štumpf zahráli každý pod hlavičkou LS Ahoj dva vlastní příběhy. Nejdříve Jarda pohádku nazvanou Kašpárek a drak. Hrál spodovými loutkami na tyčce, které jsou sice vizuálně příjemné, ale příliš akce neumožňují. Navíc v pohádce se hodně mluvilo a pokud se naskytla možnost nějaké dramatické situace, tak se odehrála mimo scénu. Představení proto působilo poněkud jednotvárně. Libor v příběhu Kašpárek a čert používal stejné loutky, ale vzhledem k tomu, že repliky byly krátké a dialog Kašpárka s čertem poměrně razantně vedený, odpovídala tomu i razantní práce s loutkou. Kašpárkovy vtipné repliky děti v hledišti bavily, takže se aktivně zapojovaly, kdykoliv je Kašpárek vyzval. Ale přece jen posléze začaly působit dialogy obou postav poněkud nastavovaně a kratší metráž by celku určitě prospěla.

Soubor Lůza a já, ZUŠ Na Střezině Hradec Králové pracující pod vedením Jiřího Polehni přivezl do Chrudimi inscenaci nazvanou Tři pohádky o… Pod tímto názvem se skrývají pohádky o Sněhurce, Šípkové Růžence a Popelákovi. Hrají dvě dívky a jeden mladý muž a jde o jejich současné variace na známá témata. Hrají odkrytě, částečně živě, částečně loutkami na stole a okolo něj a jejich pohled na věc rozhodně pobaví. Sněhurku jsem viděla už vloni na Turnovském drahokamu, od té doby pokročila a je rozhodně nejpropracovanější. V druhých dvou pohádkách se přece jen občas objeví nějaká neobratnost v řešení situací, ale je nesporně v silách souboru dotáhnout inscenaci ke kvalitnímu ucelenému tvaru.

Jedna z větví Kacafírku Chrudim se představila s inscenací O lakomém Šnofousovi aneb Prachy v prachu. Upravili si předlohu Eduarda Petišky a příběh s aktuálním tématem (peníze nejsou všechno) zahráli maňásky a prstovými loutkami. Je třeba ocenit především loutkohereckou práci souboru i snahu vyhnout se přemíře slovního sdělení a soustředit se na rozehrání situací. Ale přece jen má inscenace určité rezervy v dramaturgicko-režijní složce: ve zpřesnění některých situací a především v temporytmu celku, který je zatím poměrně jednotvárný.

Závěr přehlídky patřil už téměř tradičně insitnímu a nezařaditelnému loutkáři Jiřímu Venclovi z České Třebové, který kromě tradičního úvodního povídání s marionetou Kašpárka a předvedení marionety žongléra zahrál bajku Soucitná liška. A to už bylo letos v Chrudimi opravdu všechno.
 
 

Související Ročníky přehlídek

 
 

Související Pojmy

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':