Texty: LANTA, Petr: Modrý kocour je tvor křehký (zpráva o festivalu), Divadelní HROMADA, 2013, jaro-léto, s.38-40

 
  Modrý kocour je tvor křehký (zpráva o festivalu)

Jsa vyzván k sepsání zprávy o 18. ročníku turnovské divadelní přehlídky Modrý kocour do vesmíru otištěné ve dnech 28. února až 3. března, činím tak. Na tomto v mnoha ohledech jedinečném festivalu se setkávají a soužijí během čtyř divadlem hustě obydlených dnů nejrůznější žánry a druhy divadelních performancí, stejně tak jako divadelní blouznivci mnoha uměleckých postojů a životních zkušeností. Je proto jakýmsi „malým Hronovem“ či možná velkým off-Hronovem. Vždyť je primárně a především zaměřen na studentské a experimentující divadlo. Tradiční účast Rádobydivadla Klapý však ukazuje, že nejen na ně. Hlavním hracím prostorem bylo tradičně místní Městské divadlo, druhé místo poskytl divadelníkům malý sál Základní umělecké školy na náměstí. Poprvé se nehrálo v nedalekém kině, jež je již zřejmě definitivně odsouzeno ke zkáze a rozkladu. I tak tedy zůstala zachována obvyklá peripetická součást celé přehlídky. Ono se zde totiž vždy hodně diskutuje a analyzuje právě za chůze, během přesunů za divadlem (či jídlem). Pro práci porotce je tento systém naprosto ideální.

Bohatý program deseti soutěžních a pěti doplňkových inscenací zahájil liberecký soubor režiséra Lukáše Horáčka Vydýcháno, s typickou studentskou performancí Přeber si to, jak chceš, ve které skupina dívek (a jednoho chlapce) odhalovala nejrůznější problémy s hledáním vhodného partnera. K tomuto divadelnímu hledání, které začali v sedačkách mezi diváky, používali především sami sebe, i proto byli oceněni diplomem za původní hledání osobní výpovědi.

Soubor Torzo² z Turnova se představil s vlastní autorskou dramatizací dětské fantasy současného britského autora Neila Gaimana Koralina. Příběh mladé dívky přistěhovavší se s rodiči do starého tajemného domu, kde pro zaneprázdněnost rodičů podniká výpravy do tajemného světa za zdí ovládaného temnou „druhou matkou“, připomíná Alenku v říši divů. Nabídnutý divadelní tvar byl prvním a urychleným pokusem o veřejné provedení, není divu, že postupem času se v díle turnovských začínaly objevovat trhliny (časoprostorově ztracený herec aj.), které nebyly
záměrem. Představení přesto dávalo tušit, že inscenace může kvalitativně vyrůst a dokonce v jistém smyslu přesáhnout i kvalitu předlohy.

Asi největší překvapení způsobil divadelní soubor Tyl Slaná s inscenací dramatizace Keseyho románu Přelet nad kukaččím hnízdem. Režisér a zároveň představitel hlavní role McMurphyho Martin Bašek uchopil inscenaci velmi pečlivě, použil divadelní zpracování Dalea Wassermana, které doplnil o repliky Formanova filmu a citace z románu. Většího významu oproti filmu měla například postava indiána a s ním spojené téma svobody. Smysl pro napětí, herecká souhra a živé dění na scéně bez falešných tónů, jednoznačně přesvědčily porotu k udělení hlavní ceny festivalu právě této inscenaci. Cenu za herecký výkon si odvezl Radek Šmíd představující mladého koktavého pacienta Billyho Bibitta. Soubor ze Slané byl doporučen do výběru na přehlídku činoherního divadla ve Volyni.

Vlažnou odezvu v sále (celkem zaslouženě) sklidilo Hynkovo hravé divadlo z Litoměřic s inscenací prvotiny mladé autorky Anny Sobotkové s názvem Hřbitovní aktovky. Sérii krátkých příběhů mrtvých i živých, odehrávajících se na Olšanském hřbitově, které měly být černými anekdotami, chyběla větší hravost. Pozitivem byl pokus o groteskní stylizaci ve výtvarné složce a vůbec fakt, že soubor otestoval dramatický debut.

Pozoruhodný zážitek – směs dokonalé profesionality a naprostého diletantství, přinesl soubor NOPOĎ z Nového Boru s dramatizací románu Brama Stockera Dracula. Prolog s autorem románu u psacího stroje, hrabětem Drakulou a jeho historickou předlohou knížetem Vladem otevřel představení poctivě se pokoušející odvyprávět příběh knihy. Postavy v dobových kostýmech konverzovaly v archaické češtině, méně již jednaly. Občas se u psacího stroje v pozadí scény probral zhmotnělý autor a přerušil proud dialogů, nebyl ale sám, další rovinou byly vložené scény ze „současnosti“, jejich úloha nebyla zcela zřejmá, „současná linka“ nedospěla ani k žádnému vyvrcholení. Porota ocenila mimořádnou kvalitu kostýmů a původní scénické hudby (Jan Knot, David Mašek).

Představení pražského souboru Oldstars Kdo ukradl vdolky, aneb Málo z Alenky bylo krátkou tajemnou surrealistickou hříčkou mladých dívek s maskami. Jak název napovídá, režisér a autor scénáře Václav Borůvka Valtr použil část Carrolovy dětské knihy, a to onu pasáž, ve které stojí Alenka před královským soudem. Soubor byl doporučen na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí, ovšem s připomínkou, „aby více dbal o tělesné tvarování hereckých postav“.

Brněnské Divadlo Jarky Lokose se představilo s inscenací Kabaret aneb Soudní stání pro nestání. Nutno říct, že celá produkce tohoto kabaretu balancovala na hraně pokleslé zábavy, spíše do ní hluboce zapadla, aktérům chyběl větší odstup, smysl pro ironii. Nezvládnutí dění na scéně podtrhl nevhodně zvolený prostor jeviště městského divadla. Někde v zakouřené hospodě 4. cenové kategorie možná může tento kabaret snažící se občas i o politickou satiru, přinést větší zážitek, než pouze pocit trapnosti.

Soubor Exil Pardubice uvedl odvážně současnou českou hru Davida Drábka Jedlíci čokolády, ironicky laděný příběh tří osiřelých sester plný odkazů na postavy popkultury. Režisérka Lucie Hašková a celý soubor se s textem vyrovnali se ctí, ženský pohled zjemnil ironické výpady autora. Divák se dočkal šťastného konce.

Nedílnou součástí posledních ročníků přehlídky je Broukovcovo kamdivadlo z České Kamenice. Osobně mám pro tento soubor a jeho poetiku slabost, tak mne potěšilo, že byl konečně doporučen na Šrámkův Písek. A to s monodramatem Přizdisráč, jehož autorem, protagonistou a režisérem je ústřední postava souboru Jiří Střelka. Tento svérázný talent zde tak jako v předchozích inscenacích odkrývá svět životního outsidera – zakomplexovaného opuštěně žijícího úředníka, syna tyranského vojáka a křehké submisivní matky. Tentokrát ostatní porotce přesvědčil, že se nejedná pouze o autorovu psychoterapii, ale o inscenaci a text vytvořený poměrně rafinovaně a s nadhledem.

Již po několikáté se Modrého kocoura zúčastnilo také Taneční a pohybové studio Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou vedené Ludmilou Rellichovou. Tentokrát přijel soubor mladých tanečnic s Barokní fugou. Choreografii o prodané lásce a ztracené duši i tělu, vzniklou na hudbu Philipa Glasse a Luboše Fišera, rámovaly verše barokního klasika Bedřicha Bridela, přednášené samotnými dívkami v bílých šatech. Inscenace byla doporučena na Mladou scénu do Ústí nad Orlicí.

Tradičním doplňkem turnovského festivalu jsou nesoutěžní produkce - i tentokrát byl na ně program bohatý. Pohádku Máňa hrdina zahrál Soubor Svatopluk z Benešova. Dvě inscenace vznikly u našich polských sousedů – v monodramatu Kordelia Teatru TATA Brzozow zaujala mladá herečka převtělující se v několika výstupech do různých dívek. Naučné představení pro školáky Przygody kropli wody Walneho teatru Warszawa vytvořilo z publika školní třídu.

Účastníci všech ročníků Rádobydivadlo Klapý představili svou ambiciózní inscenaci Amadea Petra Schaffera. Díky inscenaci Spánek nikdo nevolá pražského spolku divadelních teoretiků a kritiků Antonín Puchmajer D.S. jsem se osobně na krátko proměnil z porotce na režiséra pozvaného souboru. (Teatrologové z Puchmajera mne před časem vyzvali ke spolupráci a já na ni kývl.)

Ani tento ročník festivalu neztratil nic ze své divoké povahy – stále je, jak říkal profesor Císař, „festivalem balkánského typu“. Bohužel v posledních dvou letech kopíruje obecný trend vytrácení mimořádných inscenací na mimořádných akcích. Existují a vznikají spíše solitérně a bylo by asi třeba větší produkční a dramaturgické odvahy a především aktivity. Jako by se postupně Modrý kocour stával šedivou myškou průměrnosti. Možná si ale potřebuje jen trochu odpočinout a zase se z něj stane divoký tygr českých přehlídek. Českému - nejen tomu experimentujícímu - divadlu dnes zkrátka chybí větší osobní angažovanost, silná témata a skutečné hledání.

Osobitým zážitkem bylo sledovat dění kolem organizace – Moniku Hakenovou bojující o teplo v domě, vypravující děti do školy, vyřizující z domova pracovní telefonáty v němčině, a zároveň řešící nejrůznější problémy s hladkým průběhem přehlídky spojenými. Zdárný průběh Modrého kocoura nakonec naštěstí nijak nepoznamenal ani náhlý zdravotní kolaps jeho zakladatele, moderátora a hlavního organizátora, bez kterého si nelze festival vůbec představit - Petra Hakena. Tato událost sobotní noci mi ale dala připomenout, že člověk je tvor křehký… také Modrý kocour.
PS. Porota se mrouskala, vrněla, usínala, pospávala, prudila a modrala (nebo co já vím) ve složení Petra Honsová, Vladimír Hulec, Petr Christov, Radvan Pácl, Martin Pšenička a já
Petr Lanta
 
 

Související Osobnosti

 
 

Související Ročníky přehlídek

 
 

Související Pojmy

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':