Texty: LÁZŇOVSKÁ, Lenka: 24. Děčínská brána - Memoriál Josefa Doležala. AS 23.3.2016.

24. Děčínská brána - Memoriál Josefa Doležala

Na krajskou postupovou přehlídku s výběrem na Divadelní piknik Volyně, která proběhla v Děčíně od 18. do 20. 3. 2016, se přihlásilo šest českých inscenací, které měla doplnit jedna hostující zahraniční. Nakonec to dopadlo trochu jinak.

Činoherní | Hudební | Recenze | Soubory

Broukovcovo Kamdivadlo z České Kamenice se s autorským monodramatem Jaroslava Střelky Zahraj ty Ejsíky zúčastnilo již jiné postupové přehlídky a postoupilo, takže v Děčíně bylo hostem. Z inscenace Čechovova Strýčka Váni (Hraničář Rumburk) jsme viděli pouze úvodní obraz, neboť Josef Zach v roli profesora Serebjakova spadl tak nešťastně, že musel na šití do nemocnice a na nohu se nesmí čtrnáct dnů postavit. Díru v program vyplnil rumunský host Teatrul Ludic Iasi, který kromě plánované černé komedie Norway today (I. Bauersima) uvedl ještě aktovku A.P. Čechova Labutí píseň. Zejména v druhém případě jsme mohli vidět odlišný herecký styl (expresívní herectví se silným vnějším projevem).

Přehlídku zahájilo Divadlo U Váňů, Praha. Ladislav Langr jako hostující režisér upravil a nastudoval tragigrotesku G. Schwajdy Svatá rodina. Dopsal zcizovací promluvy matky, kterou podobně jako v Ypsilonce hraje muž (výtečný Václav Kopáček) a určil jako téma neschopnost komunikace mezi lidmi včetně nejbližších. Inscenace funguje zejména v řadě divadelně invenčně udělaných situací (např. ta, v níž se bráška snaží dostal matku zpět do postele, za niž by se nemusel stydět ani nový cirkus). Problémem je, že podobné zábavné komické situace nesměřuji do grotesky. Rádobydivadlo Klapý s několika hostujícími herci z DS Jirásek Česká Lípa si vybralo dramatizaci Rudolfa Felzmanna Vančurova Rozmarného léta. Režisér a dramaturg Jaroslav Kodeš ji upravil (zkrátil, dopsal některé situace, rozšířil role Muže a Ženy, které Felzmann napsal jako vypravěče). Oslovil Janu Stejskalovou z Děčína jako scénografku a Jiřího Strohnera, který složil hudbu. Vznikla kompaktní humorná inscenace zachovávající všechny ctnosti původní předlohy (archaizující jazyk, jímž se pojmenovávají banální stavy a emoce a lehce ironický příběh z maloměsta), opřená o dobré osobnostní herectví zkušených herců jako jsou Ladislav Valeš jako Důra, Eva Kodešová jako Důrová, Pavel Macák jako major Hugo a František Zborník jako kanovník Roch. Vymyslel zajímavý závěr, v němž se dohrávají všechny tematické roviny příběhu včetně dědečka, a my se díváme na odcházejícího Arnoštka a Annu, kteří táhnou maličkou maringotku s nápisem Duo Kaderavi. Revuální opona umožňuje rozčlenění scény na prospekt, který je plovárnou, maringotkou, hospodou, prostor před ním jako jezero, náves apod. Muž a žena vystupují spíše jako entertejneři a hrají řadu dopsaných epizodních postav. Jediným problémem je divadelně chudší a tím pociťově delší první polovina inscenace, která je expozicí k druhé části. Jako naprosto neuvěřitelná je skutečnost, že pro tři postavy má soubor alternaci (Roch, Anna, Žena). Inscenace byla doporučena do Volyně. Třetí inscenaci připravil soubor Li-Di z Litoměřic. Aleš Pařízek se ujal úpravy a režie inscenace Nebezpečné známosti. V poměrně razantní úpravě hrají dominantní roli markýza (dobrá Tereza Rozmarová) a vikomt (Jakub Vitko), přičemž jejich souboj má formu šachové partie (stoleček se šachy na forbíně), ostatní postavy jsou spíše epizodní. Tento souboj se však nedostatečně promítá do jednání postav (nejasné motivace) a do situací. Režisér se spolehl na to, že si divák něco domyslí a zejména v závěru některá dějová fakta vypustil. Posledním soutěžním kusem byly tři autorské jednoaktovky Kateřiny Burgerové Dveře číslo 8, Nedělní bábovka a Mravenci, které soubor The Spis Teplice hraje pod společným názvem Procesně nepřijatelné. Na malé ploše těchto tematicky moralit se odkrývají kritické obrazy z dnešní společnosti. Dvěma pánům a pěti dámám se daří postavit situace a vytvořit typy a zároveň odlišit jednotlivé aktovky. Zejména prostřední Nedělní bábovka čerpající z drobnokresby domácího prostředí a jeho stereotypů je velmi zábavná.

Přehlídka, byť rozsahem nebohatá, byla včetně zahraničního souboru, docela zajímavá. Na příští jubilejní Bránu by chtěli pořadatelé (SČDO, DS Karel Čapek, město Děčín a Městské divadlo Děčín) pozvat dva zahraniční soubory a přehlídku zahájit už ve čtvrtek. Za porotu (R.Grolmussová, J.Trnka a L. Lázňovská)

Autor: Lenka Lázňovská