Texty: RUMLER, Martin: Divadelní Tříska 2016 aneb... AS 5.4.2016.

 
  Divadelní Tříska 2016 aneb...

...kdo pochopí žánr a styl, může vyhrát

Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky

Během prvního dubnového víkendu se v Divadle Komedie uskutečnila tradiční Divadelní Tříska. Dvoudenní pražská postupová přehlídka pořádaná Divadlem (bez záruky) Praha nabídla osm představení souborů nejen z hlavního města, ale například z Brna či Jihlavy.

Ať už byla úroveň jednotlivých představení různá, ať už byla délka jevištních zpracování rozdílná, ať už šlo o inscenaci dramatického textu, či adaptaci literární předlohy, něco přece jen spojovalo takřka všechna představení. Problematická schopnost inscenátorů přečíst text s pochopením nejen jeho smyslu, ale i jeho žánru či stylu. Nejde totiž jen o to, pochopit napsané, ale objevit v divadelní hře klíč k jejímu inscenování a podle toho zvolit inscenační prostředky a následně je důsledně uplatňovat pri scénování. Kdo nezná pravidla, pak je těžko může dodržovat na jevišti.

Toto inscenační nepochopení, jaký sport vlastně provozujeme a co je pro to nezbytné, pak může znamenat pouze jediné – neadekvátní herecké prostředky, nefunkční scénografické prostředky, nedostatečná práce se světlem či zvukem. A znamená i to, že se stále častěji ozývaly otázky, proč si režisér takový text vybral, jak svůj záměr dokázal předat hercům a co z toho a v jaké podobě doputovalo do hlediště k divákům. Prostě se nám objevovalo nějak moc fotbalistů na zimním stadionu a šachistů v boxerském ringu.

Zajímavé bylo, že inscenátoři (ne)přečetli v dramatickém textu vždy jakoby něco jiného. Jedni podcenili, že jasné odkazy na kulturní a sociální reálie jedné země nebudou v druhé fungovat, ale bez tohoto pochopení zbyde jak z textu, tak z inscenace jen banální příběh. Druzí zase vzali drama jako látku hodnou parodie, kde ovšem výsledkem byla parodie spíše jich samých, než příběhu klasika. Třetí naopak vzali nějaký text příliš vážně a zcela pominuli jeho hravost a mnohovrstevnatost a soustředili se jen na velké filozofické myšlenky a podcenili ironii, změny žánrů a divadelnost, která ze střetů vznešeného a nízkého vyvěrá. A pokud se prostě nepotká předloha se záměrem inscenátora, stane se, že ze situační komedie je vyprávěnka bez rytmu a v komedii řemeslné vidí divák jen nezvládnutí řemesla protagonistů.

Z tohoto nepochopení a nezvládnutí dramaturgicko-režijní práce se vymykala tři představení, která takřka bezezbytku využila správně a vhodně všechny scénické prostředky k naplnění smyslu předlohy. Adekvátní bylo herectví, vystavění situací, temporytmus, světla, zvuk, kostýmy… Ne vždy dokonale, ale pořád dostatečně a poučené.

Jednou z inscenací, doporučených na Národní přehlídku činoherního a hudebního divadla Piknik Volyně byla Já jsem Lucien souboru Reverzní dveře. Inscenátoři zde ukázali, že dokázali přečíst povídku Jeana Paula Sartra, dokázali v ní najít divadelnost a dramatické situace a ty pak umně ztvárnili na jevišti. A to s využitím všech dostupných prostředků – prací s rekvizitou, se světlem, prací s tělem i textem. Oslava divadelní magie. Povedlo se to dokonce až tak, že by inscenace mohla sloužit jako výukový materiál nejednomu amatérskému souboru.

Druhou z doporučených inscenací pak bylo Torpédo pro tebe souboru OLDstars. Absurdní komedie, která po většinu času přesně ctila zásady žánru a absurditu příběhu ztvárnila realistickým scénováním i realistickým, nijak zvlášť stylizovaným, herectvím. Nic víc a nic méně. Koření bylo tak akorát, aby se k divákovi absurdnost toho všeho dostala a dala mu prostor pro představivost a domýšlení.

Odborná porota Divadelní Třísky 2016 se rozhodla jednu inscenaci do programu Pikniku Volyně přímo nominovat. Byla to Dokonalá svatba v podání souboru Ty-já-tr Hrobeso. Inscenátoři přesne naplnili definici situační komedie, která staví na, světe div se, precizně scénovaných situacích, herecké vyspělosti a souhře. Vše správně načasováno, vše včas a dobře řečeno. Toto představení mělo jasně dané dobře pochopené žánrové základy, na kterých zdi jevištního nastudování pevně stály a střecha herecké vyspělosti vše korunovala. Za speciální vyzdvižení pak dle autora této reflexe stojí skvělý herecký výkon Lucie Valenové v roli Julie.

Nezbývá, než si přát, aby amatérští divadelníci více a více chápali, jak důležitý je výběr textu, jeho vhodnost pro podmínky vlastního souboru, pochopení jeho smyslu i žánru a stylu. Prostě, že dramaturgie není sprosté slovo a neznamená jen sem tam něco škrtnout v textu. Bude pro ně pak jednodušší pořádně se naučit pravidla jevištní hry a uplatnit to, co daná látka nutně na scéně potřebuje a bez čehož se jim inscenace vzpírá v rukou od samého počátku.

Autor: Martin Rumler
 
 

Související Ročníky přehlídek

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':