Texty: Bárta Karel st.: Česko-francouzská spolupráce na ochotnických prknech

Česko-francouzská spolupráce na ochotnických prknech
Karel Bárta st.
Místní kultura 2005, č. 11, s. 33.
Kdo z aktérů česko-francouzského nastudování Moliérova „Měšťáka šlechticem“, projektu z let1997 až 2000, by si pomyslel, že spolupráce bude tak brzy pokračovat v podobné formě. Stalo se a dnes je jasné, že přes všechna úskalí společná práce přinesla výsledky.
Dne 10. září 2005 byla ve městě Touques v Normandii,
jež sousedí s přímořskými lázeňskými
středisky Deauville a Trouville, slavnostně uvedena
premiéra česko-francouzského nastudování
divadelní hry „Tři mušketýři“ v dramatizaci Rogera
Planchona. Hru společně připravili ochotníci
z Divadelního spolku Krakonoš z Vysokého
nad Jizerou a z amatérského souboru Théâtre
sans-Lien ze St. Arnault. Francouzská premiéra
dopadla, soudě podle ohlasu diváků, kterých přišlo
přes čtyři sta, nad očekávání dobře. V České
republice se dočkáme premiéry 19. listopadu
2005 v domovském divadle vysockých ochotníků
a budou jí předcházet dvě předpremiérová
představení: první 17. listopadu 2005 ve Vrchlabí,
jež má oficiální partnerské vztahy s francouzským
městem Trouville a nemalou měrou
přispělo ke zprostředkování a realizaci projektu,
druhé pak 18. listopadu 2005 v Litoměřicích
– to pořádá firma GEOS,s. r. o., která se na projektu
podílí sponzorsky. Další uvedení této hry
se předpokládá v příštím roce, a to jak v Česku,
tak také ve Francii.
Několik vysvětlujících poznámek k vlastnímu
pojetí hry, které je – nejen na české poměry, ale
i v evropském kontextu – zvláštní a neobvyklé.
Moliérův „Měšťák“ byl nastudován tak, že jednu
roli hrál jak francouzský, tak český herec. Každý
mluvil svým jazykem a také kostýmy se hodně
podobaly. Pro diváka bylo takovéto podání naprosto
srozumitelné. U „Tří mušketýrů“ zvolili
tvůrci režijní přístup poněkud jiný. Jednotlivé
postavy jsou obsazeny buď Francouzem, nebo
Čechem, svou roli mluví každý ve svém jazyce.
Lepší srozumitelnost pro diváka zajišťují během
jednotlivých obrazů vstupy „otců – vypravěčů“,
kteří pomáhají vsuvkou tu více v jazyce českém,
tu ve francouzském, podle toho, v které zemi se
právě hraje. Toto pojetí kladlo velké nároky na
disciplínu jednotlivých aktérů, zejména režisérů
Daniela Guilberta a Jiřího Pošepného, a také Milana
Schejbala, který coby profesionální režisér
byl z české strany přizván k realizaci projektu.
Nutno poznamenat, že spolupráce skutečného
profesionála byla pro amatéry na obou stranách
velmi přínosná.
Celá realizace projektu trvala zhruba dva a půl
roku. Začala v únoru 2003 informativní schůzkou.
První pracovní „divadelní dílna“ se uskutečnila
14. až 18. července 2004 ve Francii, poté
11. až 14. listopadu téhož roku ve Vysokém nad
Jizerou.
V roce 2005 se zkoušelo ve Vysokém 15. až 17.
dubna a potom už jen ve Francii 6. až 10. července
a pak před premiérou 8. až 11. září.
Je zřejmé, že zejména kvůli vzdálenostem, které
české a francouzské ochotníky dělí, je tento projekt
velmi náročný, a to jak finančně – je hrazen
v podstatě ze soukromých zdrojů, tak i organizačně.
Je třeba říci, že pro všechny účastníky to byla
opět velmi cenná zkušenost. Navíc je tato inscenace
konkrétním příspěvkem ke koncepci
evropské kultury. Projekt se podařio dotáhnout
do úspěšného konce zářijovou premiérou v Touques
a vyvrcholí 19. listopadu premiérou ve
Vysokém. V příštím roce lze očekávat několik
repríz v obou zemích.