Texty: AS 2005, č. 2, s. 10-12. Milan Schejbal.

WINTRŮV RAKOVNÍK VE DVOU LINIÍCH

Jestliže jsem v posledních letech - i na stránkách AS - konstatoval, že Wintrův Rakovník se svou celkovou úrovní posouvá směrem ke kvalitě, mohu s radostí říci, že tento trend byl patrný i letos. Neznamená to samozřejmě, že tomu tak bylo u všech devíti soutěžních představení nebo ve všech inscenačních prostředcích, ale jako celek XXIX. Wintrův Rakovník, krajská přehlídka amatérských divadelních souborů s výběrem na FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč, potvrdil velmi solidní úroveň posledních několika ročníků tohoto festivalu. Pro letošní přehlídku je více než kdy předtím typický rys dvou na sobě zcela nezávislých způsobů používání divadelního jazyka. Na straně jedné je to způsob tzv. tradiční, založený na interpretaci dané divadelní předlohy, v Čechách v oblasti amatérského divadla s velkou tradicí a tudíž logicky i dnes častější, a na straně druhé způsob využívající principů tzv. autorského divadla, promítající se do všech inscenačních složek.
Tyto dva trendy se prokazatelně projevily již v samotné dramaturgické skladbě letošního Wintrova Rakovníku. Ona první, „tradiční“ oblast byla reprezentována dvěma velmi kvalitními tituly z odkazu klasické světové dramatiky, které jsou prověřeny bohatou inscenační tradicí. Ťululum Georgese Feydeaua a Podivná paní Savageová Johna Patricka patří skutečně k tomu nejlepšímu, co bylo na poli tohoto žánru napsáno. Situační komedie Prachy? Prachy! Raye Cooneyho, často uváděná na českých jevištích (již to samo o sobě hovoří o její hodnotě), a Kouzelná noc Sławomira Mrożka reprezentují de facto tvorbu současnou. Je pravda, že Mrożkova hra vznikla v jistých společensko-politických souvislostech a využívala na svou dobu neobvyklou formu vyjádření. Oba tyto faktory mají ve struktuře hry zásadní význam a proto dnes působí Kouzelná noc archaičtěji a méně apelativně. Jediným značně problematickým titulem tzv. interpretačního divadla byla inscenace složená ze čtyř menších divadelních útvarů – Miguel de Cervantes: Žárlivý stařec, Arkadij Averčenko: Klíč, dramatizace Telegramu Karla Čapka a Já jsem Herbert Roberta Andersona – pod společným názvem Ach, ta láska…??!! v podání neratovického souboru.
Druhou, tzv. autorskou, skupinu titulů reprezentují původní hra Adama Doležala …Bukowski, Soudné sestry Terryho Pratchetta, dramatizace prózy Vladislava Vančury Rozmarné léto a Hrůza v hájovně čili Horor v horárni Ľubomíra Feldeka.
I samotné výrazové prostředky, charakteristické pro tu či onu výše zmiňovanou oblast způsobu divadelního vyjádření, se promítly pochopitelně také do jevištní realizace.
Letošní rakovnické klání odstartovala inscenace hry G. Feydeaua Ťululum, kterou přivezl sympatický mladý kolektiv DS Scéna z Kralup nad Vltavou. Jedná se o brilantní situační komedii, ve které se postavy dostávají do zcela nečekaných okolností a musejí je řešit. Úspěch takto napsané předlohy spočívá pak nikoliv v převyprávění příběhu (CO se děje), ale ve svébytném a překvapivém zveřejnění reakcí postav na situace, do kterých se dostávají (JAK se to děje). Kralupskému souboru se právě toto ne zcela podařilo. Přesto diskuze se souborem ukázala vstřícnost a snahu všech členů poučit se pro další práci, což dává jistou naději, že jsme se s kralupskými nesetkali v Rakovníku naposledy.
Podobnými problémy trpěla i inscenace Cooneyho situační, postupně až crazy, komedie Prachy? Prachy! v podání Nového divadla Mělník. Úkolem režie v takovémto typu inscenace je mimo jiné důsledně rozkrýt a následně vybudovat přehledné situace přímo na jevišti. V mělnické inscenaci není vždy patrné, kde má jednotlivá situace vrchol, a kde začíná situace nová, naopak dochází k jejich splývání, a tím má vše na jevišti stejnou důležitost, temporytmus se stává monotónním a divák ztrácí pozornost. Nelze však pominout zdařilou dramaturgickou volbu textu.
Rovněž komedie s hořkými podtóny Podivná paní Savageová J. Patricka zdomácněla na českých scénách. Obsahuje nadčasové téma, pociťované i v současnosti – co všechno je člověk ochoten udělat v honbě za penězi. Autor zde proti sobě staví svět pacientů soukromého sanatoria duševně nemocných a svět tzv. normálních lidí. Pojítkem mezi těmito dvěma světy je postava paní Savageové, kterou chce její rodina zbavit svéprávnosti, aby získala kontrolu nad jejím veškerým majetkem. Režisérovi DS Jiří Poděbrady Ivanu Kličkovi se podařilo přehledně zobrazit oba protichůdné světy, ale otazníky vyvolává režijně-herecké pojetí ústřední postavy, jejíž suverénní nástup do sanatoria spolu s okamžitou vstřícností značně omezuje její vývoj. Je to škoda, protože jsme byli jinak svědky vyrovnané herecké práce na velmi vysoké úrovni (uděleny ceny Haně Svobodové za roli Fairy-May a Zdeňku Havlasovi za roli Hannibala).
Inscenace Divadelního souboru Havlíček Neratovice Ach, ta láska..??!! vyvolala na letošním Wintrově Rakovníku veliké rozpaky. Už dramaturgický výběr výše zmiňovaných předloh do jednoho celku je nahodilý a tematicky absolutně nezdůvodněný. Ve všech případech není totiž láska hlavním tématem, ale pouze motivem, takže ve výběru by se mohl objevit prakticky jakýkoliv divadelní titul. Jevištní realizace se spokojila s pouhým převyprávěním příběhů, v drtivé většině pouze popisem a ilustrací jednotlivých divadelních faktů bez snahy o interpretaci. Po herecké stránce byla zvolena tzv. výrazná charakterizace postav, takže nebyla žádná šance, aby se postavy vyvíjely či obměňovaly. Bylo to největší zklamání celé přehlídky.
Kouzelná noc S. Mrożka, kterou se prezentoval domácí DS Tyl Rakovník, představuje tzv. modelovou hru. Život ústředních postav dvou mužů je svázán každodenní rutinou a všedností. Oživlý obraz ženy v hotelovém pokoji se stane katalyzátorem jejich uvažování o smyslu života. Přes velmi zdařilé herecké výkony všech tří představitelů se nepodařilo odstranit zásadní problémy předlohy, která dnes již obsahem ani formou zdaleka tak nešokuje jako před lety, což je zapříčiněno jejím úzkým sepjetím společenským i politickým s dobou vzniku.
Ostatní soutěžní inscenace nesly prvky již zmiňovaného „autorského“ divadla. Vlastní scénář pro inscenaci …Bukowski DS Tyl Rakovník napsal člen souboru Adam Doležal (cena za scénář), který byl inspirován básněmi, ale především povídkami Charlese Bukowského. Nesporná kvalita předlohy tkví především v tom, že nepreferuje ani jeden ze zobrazovaných světů (svět „beatniků“ proti světu tzv. normálních lidí), naopak, staví je proti sobě, někdy až konfliktně. Je veliká škoda, že slibná a neotřelá témata, která scénář nabízel, nebyla využita v samotné jevištní realizaci. Základním problémem je absence výrazného úhlu pohledu (z divadelního hlediska) na zobrazovaná témata.
Mladý soubor Malého divadla při DDM Kolín se představil asi jako první amatérský soubor v ČR inscenací scénáře Soudné sestry podle Terryho Pratchetta. Soudné sestry jsou sledem vynalézavých travestií, slovních i situačních (na autorem zvoleném půdorysu Shakespearovy tragédie Macbeth), a hlavním principem i tématem je hravost. Tu režisér spolu s herci důsledně sleduje. Vznikla tak velmi kvalitní inscenace, která ve všech svých složkách jiskří nápady a vtipem (cena za inscenaci). Problematickými jsou pak především rozvolněný temporytmus a přesné pointování jednotlivých sekvencí v první polovině hry a nevyužití možností všech hereckých poloh, které scénář nabízí.
Vrcholem letošní přehlídky byla bezesporu inscenace Vančurova Rozmarného léta ve svébytném pojetí V.A.D. Kladno. Pro mnohé až překvapivě se zde v účinný a působivý jevištní obraz spojily dvě zdánlivě zcela odlišné poetiky (Vančurova a souboru V.A.D.). Inscenace hýří nápady, překvapivými gagy a přitom nám jasně a přehledně sděluje hlavní příběh i témata s ním spojená (cena za inscenaci). Výrazným kladem je pak funkční a vynalézavá scéna (cena za scénu Kazimíru Lupincovi) a tvůrčí herecký přínos všech představitelů. Jedinou vadou na kráse se nám jevilo až příliš jednostrunné herecké pojetí postavy Anny.
Autorské prostředky, především herecké, se objevily rovněž v inscenaci Hrůza v hájovně čili Horor v horárni autora Ľubomíra Feldeka Divadýlka na dlani Mladá Boleslav v zásadní dramaturgické úpravě režiséra inscenace Radka Kotlaby. Přináší na jeviště typ tzv. dokumentárního divadla, kde se pomocí soudního procesu rekonstruuje jeden z hlavních motivů klasické slovenské poemy Hájnikova žena. Rozhodně zdařilá inscenace (čestné uznání za inscenaci) doplatila v Rakovníku na nevýhodně zvolený hrací prostor klasického jeviště, neboť tím byla silně oslabena autentičnost celého soudního procesu a divák nebyl žádoucím způsobem vtažen do děje. Z tohoto důvodu vyzněly herecky daleko lépe postavy výrazněji stylizované (ceny Simoně Hájkové za roli Hany Čejkové a Petru Matouškovi za roli Obhájce Országha), než ty, které jsou postaveny právě na autentičnosti projevu.
Z výše uvedeného je patrné, že každá z obou zmiňovaných oblastí divadelního vyjadřování – interpretační a autorská – má své jisté zákonitosti a přednosti, ale i úskalí. V žádném případě nelze tvrdit, že ta či ona je lepší či horší. Již pěknou řádku let působí vedle sebe, zvláště na půdě amatérského divadla; při otevřenosti a schopnosti se inspirovat může jedna obohatit druhou a naopak. Pošetilé je pak preferování či zavrhování jedné druhou. Interpretační divadlo nutně potřebuje režiséra schopného dramatickou předlohu „přečíst“, vyložit a poté i svébytným způsobem přenést na jeviště. Je jasné, že se neobejde ani bez výrazných hereckých osobností. Divadlo „autorské“ vyžaduje spíše kolektivní přístup a nezřídka i tvůrce schopného napsat si původní předlohu. Autorství se pak promítá ve všech složkách a velmi důležitá je herecká souhra všech zúčastněných, včetně schopnosti jít na jeviště „za sebe“ a tvořivým způsobem rozvíjet svou hereckou výpověď. Přeji oběma těmto divadelním tendencím hodně úspěchů, i když sám vím, že se dobré inscenace nerodí samy od sebe a že často i samotný proces zkoušení „bolí“.
Odborná porota Wintrova Rakovníka, který letos proběhl ve dnech 23. až 26. března a ve které pracovali Kateřina Baranowská, Kateřina Fixová, Pavlína Morávková a Milan Schejbal pak nominovala na Národní přehlídku činoherního divadla FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč 2005 inscenaci Rozmarné léto souboru V.A.D.Kladno, na 1. místě doporučila inscenaci Soudné sestry Malého divadla při DDM Kolín a na 2. místě inscenaci Hrůza v hájovně čili Horor v horárni Divadýlka na dlani Mladá Boleslav. Velké poděkování patří členům domácího souboru Tyl Rakovník, bez jejichž úsilí a vstřícnosti by se Wintrův Rakovník vůbec nemohl uskutečnit.
Milan Schejbal