Texty: Chotěboř, NĚMEC, Jiří: Ochotnické divadelnictví na Havlíčkobrodsku v letech 1918 – 1938, UHK 2005, s. 59

Počátky ochotnického divadla v Chotěboři sahají až do první čtvrtiny 19. století, kdy se v českých zemích začalo šířit hraní „domácího divadla“. V této době se hrálo v řadě měst a městeček, z nichž nejbližší byla Chrudim (ta už měla na samém počátku 19. století divadelní budovu), dále ji také z okolních měst mělo město Skuteč, Hlinsko, Polička a Polná.
První představení se hrála na zámku pánů Dobrzenských a pak krátký čas též v hostinci pana Vavřince Slámy, tehdejšího radního. Tento hostinec U věnce se nacházel poblíž dnešní prodejny železářství. Rozporné názory jsou na působení místních měšťanů v ochotnickém divadle. Podle Karla Kubánka, který ve svých Kapitolách z dějin Chotěboře spojuje počátky divadla pouze se zámkem [1], František Sláma uvádí, že se chotěbořští měšťané , kteří z počátku na zámku vypomáhali v zámeckém divadle, přestěhovali do hostince U Würflů, který stával poblíž Obecního rybníka.
Nejurčitější svědectví o počátcích divadla v Chotěboři však asi podává tehdejší student gymnázia v Německém Brodě, Pavel Ninger. Ve svých pamětech uvádí : „Tehdy jako tercián opsal jsem ve školním roce 1841 – 1842 Štěpánkovu veselohru „Čech a Němec“ se všemi rolemi za dvacetník a s ní poprvé vystoupil v sále hostince V panském domě, v divadle to starším než německobrodské, založeném teprve v dobách za Havlíčka“. Výtěžky tehdejších představení byly většinou dávány na fond chudých a část na pořádání taneční „merendy“, která po představení následovala.
První stálejší sídlo ochotníků mohlo být zřízeno až po velkém požáru města v roce 1832 v Panském domě, kde sestávalo ze sálu s galerií, avšak bez stálého pódia a jeviště. Až do roku 1880 se v Chotěboři hrálo živelně, bez nějakého právního spolkového zázemí. Po vydání spolkového zákona v šedesátých letech 19. století bylo divadlo již anachronismem, který byl možný patrně jen tak, že mnoho ochotníků bylo z řad radních a působil zde také pozdější purkmistr Felix Hubáček. Dalším impulsem byla výstavba nové školy, dnes ZŠ Buttulova, kde byl zřízen divadelní sál s galerií.
V lednu 1880 vnikl vzdělávací a zábavný spolek Beseda, pod jehož dramatický odbor ochotnické divadlo přešlo. V Besedě bylo sehráno jen šest představení, protože 19. května 1882 vznikl Spolek divadelních ochotníků Palacký.
Na přelomu století začínají sehrávat významnou roli divadelní režiséři. Na valné hromadě spolku bylo odsouhlaseno, že na „cedulích“ (plakátech) bude též uvedeno jméno režiséra. Mezi nevýznamnější režiséry patřili Václav Jonáš a František Kubánek.
Konec I.světové války byl i pro ochotníky velmi zajímavý. Druhý den po podepsaném příměří a ukončení války byl František Kubánek povolán k okresnímu hejtmanovi, kde byl požádán, aby ochotníci sehráli jedno představení ve prospěch válečné komise.[5] Další takovéto charitativní představení bylo sehráno na pomoc nezaměstnaným a navrátilcům z války.
Poválečná euforie zasáhla i Chotěbořsko. Velký nárůst zájmu o jazyk, kulturu i divadlo přivedl do řad ochotníků mnoho nových mladých lidí, kteří po několik let pomáhali rozvíjet kulturní život v Chotěboři a okolí. O přímé práci po vzniku republiky se nedochovaly v pramenech žádné podklady.
Až rok 1920 je poměrně solidně podchycen ve spolkových knihách. Byl protkán nejen divadelní činností, ale také činností charitativní, o čemž svědčí velké množství darů, které spolek Palacký věnoval. Mezi ty nejvýznamnější bych uvedl :
Okresní komitét čsl. péče o dítě 100,- Kč
Pošumavská jednota 25,- Kč
Severočeská jednota 25,- Kč
České srdce pro Slezsko 100,- Kč
Studentský spolek na Letné 100,- Kč
Reálné gymnázium v Chotěboři 50,- Kč
Měšťanská škola chlapecká 50,- Kč
Měšťanská škola dívčí 50,- Kč
Knihovna místní dívčí obecné školy 20,- Kč
Spolek Komenský ve Vídni 500,- Kč
Stavba pomníku Dr.M.R.Štefánika 20,- Kč
Sokol – na stavbu sokolovny 600,- Kč
Chudí studenti v Liberci 50,- Kč
Vánoční nadílka pro chudé dítky v Chotěboři 500,- Kč
Z těchto darů je patrné, že se spolek zajímal nejen o své nejbližší okolí, ale že v podstatě pomáhal dle svých možností všem, kteří o to požádali. Toto je jedna z velice světlých stránek ochotníků na Vysočině, protože sami za dlouhá léta prožívali bídu, a tak se dovedli vcítit do potřeb všech, kteří potřebovali pomoc. Toto hodnotím jako veliké pozitivum při obnově a budování nového státu.
Ochotníci ale nepracovali jen pro ostatní. Stále se také vyvíjela a zkvalitňovala organizovanost spolku, o čemž svědčí také fakt, že si ochotníci v roce 1920 schválili členské příspěvky ve výši 6,- Kč na člena, což bylo i potvrzováno v průkazkách členů.
Spolek Palacký nejen podporoval finančně další spolky a vzdělávání, ale také půjčoval své jeviště ostatním sdružením, která také velice hekticky po válce vyvíjejí činnost. O tom svědčí i zapůjčení jeviště Svazu úředníků a zřízenců velkostatkářských, kteří v žádosti uvedli požadavek na 11 vystoupení. Není ovšem znám ani repertoár, ani herecké obsazení těchto vystoupení.
Tato hektická doba přivedla do spolku Palacký mnoho místních nadšenců, z nichž někteří vytrvali v ochotnické činnosti mnoho let. Výroční zpráva spolku Palacký za rok 1920 hovoří sice o množství her, ale nejsou u nich uvedena data premiér ani repríz, ani jména autorů děl.
Činnost spolku Palacký se v roce 1920 rozšířila ještě o jednu významnou aktivitu. Spolek zakoupil loutkové divadlo a od 14.11.1920, kdy uvedl první loutkové představení – Posvícení v Hudlicích - poměrně úspěšně provozuje i tuto formu kulturní činnosti.
Rok 1921 navázal v činnosti na úspěšný rok předešlý. Spolek inovuje své osvětlení jeviště a pořizuje nové lavice do hlediště.
Pánové Kubánek a Dvořák se za spolek zúčastnili sjezdu divadelních jednot v Pardubicích.
Režisér Václav Kubánek absolvoval režisérský kurz, pořádaný Ústřední maticí spolku divadelních ochotníků. Jeho činnost vyvrcholila ve dvacátých letech. V roce 1921 inscenoval v Chotěboři za spolupráce s divadelní společností Richarda Branalda/1/ dílo Karla Čapka RUR.

/1/ *1876, † 1950, český dramatik, divadelní a filmový herec a režisér, překladatel; otec A. Branalda. V roce 1918 založil Excelsior film s první českou hereckou školou, natočil němé filmy Alois vyhrál los, Utrpením ke slávě.
Branald Adolf, * 1910, český prozaik a dramatik. Zážitky z mládí stráveného s kočovnou divadelní společností se staly základem románů Stříbrná paruka, V hlavní roli Matyáš, Zlaté stíny a vzpomínkových knih Skříňka s líčidly, Valčík z Lohengrina. V románech Severní nádraží a Lazaretní vlak zachytil osudy obyčejných lidí za 2. světové války. Bohatý dokumentární materiál zpracoval v historických románech z 19. stol. Chléb a písně, Král železnic. Spojení dokumentárně nebo reportážně zachycených faktů s uměleckou fikcí je charakteristické pro jeho prózy ze současnosti (Ztráty a nálezy, Důvod k zabití, Vizita, Dva muži v jedné válce) a knihy pro mládež (Dědeček automobil)

Tato společnost uvedla spolu s ochotníky celkem 14 her. Jak už jsem se zmínil kriticky výše, nejsou vedeny názvy her, data ani jména autorů.
Podobně jako v roce 1920, tak i v roce 1921 spolek poskytuje finanční prostředky na podporu kulturní a spolkové činnosti. Daroval celkem :
11.8.1921 na stavbu Slovenského národního divadla 2.500,- Kč
Český červený kříž 100,- Kč
Sokol 700,- Kč
Spolek také půjčuje na jedno představení své jeviště 6. oddílu Skautů za poplatek 20,- Kč na jedno představení, u něhož není opět uveden název, datum, ani autor.
V roce 1921 bylo sehráno celkem 29 představení činoherních, 8 představení loutkových, dále bylo uskutečněno 7 přednášek :

Kubánek O původu divadla
O dějinách divadla
prof. Fiala Výtvarné umění ve službách divadla
Kmoníček O Vojanovi
O Shakespearovi
Mácová Ženy v Ibsenových románech

Rok 1922 provázel spolek Palacký v další poctivé práci pro jazyk a kulturu. Spolek ale také myslí na stálé zkvalitňování své činnosti, a proto se rozhodl zadat výrobu nové opony, pokračuje se ve zkvalitňování osvětlení jeviště, opravují kulisy. Veškerá tato práce pro rozvoj kvality spolku s sebou přinášela veliké finanční zatížení (spolek se zejména novým osvětlením velice zadlužil).
Ochotníci se také vydávají na hostování do nedaleké Malče.
Rok 1923 začíná poměrně výraznou konkurencí biografu. Na představení biografu chodí stále více lidí a pohyblivé obrázky se stávají módou i pro menší města a obce. Navíc se ve spolku vyhrocují osobní rozpory, které vrcholí udělením důtky jednateli spolku za nedbalé vedení zápisů z jednání.Počet členů na začátku roku 1923 se pohybuje kolem 67 činných členů a 15 členů přispívajících. Plánované vydání spolkového Almanachu je pro nedostatek financí odloženo. Úpadek se projevil i v počtu sehraných představení. Celkem bylo odehráno pouze 6 her za rok.To je v porovnání s úspěšnou sezonou 1920 – 1921, kdy ochotníci sehráli 29 představení, velice málo. Spolek po osobních rozepřích také přijímá novou úpravu stanov. Špatná finanční situace, zapříčiněná nákladným nákupem osvětlení, rozpory ve spolku a další okolnosti vedly k tomu, že bylo prodáno spolkové loutkové divadlo za částku 1.000,- Kč. Toto loutkové divadlo koupil i s veškerou loutkohereckou literaturou Osvětový svaz. I přes některé problémy v činnosti spolku si spolek nakoupil v Praze nová líčidla a ve prospěch vyhořelého Dusíkova divadla v Čáslavi bylo sehráno divadelní představení. Mezi úspěšné hry této sezony patřily :
Čapek – Věc Makropulos
Scheinsflug – Gejsír
Stroupežnický - Naši furianti
Spolku přichází písemná žádost o zapůjčení jeviště pro dva kočovné divadelní soubory Jana Macháčka a Adolfa Marka. Výborová schůze po projednání, s odvoláním na špatnou pověst ředitelů divadel, žádost zamítá.]
V roce 1923 režíroval František Kubánek další drama Karla Čapka Věc Makropulos.
Po odchodu do Prahy byl František Kubánek jmenován čestným předsedou spolku. Po odchodu tohoto významného člena spolku se na režisérském postu vystřídalo více jak dvacet režisérů a herců. Mezi nejvýznamnější patřili Jindřich Zezulák, Bohumil Teplý a František Novotný, Emil Wild, Dr. Vladimír Wackerbauser, Václav Vachtra a Ing.Josef Vydra.
Spolek divadelních ochotníků Palacký během své existence několikrát změnil své působiště. Činnost zahájil v budově nově postavené školy v Buttulově ulici, odkud se vrací do Panského domu, kde pak působí dalších čtyřicet let. Jen občas se představení konají na jiných místech, například v restauraci Na sklepích, odkud se zase vrátil do Panského domu. Panský dům na počátku století, v roce 1907, vyhořel, sem se však ochotníci v následujícím roce opět vracejí.
Když byla v roce 1926 v Chotěboři postavena nová sokolovna, začalo se hrát i v ní. Od roku 1929 se stala sokolovna stálým zázemím spolku divadelních ochotníků Palacký. Příležitostně se hrálo i v přírodě, v roce 1921 byl uveden v zámeckém parku Mahenův Jánošík.
Chotěbořským ochotnickým divadlem prošly i dvě významné osobnosti literární scény. Tím prvním byl rodák z nedalekého Ronova nad Doubravou Karel Horký/2/. Ochotníci uvedli jeho hry Srážka vlaků, Baťoh a Bejvávalo.

/2/ * 1879, †1965, český novinář, básník a dramatik. Autor politických statí, fejetonů a povídek, z nichž pravidelně vydával knižní soubory (Sedm dní v Lurdech, V tomto slzavém údolí, Má ústa, Masaryk redivivus, Pískání v lese). V básnické tvorbě (Paličovy sloky, Když vesla vypadnou) a dramatu (Tunel) usiloval o satiru, grotesku a parodii).

Druhým významným dramatikem byl Karel Kubánek, mladší bratr významného režiséra souboru Františka Kubánka. Uplatnil se jako autor dramat, která byla hrána zejména na ochotnických scénách.
I když se SDO Palacký nebránil vstupu členů z řad dělnictva, i když se v jeho repertoáru objevovaly hry pokrokových autorů té doby, přece jenom měšťanskou atmosférou byl vzdálen socialistickým ideálům, kterými žilo vznikající dělnické hnutí. Z potřeb třídně se rodícího dělnictva vzniklo dělnické divadlo. V Chotěboři jsou jeho začátky spojovány s dělnickým vzdělávacím spolkem Havlíček.
Ještě na přelomu století hrál SDO Palacký ve prospěch dělnického spolku Havlíček. Zakrátko nato sehrál Havlíček již vlastní divadelní představení v Panském domě. Konkrétní prameny o činnosti dělnického spolku jsou jen velmi kusé a nedá se z nich popsat pravidelná konkrétní činnost. Až v roce 1920 sehrál spolek společně s SDO Palacký společné představení Mrak od K. Scheinflug.
Také Dělnická tělovýchovná jednota v Chotěboři sestavila divadelní soubor, který působil pod dramatickým odborem FDTJ. Od roku 1926 vystupoval pod názvem JPT – Jednota proletářské tělovýchovy. V letech 1925 – 1930 tato JPT inscenovala 25 divadelních her. Oblíbenou divadelní hrou jejich repertoáru byla hra o lidovém hrdinovi Švejkovi, který však neseděl vkusu tehdejší buržoazní části diváků. Ve třicátých letech byla KSČ v Chotěboři vystavena silné perzekuci, která vedla k tomu, že se dělnické divadlo nehrálo. Na chotěbořském venkově působilo Dělnické divadlo pod vedením Jaroslava Štekla, ve kterém vystupovala především mládež. Tato mládežnická politicko – kulturní skupina se nazývala Modrá blůza.
Často vystupovali ilegálně. Dělnické divadlo kromě Jaroslava Štekla také režírovali Josef Pudil, Jindřich Melichar a Karel Michek.
Dramatický odbor FDTJ (JPT) působil pod názvem Dělnické divadlo v sále restaurace Na Sklepích, které bylo střediskem chotěbořského dělnického hnutí. Divadlo hrála po roce 1922 také Dělnická tělocvičná jednota (DTJ), stojící ve vleku sociální demokracie, ovšem v míře podstatně menší než FDTJ. V letech 1925 až 1932 sehrál dramatický odbor DTJ celkem sedm her.
Studenti se na činnosti ochotnického divadla v Chotěboři podíleli pravděpodobně od jeho prvopočátků. Vystupovali převážně o prázdninách, když se sjížděli ze středních a vysokých škol domů. Z tradice prázdninových her vznikl v roce 1923 studentský akademický spolek Rieger.[1] Ten v letech 1922 – 1937 sehrál o prázdninách a svátcích v Chotěboři deset divadelních představení, založených většinou na velmi kvalitních divadelních dramatických textech F. Langera, J. B. Moliera, V + W, Nezvala,G. B. Shawa. Spolek byl rozpuštěn okupanty se zavřením vysokých škol.
Vedle vysokoškoláků začali hrát divadlo i studenti gymnázia, které bylo založeno v roce 1917. Do konce předmnichovské republiky inscenovali padesát dramatických her. Zatímco SDO Palacký stavěl především na českém divadelním repertoáru, studenti gymnázia hráli více dramata světové dramatické tvorby, například Shakespeara, Moliéra, Shawa, Musseta, Gogola, Čechova, Ibsena. Touto činností tak významně doplňovali chotěbořské kulturní dění. Duší gymnaziálního divadelního spolku byl profesor Václav Krištof, který působil ve funkci dramaturga i režiséra. Scény navrhoval a stavěl profesor Václav Fiala. Studenti vystupovali v sále v Panském domě a v sokolovně. Několikrát také hostovali na představeních v Hlinsku.
Vedle spolků, které vykazovaly pravidelnější divadelní činnost, sehrály několik divadelních představení i další spolky. Vedle FDTJ byla z tělovýchovných organizací divadelně nejaktivnější Tělocvičná jednota Orel. Tato jednota byla založena v roce 1923. Její dramatický odbor sehrál v letech 1927 – 1938 celkem 22 dramat, většinou nevalné umělecké úrovně. Orel hrál výhradně v Panském domě, který se od konce dvacátých let uvolnil přechodem SDO Palacký do sokolovny.
Z mládežnických organizací politických stran sehrála nejvíce představení mládež národních socialistů ( v letech 1927 – 1937 to bylo celkem 12 her), většinou oddechového charakteru, ale i dvě operety. Národně socialistická mládež hrála v sokolovně, v sále hotelu Modrá hvězda a v Panském domě. Dvě divadelní představení nastudovaly ve třicátých letech měšťanské školy, po jednom pak Sdružení křesťanského dělnictva , Skaut – Junák, Unie svobodných myslitelů a Dramatický a zábavný spolek Dalibor. Velice významnou událostí se stalo odhalení pamětní desky spisovateli Ignátu Herrmannovi, na které se podílel i divadelní spolek Palacký. V rámci slavnostní akce byla též 16.8.1930 uvedena hra Vdavky Nanynky Kulichovy, zdramatizované R. Pohorskou. Mezi hosty byl pražský primátor Dr.Baxa, oslavencův syn Dalibor Herrmann. I když se představní protáhlo daleko přes půlnoc, zcela zaplněný sál sokolovny dlouho a vřele aplaudoval všem účinkujícím.
Období mezi světovými válkami bylo dosavadním vyvrcholením chotěbořského ochotnického divadla co do počtu sehraných inscenací i počtu divadelních souborů. V této době bylo všemi spolky nastudováno téměř 250 inscenací, což znamená, že v Chotěboři bylo uvedeno 12 premiér do roka, reprízy nepočítaje.
Další velice významný kulturní počin probíhal v Chotěboři 26.12.1934. U příležitosti 100. výročí vzniku státní hymny nastudoval divadelní soubor Palacký spolu s pěveckým souborem Doubravan hru Fidlovačka. Skvělý úspěch představení umocňovalo hostování kpt. justiční služby Dr. Vladimíra Wackerhausera z Banské Bystrice, který vystoupil v úloze slepého muzikanta Mareše.
Chotěboř také žila velmi častým hostováním různých kočovných spolků, které však s sebou přivážely nejen divadlo, ale také s nimi přijížděly významné osobnosti naší kultury. Od počátku 20. století až do okupace vystupovalo v Chotěboři celkem 24 divadelních kočovných souborů. Samozřejmě, že tato tradice se datuje již se začátkem divadla jako takového, kdy do mnoha měst a vesniček přijížděla „Thálie“ šířit národní kulturu.
Mezi nejvýznamnější společnosti patřily společnosti Františka Trnky, Jičínského /3/, Hodra, Futtura a Morávka,

/3/ *1885 †1962, český herec, režisér a divadelní podnikatel. 1919 – 38 člen Národního divadla v Praze. Významná byla jeho spolupráce s K. H. Hillarem. Z rolí: Jupiter (Moliere Amfytrion), Tulák (J. a K. Čapkové Ze života hmyzu), Král Edvard II. (Ch. Marlowe Edvard I.), Hněvsa (S.
Lom Svatý Václav).

Franzla – Lašanského, Drobného, Marka a Srbka.Ve dvacátých letech se divákům představily společnosti a herci společností M. Zieglerové, R. Branalda, J. Burdy, A. Sedláčka, G. Čecha, H. Kleina, Pražský umělecký soubor B. Lachmana, společnost Česká činohra, Česká komorní scéna, Činohra Veselého, zájezdový soubor Divadla východočeských měst, herci společnosti ředitele Pečínky, Peterky a Tvrdka a také soubor Stálého divadla měst podhůří orlického.
Ve třicátých letech hostovaly v Chotěboři společnosti Železného, Nová česká činohra a Bittova společnost.
Kočovné divadelní společnosti hrály na jevišti Panského domu, pouze jedno představení se hrálo v sokolovně, a to Píseň Asie, v níž vystoupil herec Národního divadla Eduard Kohout /4/.

/4/ vl. jm. František Kohout, (*1889 †1976), český herec. V letech 1906 – 1909 působil u různých divadelních společností, 1909 – 14 člen divadla v Plzni, později v Divadle naVinohradech, 1916 – 60 člen Národního divadla v Praze. Představitel moderního českého herectví. Spolupracoval s režiséry K. H. Hillarem, J. Kvapilem, J. Frejkou, K. Dostálem a s A. Radokem. Ztvárnil řadu filmových postav (např. ve filmech Batalión, Daleká cesta, Turbína),
spolupracoval s rozhlasem a televizí. Vynikající recitátor. Autor pamětí Divadlo aneb Snář).

Divadelní společnost K. Jičínského se představila v Hilbertově dramatu Vina, v němž roli Hoška hrál Eduard Vojan5 .
5*1853 †1920, český herec. Po působení v kočovných divadelních společnostech a u P. Švandy ze Semčic se 1888 – 1920 stal členem Národního divadla v Praze, kde se stal vůdčí hereckou osobností; prosazoval (zejména ve spolupráci s J. Kvapilem) metody psychologického realismu. Jeho intelektuální nadhled a mimořádná schopnost proniknout do psychologie postavy ho přivedly k objevné interpretaci velkých dramatických postav, zejména hrdinů her Shakespearových (Hamlet, Othello, Macbeth, Richard III., Shylock), Ibsenových (Stavitel Solness, John Gabriel Brockman) i Čechovových (Veršinin ve Třech sestrách, Astrov ve Višňovém sadu). V původních českých hrách ztvárnil Francka (A. a V. Mrštíkové Maryša), Jánošíka (J. Mahen), Jana Husa (A. Jirásek) aj. Svou úpornou snahou hledat odpověď na základní otázky lidské existence se zařadil k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla).
Pražský umělecký soubor s sebou do Chotěboře přivezl dvě hry H. Ibsena Stavitel Solmes a Strašidla, v nichž hostoval Rudolf Deyl st./6/.

/6/ *1876 †1972), český herec, režisér, spisovatel; otec Rudolfa Deyla mladšího. Po angažmá v Plzni působil 1905 – 1942 (poté jako host) v Národním divadle, kde se svým hereckým stylem uplatňoval zejména v moderním repertoáru: Osvald (H. Ibsen Strašidla), Loupežník (K. Čapek), Halvard Solness (H. Ibsen Stavitel Solness). Autor románů a memoárových knih (Milován a nenáviděn, O čem vím já).

Divadlo východočeských měst obohatilo kulturní život města představením Moliérova Lakomce, společnost Česká činohra operou Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta a Straussovou operetou Cikánský baron. Společnost G. Čecha předvedla Pražského flamendra od J. K. Tyla. Bittova společnost se v roce 1938 rozloučila představením Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně.
Vedle uvedených her byli v Chotěboři uvedeni na jevišti Panského domu Jiráskovi Psohlavci, Ohnetův Majitel hutí, Šamberkův J.K.Tyl, Stroupežnického Naši furianti, Schillerovo drama Úklady a láska a mnoho dalších her.
Někdy se kočovné společnosti neobešly bez pomoci a spolupráce s místními ochotníky. Místní herci často vystupovali v jednotlivých hrách, společnosti si půjčovaly kulisy a další rekvizity. V roce 1921 vzešlo ze spolupráce SDO Palacký a společnosti Richarda Branalda představení Čapkova RUR. Se společností V. K. Jelínka zavítala do Chotěboře také Otýlie Beníšková /7/ , dívčím jménem Otylka Jelínková, která začala v Chotěboři chodit do školy. Je pravděpodobné, že jako herecké dítě hrála i nějakou dětskou roli, což patřilo k běžným povinnostem hereckých dětí, mimo roznášení plakátů, jak o tom píše Adolf Branald ve své knize My od divadla, ve které věnuje jednu kapitolu životu malé Otylky Jelínkové, chotěbořské prvňačky .

/7/*1882 †1967, česká herečka; sestra hereček T. Brzkové a M. Spurné. Na jevišti hrála od raného dětství. Působila v řadě českých divadel, pro její umělecký růst mělo význam angažmá v Národním divadle v Brně (1902 – 06) a v Městském divadle v Plzni (1909 – 32). Vynikla v lyrických rolích, např. v Kvapilově Princezně Pampelišce, v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně. Šíři svého dramatického talentu prokázala jako Ofélie v Shakespearově Hamletu, Jokasta v Sofoklově Králi Oidipovi. Během svého působení ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1932 – 38) dostala řadu příležitostí v moderním repertoáru. Po 2. světové válce hrála v Divadle 5. května i v D 49. Svou tvorbou rozvíjela tradice českého realistického herectví.

V Chotěboři také vystupoval ve společnosti Arnošta Frýdy pozdější člen Národního divadla Václav Vydra /8/ , který na město vzpomíná ve svých pamětech jako : „Chotěboř s chatrným divadelním sálem a se starou bídou“.

/8/ *1876 †1953, český herec a režisér; otec Václava Vydry mladšího. Hereckou dráhu začínal u menších divadelních společností, v letech1907 – 1913 působil v Plzni, poté v Městském divadle na Vinohradech, 1922 – 53 člen (1945 – 1949 ředitel) Národního divadla v Praze. Svou hereckou individualitu plně rozvinul v inscenacích expresionistického stylu. Uměním stylizace a dynamickým projevem vynikl při ztvárňování charakterních a tragických hrdinů. Z divadelních rolí: Don Quijote (V. Dyk Zmoudření Dona Quijota), Edgar (A. Strindberg Tanec smrti), Oinomans (J. Vrchlický, Z. Fibich Námluvy Pelopovy), Claudius (W. Shakespeare Hamlet), Prospero (W. Shakespeare, Bouře), Mefisto (J. W. Goethe Faust), Brutus Jones (E. O’Neill Císař Jones). Autor pamětí Má pouť životem a uměním a divadelních úvah Prosím o slovo. Patřil k významným osobnostem českého divadla 20. století. Hrál i v rozhlase a ve filmu).

Se společností Franzla – Lašanského do města přijel další pozdější skvělý herec František Smolík /9/.

/9/ *1891 †1972, český herec. Po působení u kočovných divadelních společností a řady scén člen Městského divadla Na Vinohradech 1921 – 1934. V letech 1934 – 1961 člen Národního divadla v Praze. Charakterní herec, představitel realistické herecké školy. Z divadelních rolí: Osip (N. V. Gogol Revizor), Policejní komisař (F. Langer Periférie), Argan (Moliere Zdravý nemocný), Doktor Galén (K. Čapek Bílá nemoc), Hrabě z Glostru (W. Shakespeare Král Lear). Komediální i tragické role ztvárnil i ve filmech (Cech panen kutnohorských, Škola - základ života, Nezbedný bakalář, Hrátky s čertem, Vyšší princip, Labyrint srdce).

Hrál nejen na jevišti, ale spolu se svým přítelem, hercem a kolegou Kadlecem, se nalíčili jako uctihodní starci a vydali se na procházku po chotěbořském rynku. Oba uctivě zdravili místní sličné slečny a dámy, které pozdravy a úklony neznámých starců přijímaly s rozpaky. Povedené starce nepoznala ani jejich bytná.
Kočovné společnosti pobývaly ve městě různě dlouhou dobu, od několika dní až po několik měsíců. Společnost Jičínského v roce 1915 několik týdnů, společnost Gustava Čecha v roce 1926 sehrála 17 představení, Česká zpěvohra uspořádala v roce 1927 v Chotěboři 19 představení a Bittova společnost hrála v roce 1935 celý říjen a v roce 1937 dva týdny.
Zde velice kladně hodnotím to, že kočovné divadelní spolky značně obohatily kulturní život Chotěboře . Působily určitě i na herecký projev divadelních ochotníků, kteří se jinak jen výjimečně setkávali s profesionálními herci a divadlem.
V předmnichovské době divadelníci ze souboru Palacký posilují národní vědomí českého obyvatelstva. Přímo symbolický vliv mělo uvedení hry Viktora Dyka Ondřej a drak.