Texty: Závěrečná zpráva KDP 2005 - Prof. František Laurin - 22. 10. 2005 - Větrník č. 9

Prolhaná Ketty Maurice Hennequina, patřící k poslední vlně francouzské frašky, posloužila divadelnímu souboru DS Zmatkaři Dobronín, aby přivezl inscenaci vtipnou a v zásadních směrech dobře odpovídající zvolenému žánru. Předpokladem bylo dobré typové obsazení, svižné tempo, diváci reagovali velmi živě, a tak i herci lehce surfovali na vlnách smíchu. Především Vladimír Mátl jako Jimmy a Marian Srpoň jako Vili byli přesní, s bohatým průběžným jednáním a dobrou jevištní souhrou. Ne zcela organicky v inscenaci působily menší postavy, které ve snaze po komičnu trochu přehrávaly a již předem očekávaly divácký ohlas. Nejasně působilo zcizení role postavy Zoe, nebylo domyšlené a fungovalo násilně. Diváci se dobře bavili a přes naznačené problémy dosáhla inscenace zaslouženého úspěchu.

DS Zmatkaři Dobronín inscenovali podle textu Aloise Jiráska a Petra Žáka text Ze starých pověstí. Ve své druhé inscenaci se soubor představil v nepříliš čitelném žánru, spíše scénickém leporelu, které oscilovalo mezi dvěma nesourodými liniemi. Na jedné straně dávné mýty herecky představované s jistou mírou obrozeneckého lyrického patosu, jindy v komediální metafoře a v neposlední řadě jakousi klauniádu dvou průvodců inscenací. V diskusi se souborem se vyjevilo, že původním záměrem byla linie vážná, ale čím více do záměru vstupoval soubor, tím většího prostoru nabývala složka komediálně-herecká. Spojit je obě na jevišti do organického tvaru se nepodařilo. Jevištní řešení je mimořádně šťastné, má svůj styl i řád. Inscenace působí především ve velkém kolektivním nasazení celého souboru, je příjemná a chvílemi i zábavná.