Texty: JÍROVÝ, Zdeněk: Od osvícenství přes osvětu po informační společnost.

Organizace / Svaz osvětový
1905 Snahy podpořit a organizovat český kulturní život, který neměl vlastní státní ani
samosprávné kulturní orgány, vedly Národní radu českou ke zřízení českého osvětového
ústředí Svazu Osvětového. Osvětový odbor NRČ (J. Scheiner) vypracoval a předložil
návrh stanov a poslanci Heroldovi se podařilo dosáhnout 9. srpna 1905 potvrzení stanov
nové organizace vídeňským ministerstvem vnitra. Svaz byl povolen s působností pro
„Království České, Markrabství Moravské, Vévodství Slezské a sídelní město Vídeň“.
Územní vymezení působnosti Svazu osvětového bylo politickým vítězstvím
Národní rady české, protože neomezovalo působnost organizace jen na některou zemi,
ale společně pro všechny tři zbylé země Koruny české a navíc i na Vídeň, tj. na všechna
rakouská území, ve kterých žili Češi. Něčemu takovému se vláda až dosud bránila.
Stanovy mj. uváděly
Spolek má „šířiti a povznášeti lidové vzdělání v národě českoslovanském, stránku politickou vyjímaje. (…) Účelu toho se spolek bude domáhati:
e) zařizuje besídky pro výchovu mládeže obecné škole odrostlé;
f) pořádaje ušlechtilé zábavy, představení divadelní, hudební produkce, vědecké i umělecké
výstavy a jinak podporuje uměleckou výchovu lidu;
g) podněcuje a podporuje zakládání a organizování vzdělávacích spolků místních i krajových,
a sdružuje tyto k společné práci vzdělávací;
h) pořádaje občasné sjezdy vzdělávacích spolků a jejich členů“.
V prvním období své činnosti (cca do vzniku Československa) měl Svaz osvětový
čtyři pracovní odbory:
1. odbor přednáškový
2. odbor knihovní
3. odbor umělecký
4. odbor organizační
V roce 1932 je uváděno 519 okresních a městských sborů osvětových a 11 400
místních osvětových komisí (z nich 8560 československých). „Tyto orgány pořádají ročně
kol 45 000 přednášek, dále kursy, vycházky, koncerty, divadelní, loutková a filmová představení,
organizují poslechové kroužky a řídí všechny složky lidové výchovy i lidového veřejného knihovnictví.
Osvětové sbory jsou podřízeny přímo ministerstvu školství a národní osvěty (odb. V./3). Pomocným
zřízením jsou krajská a zemská ústředí osvětových sborů.“
JÍROVÝ, Zdeněk: Od osvícenství přes osvětu po informační společnost. In: JEDNA z cest české kultury k současnosti. Praha, NIPOS 2005, s. 43 - 51.