Texty: FILCÍK, Štěpán: Amatérské loutkářství v roce 2005 - mírný optimizmus. AS 2005, č. 3.

1. PRAŽSKÝ TAJTRLÍK
PRAHA 1. – 3.4.2005
Nesoutěžní představení:
- Divadélko Frydolín, TJ Sokol Hostivař (Praha) - soubor na motivy anglické pohádky: O třech prasátkách
- Bubeníček TJ Sokol Královské Vinohrady (Praha) - František Čech: Drak
Soutěžní představení:
-  eMILLIon Větrný Jeníkov - Jan Nepomuk Laštovka v úpravě Luďka Richtera: Žižka u hradu Rábí
- TJ Sokol Jinonice (Praha) - Petr Železný na motivy Zdeňka Adly: O jednom království
- Pražský Sokolíček TJ Sokol Pražský - K. Vavroušek v úpravě B. Bradnové: Jak Kašpárek k Rozárce přišel
-  Tate lyumni Praha - kolektiv - Dva havrani aneb nebyl to dobrý křesťan
-  Divadlo Klika Praha - Federico García Lorca v úpravě Luboše Kafky: Krvavá svatba
- LD Kováček Praha - Vojtěch Cinybulk: Kašpárek a pyšná basa
- Divadélko Frydolín TJ Sokol Hostivař (Praha) - Jiří Středa: Jak voják Matěj mezi nebem a peklem putoval
- Občanské sdružení Serpens Praha - na motivy Jana Karafiáta: Brouček

První ročník druhé pražské přehlídky byl svým způsobem pro pražské amatérské loutkářství velmi reprezentativní. Setkali se zde ostřílení přehlídkoví harcovníci se soubory, které se doposud žádné přehlídky nezúčastnily; soubory s mnohaletou tradicí i soubory začínající, soubory spolkové (sokolské) i soubory činoherní, které si udělaly exkurz do světa loutek.
Krátce o těch, které nepostoupily na celostátní přehlídku. O jednom království je sympatický pokus o původní pohádku (která by ale potřebovala přece jenom ještě dost dotáhnout ve fabulaci i v motivech a jejich rozvedení), zahraný de facto amatérským činoherním souborem, který se pokusil udělat něco pro děti. Zajímavě řešené loutky (vlastně plošňáci zavěšení před obličejem s živýma rukama). Jak Kašpárek k Rozárce přišel: Ne zcela zdařilá hra ani adaptace, hraná iluzivně s malými marionetami v rozdělené interpretaci. Na souboru je sympatické, že jej založili dříve narození sokolové (mnozí jsou třicáté ročníky), kteří jsou stále velmi aktivní a přitom získávají a vychovávají své mladé nástupce. Kašpárek a pyšná basa: Polovina dvojhry Kašpárek vaří živou vodu a Kašpárek a pyšná basa. Hlavním kamenem úrazu je právě ta „polovičatost“. Některé příběhové motivy nejsou srozumitelné. Jinak se hraje na velkorysé scéně, marionetami s odkrytým vedením. Inscenace je staršího data, a tak je možné, že původní náboj již vyčpěl. Jak voják Matěj mezi nebem a peklem putoval: Adaptace Kubínovy pohádky je svižná a nápaditá. Soubor Frydolín se do této hry pustil s elánem a nemalými ambicemi. Hraje maňásky, s občasným vstupem živáčků. Pěkná výprava, slušné herecké výkony, ale ne zcela zdařilá (nestylová) hudba. Na Chrudim to ještě není, ale soubor očividně roste s každou novou inscenací. Brouček: Skupina profesionálních hudebníků a herců pod vedením výtvarníka, která se sešla pro potřeby jediného projektu – připravit interaktivní představení na motivy Karafiátových Broučků. Součástí představení je tedy nejen vyprávění příběhu, ale také hry, soutěže, malování, zpívání a občasné účinkování dětí na jevišti. Sympatické, i když občas poněkud víc burácivé.
Na celostátní přehlídku porota doporučila Žižka u hradu Rábí. Emil Navrátil se zabývá historickým šermem, a tak si řekl, že by pro svá vystoupení rád použil nějaké loutkové divadlo. Začal si tedy řezbovat loutky, Luděk Richter mu dal svou adaptaci Laštovkovy hry, a aby se něco o loutkách dozvěděl, přihlásil se na Loutkářskou školičku. S touto výbavou se pustil do inscenování a vyprodukoval bezesporu dílo hodné pozoru. Živé, vtipné, výtvarně i herecky „chutné“ představení.
Dva havrani aneb Nebyl to dobrý křesťan: Doposud naprosto neznámý soubor Tate lyumni (prý lakotsky bouře) je skupina mladých lidí zajímajících se o indiánskou a středověkou kulturu. Loutkovým divadlem se zabývají už asi šest let, ale letos se poprvé objevili na přehlídce. A byli velkým překvapením. Rozpustilý příběh o rytíři Quinessovi, Urqelovi a Smëdném mnichovi, kteří dobyli Jeruzalém v křižáckém tažení, si sami napsali a za použití středověké hudby, ve velmi zdařilé výpravě a s velkou chutí zahráli.
Krvavá svatba: Luboš Kafka je povoláním etnograf a to ho také ovlivňuje při výběru témat. Letos si vybral Lorcovu velmi španělskou tragédii, kterou natolik umně převedl do české vesnice čtyřicátých let (inscenace víc, než cokoli jiného, připomíná film Je třeba zabít Sekala, a soubor tuto inspiraci vůbec nepopírá), že nám žádné Španělsko, Lorca, Gadez, či cokoliv jižně evropského nechybí. Kostýmovaní herci hrají s velkými marionetami-manekýny, děj se posouvá jak loutkovými scénami (velmi stylizovanými), tak jakousi stylizovanou činohrou. Ale hlavně se vypráví příběh, který má sílu tragédie a hloubku lidského osudu. Nepřesnosti a nedotaženosti lze asi přičíst na vrub čerstvosti představení (viděli jsme premiéru).
Celkově lze hodnotit přehlídku velmi pozitivně – příjemné prostředí, rozumné časové rozvržení, vstřícné soubory i publikum. Vznikla tak přehlídka, která má ambice stát se dalším místem setkání amatérských loutkářů nejrůznější úrovně, druhů, stylů i generací. A to je, vzhledem k faktům v úvodu tohoto článku, nemalý úspěch.