Texty: Opava, JOSEPHOVÁ-Luňáková, Blanka : 53. LCH - Vyšetřování Ikarova pádu

Večer jsme sledovali představení režisérky Miroslavy Halámkové Vyšetřování Ikarova pádu autora Karla Augusty v podání souboru Sněženky z Opavy. Možná bylo na závadu, že soubor inscenaci ponechal původní název, protože většina diváků očekávala, že půjde o nový pohled na řeckou báj. Ve skutečnosti ale o žádné vyšetřování nešlo. Úvod byl dlouhý, představovali se v něm jednotliví bohové v maskách a věty chóru byly natolik rozdrobené mezi jednotlivé herce, že často unikal smysl. Hrálo se o několika tématech současně a soubor všechny akcentoval stejně, což působilo chaos. Jednak tu byl spor Afrodity a Athény, jestli je lepší být chytrá, nebo krásná… a pak se hrálo o tom, jak pýcha a strach ze ztráty prvenství dohnaly sochaře Daidala k vraždě, kterýžto přečin se mu později vrátil na synovi Ikarovi. Pyšný Ikaros vyletěl až ke slunci a spálil si křídla. Sněženkám to nestačilo, a tak ještě přidaly kus příběhu o Théseovi a Ariadně a o labyrintu s Minotaurem. Bylo toho moc. Naproti tomu jsem se vůbec nedozvěděla, jak samotný Daidalos přistupoval ke spáchanému zločinu a jak vlastně dopadla hádka bohyň. Jako by se jedno velké téma rozpadlo na malé kousky a všechny propadly skrz síto pozornosti. Žádné neuvízlo, protože nezaujímalo dostatečně velkou plochu. Ani nejvypjatější momenty báje – vražda a Ikarův let i pád – nebyly dostatečně režijně, herecky i výtvarně zpracované. Naproti tomu se mi líbil nápad s použitím antických bust a vlastních rukou namísto loutek, s chutí jsem sledovala i herce představujícího intrikána a Diova patolízala. Věděl, co znamená divadlo masek, a své znalosti i dovednosti dokázal použít v praxi.

JOSEPHOVÁ-Luňáková, Blanka : 53. LOUTKÁŘSKÁ CHRUDIM. AS 2004, č. 4, s. 3 – 8.