Texty: JOSEPHOVÁ-Luňáková, B.: 53. LCH - Don Šajn. AS 2004, č. 4

Když už se mluvilo o rakvičkárně a černém humoru, pak nezklamal soubor Poli alias Jiří Polehňa se svým pojetím Dona Šajna na motivy lidových loutkářů. Tady se skutečně všechno dělo šmahem. Až moc rychle. Byla to vlastně anekdota, která u diváků předpokládá znalost předlohy, protože veškeré souvislosti a vztahy se oholily až na samu kostru, v tomto případě skutečně na tu s kosou. Polehňa se ve své hře s malými řezbovanými marionetami totiž soustředil pouze na akt zabíjení. V jednoduchém stereotypu Šajn vykonával díla zkázy a sluha nestačil mrtvoly shazovat zpátky do kufru, odkud „živé“ vzešly. Škoda, že toto jeho četné uklízení negradovalo, a škoda, že si loutkář prozradil pointu uprostřed inscenace.

JOSEPHOVÁ-Luňáková, Blanka : 53. LOUTKÁŘSKÁ CHRUDIM. AS 2004, č. 4, s. 3–8.