Texty: AS 2003, č. 5, s. 31, Jakub Schejbal.

 
  Za hranicí reality
73. JH viděný očima seminaristy

Jiráskův Hronov je vždy takovým vrcholem amatérské divadelní sezóny. Láká své návštěvníky a příznivce většinou zajímavou prací v seminářích, vybranými divadelními delikatesami a neméně svou neopakovatelnou atmosférou.V mnohém z toho nás myslím 73.ročník ani letos nezklamal.
Práce v seminářích znamená vždy pro mnoho divadelních nadšenců z celé republiky jedinečnou příležitost skutečně intenzivního usměrnění jejich energie protřelými harcovníky povětšinou z jiných úrovní než je čistě amatérská. Taková zkušenost je mimo akademickou půdu v takovéto míře bohužel stále vzácnější. Výběr byl, dle mého názoru, relativně široký, aby uspokojil nováčky i zkušenější. Semináři mimo jiné nabízely abecedu divadla, jevištní řeč, režii, dramatické situace, techniku svícení, mezinárodní prvek byl přítomen v podobě semináře improvizace vedeného Andreasem Poppem z Německa. Zajímavou novinkou byla myslím dílna site-specific, kde se řešil způsob průniku komplexního prostoru s příběhem. Z nemnoha závěrečných ukázek práce v nich nadchlo myslím většinu pohybové divadlo ze semináře pantomimy. Sám jsem se zúčastnil dramaturgicko – inscenačního semináře Miloslava Klímy, pod jehož rýpavým dohledem jsme víceméně řešili různé dramaturgické přístupy k inscenaci hry Bertolta Brechta Kavkazský křídový kruh. Rozhodně zajímavý byl rozbor jednotlivých segmentů sestavených individuálně a konfrontace jejich ztvárnění s různými používanými prvky, ale i jejich vnitřní logikou spolu s logikou samotného děje. Stěžejní část té (plodné) konfrontace zajišťoval sám lektor. Dále bych vyzdvihl jedinečnou možnost (měli jsme k dispozici projektor) shlédnout některé starší inscenace různých děl, včetně samotného Křídového kruhu. Mám dojem, že i přes absenci dílny, která by se zabývala plnohodnotně loutkohrou (ale to je problém dlouhodobější) byla letošní didaktická část JH povedená. Navíc jsem ani neslyšel, že by si někdo v kuloárech (společná tělocvična, jídelna popř. různá pohostinství) vyloženě stěžoval na to, co se děje v jeho dílně, což nebývá samozřejmostí každého ročníku.
Obrátíme-li svou pozornost na samotný program festivalu, myslím že byl rozmanitý dle možností, které organizátoři měli dané kvalifikacemi souborů z národních přehlídek. O úrovni výběru se vedou spory a dohady každým rokem, řeší se zda na JH měl či neměl být ten či onen soubor. Osobně si myslím, že JH odráží uplynulý rok v amatérském divadle relativně věrně a nesouhlasím s tím, že by se nacházelo v nějaké vleklé krizi. Občasné úlety budou dané spíše úrovní jednotlivých přehlídek, ze kterých přišla nominace. Každopádně jsme mohli vidět inscenace myslím zaslouženě na vavřínech (Hotel Infercontinental , Amatéři a další). Dále inscenace přijaté chladněji , ale pozitivně (Biloxi blues, Zelňačka a další), ale také inscenace, dle mého názoru, spíše odmítnuté (Mastičkář, Romeo, Julie a tma a další). Viděli jsme i inscenace velmi rozporuplné a budící vášnivé debaty (Fajdrarcie, Macbeth 2003). Macbeth byl asi nejdiskutovanější záležitostí. Nebylo by tomu dle mého názoru tak, kdyby tento nedozkoušený trapas (začínající trikem s nevyhoditelným Rusem) neskončil nehodou spočívající v destrukci opony v nablýskaném Jiráskově divadle. Následné peripetie a dohady, které se kolem rozpoutaly pak tvořily hlavní obsah většiny oněch vášnivých diskusí. Dále jsme měli možnost shlédnout i velmi povedená představení zahraničních souborů (Vadak z Maďarska, Žena v písku z Německa a další).
Myslím si, že jsou pro nás takovéto mezinárodní kulturní kontakty prospěšné a osobně je velmi vítám. Celková porce představení byla něco kolem dvaceti pěti, rozložených do devíti dnů. Takže porce velice slušná, přičteme-li k tomu semináře a letošní rekordní teploty (je obecně známo, že efekt tropických teplot Jiráskovo divadlo zdvojnásobuje). Divák, který vše kompletně absolvoval by si zasloužil titul Ironman. Pokud měl kdokoliv nějaké problémy, mohl se je jít tradičně pokusit řešit do Problémového klubu, který se prosazoval poznávací a přesahový akcent. To jak fungoval nechám na jiných, ale osobně bych v něm v dalších letech uvítal více názorových proudů. Takto na mě působil dojmem počínající uniformity. Doprovodný a další program v ničem nezaostal za minulými ročníky, osobně mě v něm nejvíce zaujalo představení Karkulka v amfiteatru v parku. Bohužel se mnohé akce překrývaly s programem hlavním a takto nám letos unikly například mažoretky.
Celková atmosféra byla jako vždy příjemně uvolněná. Potkávali se známí i neznámí, o mnohém se debatovalo do pozdních nočních hodin a víc jak týden jsme měli možnost se odebrat do trochu „jiné reality“. Hronovští, ale i ostatní organizátoři, jsou na svůj festival po právu náležitě hrdí a dělají pro něj mnoho. Daří se jim pravidelně měnit po čas festivalu jinak ospalé městečko v městečko pulsující. Díky jim za to.
Jakub Schejbal
 
 

Související Ročníky přehlídek

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':