Texty: Nositelé 2003

 
  NOSITELÉ ZLATÉHO ODZNAKU J. K. TYLA V ROCE 2003


Alžběta Pavlína Holubcová (*1950)
Česká obec sokolská, DS J. J. Kolár TJ Sokol Poniklá

Dana Ryšková (*1932)
Divadelní centrum Podbeskydí, Fýdek - Místek

Marie Pattermanová (*1925)
Divadelní centrum Podbeskydí, DS Kozlovice

Václav Müller (*1930)
TJ Orel, Brno

Zdarek Pop (*1928)
Skupina amatérských loutkářů SČDO, Kašpárkova říše Olomouc

Stanislav Starý (*1936)
Skupina amatérských loutkářů SČDO, Loutkové divadlo Jiskra Praha - Kobylisy

Miroslav Ryšavý (*1924)
Skupiny amatérských loutkářů SČDO, LS PIMPRLE Praha - Vršovice

Marie a Josef Hajralovi (*1927)
Svaz českých divadelních ochotníků, DS KRAKONOŠ Vysoké nad Jizerou

František Klaška (*1931)
Svaz českých divadelních ochotníků, Brno

Dušan Zakopal (*1934)
Svaz českých divadelních ochotníků, DS AUREKO II Ostrava

Jiří Kubina (*1933)
Volné sdružení východočeských divadelníků, DS Červený Kostelec

Antonín Lauterbach (*1912)
Volné sdružení východočeských divadelníků, Chlumec nad Cidlinou

Josef Mlejnek (*1921)
Volné sdružení východočeských divadelníků, Vysoké Mýto




Alžběta Pavlína Holubcová
narozená 19. 11. 1950

Návrh na udělení ZO JKT
Divadelní spolek J. J. Kolár při TJ Sokol Poniklá

Odůvodnění:
Ochotnické divadlo se v Proniklé hrálo od druhé poloviny 19. století do roku 1968, kdy byla činnost spolku J. J. Kolár ukončena. V létě roku 1997 přišla paní Holubcová s návrhem obnovit tradici ochotnického divadla v Poniklé. Oslovila několik spoluobčanů, o kterých se domnívala, že budou ochotni podílet se na tomto znovuvzkříšení, vybrala první hru, svolala první zkoušku a svojí nezlomnou energií přivedla obnovený spolek až k první premiéře, která se konala o Vánocích 1997. O úspěchu jejího počínání svědčí fakt, že náš spolek v obnovené podobě pracuje již sedmým rokem a uvádí osmou divadelní hru.
První premiérou samozřejmě činnost paní Holubcové neskočila. Naopak. Pro připravované hry obstarává kulisy, kostýmy a rekvizity, případně zajišťuje jejich výrobu. Sjednává hostování v okolních obcích. Zajišťuje a organizuje dopravu na hostovská představení. Vyhledává sponzory. Je jakýmsi motorem našeho divadelního spolku.
V roce 2002 byla našemu spolku vypovězena smlouva o pronájmu prostor pro uskladnění kulis a rekvizit z důvodu plánované rekonstrukce objektu. Hledali jsme náhradní řešení. Marně. Až paní Holubcová přišla s návrhem na vybudování vlastních prostor. Po zvážení všech pro a proti jsme se pustili do stavby zděného přístřešku svépomocí. A opět je to paní Holubcová, kdo shání stavební materiál, hledá sponzory, zajišťuje občerstvení "stavebníkům" a čas od času přidá i ruku k dílu.
Mimo tyto činnosti je zároveň aktivní herečkou
1997 Kateřina Už je zase v Čechách jako bejvávalo (Marie Veselská)
1998 Teta Nevěsta na marách a spol. (E. A. Longen)
1999 Chůva Šašek královský, aneb Kterak chudák ke štěstí přišel (Jaroslav Urík)
2000 Běta Volba Petersova (Jaroslav Urík)
2002 Rita Chudák strejček Jáchym (Miloč Gerstner)
2003 Marie-Heléne Vražedné dědictví (Robert Thomas)
Paní Holubcová doposud není držitelkou žádného ocenění.

Formulace ocenění:
Za obnovu tradic ochotnického divadla a obětavou práci vedoucí DS J. J. Kolár při TJ Sokol Poniklá.

Návrh místa předání ocenění:
III. Národní přehlídka sokolských divadelních souborů v Lázních Toušeni 25. - 27. 4. 2003 případně divadelní přehlídka JOSEFODOLSKÉ DIVADELNÍ JARO 2003 2. - 4. 5. 2003




Dana Ryšková
narozená 18. 9. 1932
Návrh na ocenění ZO JKT předkládá Divadelní centrum Podbeskydí se sídlem ve Frýdku-Místku.

Odůvodnění:
Činnosti v ochotnickém divadle:
Paní Dana Ryšková, středoškolská profesorka ve výslužbě, začala hrát ochotnické divadlo v sokolském ochotnickém spolku v Místku již v sezóně 1945/ 1946, jako studentka gymnázia. Pod režijním vedením Marie Čejkové a Karla Dittlera se brzy vypracovala na představitelku hlavních dívčích postav a později mladých žen. V roce 1949 se ochotnický spolek Sokola spojil s Družstvem divadelních ochotníků v Místku, založeným v roce 1890. V ochotnickém spolku pravidelně hrála až do odchodu na vysokou školu v roce 1953. I po dobu studií na Palackého universitě v Olomouci občas účinkovala s místeckými ochotníky. Po promoci v roce 1957 se vrátila do Frýdku-Místku a opět se plně zapojila do práce tehdy už dramatického oboru ZK Slezan, který v té době již patřil mezi nejlepší soubory v kraji a stal se pravidelným účastníkem krajských soutěží. Opět začala hrát hlavní ženské role, např. Lídu Matysovou ve hře Pavla Kohouta Taková láska. S touto hrou se soubor představil i na národní přehlídce ve Svitavách. Po předčasné smrti režisérky Marie Čejkové v roce 1958 se Dana Ryšková ujímá režie a přivádí do souboru mnoho mladých lidí, vesměs studentů středních škol. Její první režie byl velmi úspěšná. S hrou Viktora Rozova Člověk hledá radost zvítězila na krajské přehlídce a postoupila na národní přehlídku her pro mládež v Pardubicích. V dalších letech přenechala režii jiným režisérům a věnovala se herecké práci. Výjimku učinila v roce 1967, kdy se ujala režie hry Maxima Gorkého Poslední. V dalších letech se věnovala hlavně loutkářské práci a výchově mladých herců v DDM.
Od roku 1991 je čestnou členkou obnoveného ochotnického spolku ve Frýdku-Místku. Režijní i herecké práci se věnuje stále, a to nejen ve vlastním souboru, kde například její inscenace hry bratří Čapků Lásky hra osudná zvítězila na krajské přehlídce jednoaktových her, ale i v souboru frýdeckého gymnázia.

Působení v loutkovém divadle:
Od roku 1946 až do sedmdesátých let působila Dana Ryšková i v místeckém loutkovém divadle Říše pohádek, později přejmenovaném na loutkovou scénu Divadlo DUO. Mluvila četné ženské role, oblékala loutky a občas se ujala i režie. I zde působila zejména na mladé adepty loutkářství a pomáhala profilovat tuto loutkovou scénu.
V roce 1961 založila s výtvarníkem Aloisem Holáskem jedinečný soubor mladých jevištních forem RAPÍR. V práci souboru převažovaly výstupy a scénky z pera souboru jmenovaných protagonistů inscenované pomocí loutek, což vyvolalo velmi příznivou odezvu. RAPÍR dvakrát vystoupil na Loutkářské Chrudimi a reprezentoval Českoslovenko na 1. mezinárodním loutkářském festivalu v Karlových Varech.

Formulace ocenění:
Za celoživotní dílo na úseku ochotnického a loutkového divadla, zvláště při výchově mladých herců.

Návrh místa předání ocenění:
28. září 2003 při slavnostním zakončení divadelního a loutkářského festivalu Beskydská Thálie ve Frýdku-Místku na Nové scéně VLAST.




Marie Pattermanová
narozená 17. 8. 1925

Odůvodnění:
V roce 1940 vstoupila v Kozlovicích do amatérského divadelního dění jako herečka. Do roku 1987 ztvárnila mnoho působivých rolí v divadelních inscenacích - jako např. Pasekáři, Hrátky s čertem, Chudák manžel, Žert vinaře Agaba atd. Dále byla paní Marie Pattermanová 24 let vedoucí divadelního souboru v Kozlovicích. I když v současné době nehraje, je i nadále čestnou členkou, dnes již v Divadelní společnosti Kozlovice.

Za svou činnost získala i několik ocenění:

1975 Okresní přehlídka ve Václavovicích - diplom za ženský herecký výkon ve hře "Až kohout zazpívá"

1977 Odbor kultury ONV ve Frýdku Místku - Čestné uznání za zájmovou uměleckou činnost

1978 Obecní úřad Kozlovice - Čestné uznání SČDO - diplom za dlouholetou činnost

1979 Obecní úřad Kozlovice - Čestné uznání za úspěšnou zájmově-uměleckou činnost

Formulace ocenění:
Za příkladnou dlouholetou činnost v amatérském divadle.



Václav Müller
narozen 24. 6. 1930 v Brně

1936 - až do zastavení činnosti po roce 1939 byl V. M. stejně jako jeho otec členem TJ OREL BRNO I. Ponávka. Otec se věnoval aktivně loutkovému divadlu i divadlu ochotnickému

1945 - 1948 členem DS Řemeslnické besedy Svatopluk - Brno, absolvování kursu o divadle, pořádaného Divadelním oddělením Moravského muzea

1947 - člen Ústřední matice divadelních ochotníků českých - Želenského okrsku v Brně (funkce knihovníka)

1948 - 1951 členem tzv. Malého divadla ZK Textilana na Staré ulici v Brně (býv. soubor Spolku katolických tovaryšů)

1952 - 1953 členem vojenského DS Jana Žižky z Trocnova př. Posádkovém domě v Brně (býv. Besední dům)

1953 - 1960 člen prof. Městského divadla pro mládež v Brně (na Výstavišti), později dostalo jméno Divadlo Julia Fučíka, člen amatérského Divadelního studia Josefa Skřivana - Brno.

1961 - 1963 člen Východočeského divadla v Pardubicích (mistr osvětlovač)

1963 - dosud člen Divadla bratří Mrštíků - později Městského divadla - Brno vedoucí výroby dekorací, později mistr osvětlovač, příl. herec

1964 - člen Poradního sboru pro slovesné obory při MěKS SKN - Brno, člen různých soutěžních porot v oblasti divadla a slov. oborů.

1965 - režisér v různých DS (Lomnice u Tišnova, Rájec - Jestřebí, Prace u Slavkova), spolupráce s Dělnickým divadlem - Brno

1968 - zakládající člen Svazu českých divadelních ochotníků

1969 - zakládající člen Oblastního výboru SČDO v Brně

1970 - 1975 externí přednášející na FF - Divadelní věda na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně (obor: Jevištní praktikum)

1970 - spolupráce v Předsednictvu SČDO s Bohumilem Matulou z Lubiny

1980 - 1989 režisér, později předseda DS Divadla Svatoboj - Brno

1990 - 1999 předseda Oblastního výboru SČDO v Brně - Organizátor region. přehlídek v Blansku, Novém Městě n. Mor., Bystřici n. Pernštýnem, ve Žďáru n. Sázavou, v porotách v Němčicích n. Hanou, O pohárek SČDO

1995 - pověřen Předsednictvem SČDO realizovat na základě kolektivního členství TJ OREL v SČDO vzájemnou spolupráci

1996 - organizátor a lektor v tzv. Dílnách mladých orelských divadelníků, Orelského doušku (soutěž v mono a dialozích - vítěz do Pohárku). Tato akce se opakuje každoročně na různých místech Moravy.

2001 - člen předsednictva SČDO, tajemník Oblastního předsednictva v Brně

Publikační činnost
1964 - seriál odborných článků v Amatérské scéně: Abeceda divadelního osvětlování
1972 - Základy divadelní techniky (MěKS SKN - Brno)
1975 - Abeceda javiskovej techniky (Osvětový ústav - Bratislava)
1975 - Osvětlování na amatérské scéně (UKVČ - Praha)
1976 - Malý divadelní slovník (MěKS SKN - Brno)
1981 - Barva, barevné světlo a scénický prostor (UKVČ - Praha)
1982 - Divadelně-technický slovník (MěKS SKN - Brno)
1988 - Světlo v rukách režiséra (KKS - Ostrava)
1996 - Světlo v rukách režiséra (reedice IPOS-ARTAMA - Praha)
1997 - Skripta Popis divadelní budovy a technického zázemí (pro VÚT FaVU Brno - v rukopise českoněmecké verze)
Nositel vyznamenání SČDO



Zdarek Pop
vedoucí amatérskéh loutkového divadla Kašpárkova říše Olomouc

Narozen 23. 9. 1928 v Přerově, vyučil se uměleckým knihařem, vystudoval průmyslovou školu grafickou v Praze a do odchodu do důchodu pracoval v olomoucké tiskárně (Moravské tiskařské závody) jako mistr a technolog.
Začínal v sokolském loutkovém divadle v Přerově, prošel loutkářskou praxí v souboru Umělecká výchova v Praze pod vedením dr. Erika Kolára, kde navázal osobní kontakty s mnoha osobnostmi tehdejšího loutkového divadla.
Vedoucím amatérského loutkového divadla Kašpárkova říše Olomouc je od roku 1963. Pro loutkářskou práci získal členy své rodiny a mladé lidi ze svého okolí, jimž předává své bohaté zkušenosti. Od začátku se účastnil aktivit SAL SČDO. Je amatérským loutkářským výtvarníkem a režisérem. Absolvoval scénografickou školu SČDO, loutky sám navrhuje a realizuje. Vystavoval v rámci festivalu Čechova Olomouc (v letech 1973 - 1999), samostatnou výstavu měl v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi v roce 1998. O jeho činnosti byl natočen televizní medailon v roce 1998.
Jako vedoucí souboru a režisér se podílel na běžných i mimořádných představeních Kašpárkovy říše, organizoval vystoupení na přehlídkách včetně Loutkářské Chrudimi a dvou zahraničních zájezdů (Německo, Švýcarsko).
Je jedním z iniciátorů festivalu (bienále) Čechova Olomouc, za svou činnost byl vyznamenán Zlatým odznakem národního umělce Josefa Skupy a Zlatým odznakem SČDO.




Stanislav Starý
narozen roku 1936

Společnost přátel Loutkového divadla Jiskra v Praze 8 - Kobylisích předkládá návrh na udělení ZO JKT.

Stanislav Starý je členem souboru od roku 1952. V době jeho vstupu prožíval soubor velké problémy a St. Starý se zasadil o obnovu jeho složení a zasloužil se o růst jeho kvalit. Kromě toho, že je od roku 1963 principálem, pracuje také jako scénograf, režisér a především jako loutkoherec.
Za svou činnost dostal mnoho cen, např.: Zlatý odznak J. Skupy (1973), Čestné uznání za vzorné vedení souboru (ONV Praha 8 - 1082), Zlatý odznak SČDO (1988), 16. festival pražských amatérských loutkářů 1989 (za hlasový projev), 18. festival pražských amatérských loutkářů 1993 (za scénografii).

Ocenění:
Za dlouholetou všestrannou činnost uměleckou i organizační.

Návrh na místo předání:
Vzhledem k tomu, že na podzim tohoto roku oslaví Loutkové divadlo Jiskra 90. výročí svého vzniku, doporučujeme, aby bylo Stanislavu Starému ocenění předáno na oslavách, které soubor připravuje na listopad 2003.



Miroslav Ryšavý
narozen 24. května 1924 v Lomnici nad Popelkou.

návrh na udělení Zlatého odznaku Josefa Kajetána Tyla pro rok 2003 na základě Statutu tohoto morálního ocenění, navrhuje Občanské sdružení Divadelního spolku PIMPRLE Praha a Rada skupiny amatérských loutkářů při SČDO ČR.

Poté, co otce uvěznili za okupace v koncentračním táboře a jeho vyloučili ze strojní průmyslové školy, vyučil se strojním zámečníkem a kovosoustružníkem.
V loutkovém divadle začal pracovat v Sokolnickém divadle v Lomnici, jež založil jeho otec. Když byl Sokol rozpuštěn, se svým dědou Brádlem se v noci dostali po střeše do sokolovny a v noci loutky odnesli do nejmenovaného domku na kraji obce.
Stejně jako otce okouzlilo loutkové divadlo také jeho syna, až do dnešní doby zůstal loutkám věrný.
Mimořádný význam Mirka Ryšavého mělo setkání s dr. Janem Malíkem, které ho přilákalo do Prahy. Tady začal hrát loutkové divadlo v Umělecké výchově v roce 1947 - 1949, potom se oženil a odstěhoval do Prahy 4, kde hrál v souboru Zelená liška a působil jako režisér a herec do roku 1953. Dalším jeho loutkářským působištěm byl soubor Mládí při ZK ROH na Zelené lišce, jelikož se tamější budova, kde soubor působil, musel v důsledku bytové výstavby rozbourat. V souboru Mládí pracoval jako herec a později režisér v tomto souboru pracoval od roku 1954 - 1957.
Lze hodnotit jeho životní dráhu z odstupu a v delším časovém období až do dnešních dnů a v jeho postojích a činech vysledovat určité charakteristické rysy.
V roce 1948 zakládá na popud dr. Malíka Ústřední loutkářskou prodejnu v Praze a v 15 krajských městech, v jejím čele působí až do roku 1951, kdy byla převzata z moci úřední národním podnikem ZDAR.
V roce 1957 se na žádost odborové organizace ROH kovoprůmyslu stává vedoucím L. D. Kováček Praha 5 v Národním domě.
Zde s celým souborem a se svými spolupracovníky začíná v suterénu budovat moderní loutkové divadlo, které v této době reprezentovalo naše loutkářství v celé Evropě. Po dalším působení tento soubor odjíždí na 14-denní zájezd do NDR a 2. Loutkářskou Chrudim. 1953 až do roku1962 stál v jeho čele. Odchází do Kulturního domu ROH v Praze 10 - Vršovice, kde zakládá spolu s dalšími spolupracovníky zájezdový soubor PIMPRLE, kde působí jako vedoucí dodnes. Nelze opomenout to, že právě 26. listopadu 2002 tento soubor oslavil svých 40 let činnosti. Tento soubor za svých 40 let prošel řadou zřizovatelů, ze kterých budeme jmenovat ty, které pro činnost něco znamenaly. V roce 1966 pracoval pod ZK ROH Škoda Praha, od roku 1969 - 1971 jako ústřední scéna Junáka, po jeho opětovném zrušení se stal souborem Sdružené obce Baráčníků v Praze 4 - Krč, od roku 1992 se stal Občanským sdružením. Loutkářský soubor PIMPRLE se pod touto značkou stal v roce 1973 a v roce 1982 účastníkem Lout. Chrudimi a 4x vystoupili jeho členové v doplňkovém Finale IVL. Přesto, že vyšel z tradičnějších základů, usiloval o modernější pojetí LD, což se mu i přes velkou fluktuaci v souboru, kterým prošlo přes 385 členů, dodnes daří. O rozsáhlé zájezdové činnosti v takovémto hodnocení, což činí tisíce km, se ani nelze zmiňovat.
V další činnosti týkající se loutkářského dění se již v roce 1967 začaly vytvářet přípravné výbory Svazu amatérských loutkářů. Do této činnosti dal př. Ryšavý své organizační zkušenosti a schopnosti. Stal se členem ústředního přípravného výboru, pracoval v předsednictvu a vykonával funkci tajemníka. I když tento Svaz musel několikráte za svoji činnost měnit zřizovatele, až se stal složkou Svazu českých divadelních ochotníků, po dobu 20 let mu funkce zůstala. V roce 1993 byl zvolen do funkce předsedy SAL, kterou vykonává dodnes.
Za celoživotní práci pro amatérské loutkářství obdržel mnoho uznání a ocenění, z nichž jmenujme ty nejvýznamější: Zlatý odznak Matěje Kopeckého, Medaili Ministra kultury ČSR, za zásluhy o rozvoj Československého loutkářství, Zlatý odznak SČDO, Čestné uznání SČDO, Cena PhDr. Jindřich Veselého, Čestné uznání Matěje Kopeckého za zásluhy o amatérské loutkářství, Zlatý Harlekýn.


Formulace ocenění:
Za zásluhy o rozvoj amatérského loutkového divadla.




Návrh na udělení pro manžele Marii a Josefa Hejralových
Svaz českých divadelních ochotníků v Praze

Marie Hejralová, narozená 7. 3. 1927
Navržená je členkou Divadelního spolku KRAKONOŠ ve Vysokém na Jizerou. Zkráceně lze vyjádřit, že to byla a je duše souboru, pokud ji nepřemohla nemoc. V mládí a vlastně po celý život nejen hrála divadlo, ale recitovala, zpívala, tancovala, muzicírovala a později i velmi úspěšně režírovala. Na vysocké jeviště přinesla s manželem Josefem nové režijní postupy a začali éru úspěšných her se zpěvy. Své organizační schopnosti využívala nejen ve vysockém ochotnickém souboru, ale i při práci ve Svazu českých divadelních ochotníků. Nezapomenutelné jsou její přednesy podkrkonošských poudaček a písniček.
Josef Hejral, narozený 24. 10. 1927
Navržený je celý život členem Divadla KRAKONOŠ ve Vysokém nad Jizerou. 35 let stál v čele souboru, později Divadelního spolku a ještě nyní je čestným starostou spolku. Po svých rodičích se svojí manželkou Marií převzal starost o budovu Divadla Krakonoš a stará se o ni dodnes. Vypsat všechny divadelní role, jichž byla více jak stovka, ani nelze. Snad lze připomenout roli vypravěče ze hry "Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo" oceněnou na národní přehlídce Krakonošův divadelní podzim. Těžko se hledá mezi ochotníky herec takových kvalit, s takovou šíří rolí, ale také s takovou pokorou a skromností, skloubenou s láskou k divadlu.
Oba manželé obětovali kus života vysocké národní přehlídce Krakonošův divadelní podzim, stáli u jejího zrodu a byli to oni, kdo nabídli místo s nejstarší ochotnickou tradicí, divadlem a obětavou partou lidí pro založení nové tradice národní přehlídky vesnických a zemědělských, dnes venkovských divadelních souborů.
Oba jsou držiteli několika morálních ocenění Svazu českých divadelních ochotníků.

Formulace ocenění:
Za dlouholetou iniciativní práci věnovanou rozvoji ochotnického divadla.

Josef a Marie Hejralovi
Oba v loňském roce oslavili hezké životní jubileum - 75 let.
Oba jsou dodnes pojmem v ochotnickém divadle. Patří k těm nejlepším, kteří v divadelním spolku Krakonoš působili.
Josef neboli Pepča v divadelní budově Krakonoš vyrůstal od svých pěti let, jeho rodiče Josef a Františka tu domovničili. Snad proto zná v divadle každý kout, není mu cizí nic, co s divadlem souvisí. Časem převzal i s manželkou starost o budovu, v níž trávil a tráví nespočet hodin. Ať to je úklid, stavba scény, zařazování do archivu, přebírání kostýmů, divadelní zkoušky, příprava loutkových představení, dozor při akcích či ukládání kabátů do šatny. Vypsat všechny role, které odehrál na vysockých i jiných divadelních prknech, snad už ani není možné, ale stovka jich určitě je. Vždycky jeho postavy byly špičkově odvedené, ať vedlejší nebo hlavní. Namátkou z posledních let připomeňme Bulfínka z Louky zelené, Katzelmachra z C. K. polního maršálka, nepravou tetu z Charleyovy tety, Šiloka z Komedyje vo židoj Šilokoj, Josefa z Betlémské hvězdy, profesora z Únosu Sabinek, pohřebáka Karla Karla z Domu na nebesích, pana učitelského z Potopy světa, kostelníka z Dalskabátů a zatím poslední roli, oceněnou na národní přehlídce, vypravěče z "Ošklivky". Všem dal svůj um, svoji lidskost, své ojedinělé "já". Těžko najdete mezi ochotníky herce takových kvalit, s takovou šíří rolí, ale také s takovou pokorou a skromností, skloubenou s láskou k divadlu. A nemůžeme zapomenout, že po dlouhá léta byl stejně jako jeho žena Marie duší loutkového divadla (hrál a hraje - dnes pod vedením vnuka, režíroval, stavěl scény i loutky). Celý jeho život kromě divadla provázela hudba, vystupoval s džezovou kapelou (na saxofon, Marie pak byla velmi dobrá pianistka), s dechovkou, a je snad nejdéle hrajícím varhaníkem, celých 58 let. A jen na okraj, 35 let stál v čele divadelního souboru, později spolku Krakonoš ve Vysokém nad Jizerou.
Marie, Mařenka, tety, tak ji mnozí nazývali dlouhá léta, pochází z Roprachtic, kousek od Vysokého, tam zkusila první divadelní role. Ještě před sňatkem se zapojila do vysockého a od tě doby vytvořila nejednu zajímavou roli. Poměrně brzo přešla do životní role - role režisérky. Spolu s manželem přinesli na vysocké jeviště nové režijní postupy a začali éru úspěšných her se zpěvy. Dodnes diváci vzpomínají na C. K. polního maršálka, Louku zelenou, Nejlíp je u nás, Nazdar, tati, Komedyji vo Šilokoj a další inscenace. Marie, Maruška měla organizační schopnosti, ty využila pro svoji práci ve Svazu českých divadelních ochotníků. Svůj zájem o historii divadla a Vysocka vůbec dovedla předat v besedách pro návštěvníky, ráda s nimi chodila po divadelní stezce a šířila tak povědomí o divadle. Celé širé okolí si pamatuje vystoupení s poudačkami, písničkami a kouzelníkem, na kterých se podílela. Dodnes mnoha návštěvníkům zní její jasný hlas, když se se Slávkou loučily o přehlídce písničkou "Tam na horách...".
Přehlídka - té oba obětovali kus života. Však také stáli u jejího zrodu a byli to oni, kdo tehdejšímu Ústavu pro kulturně výchovnou činnosti nabídli místo s nejstarší ochotnickou tradicí, divadlem a obětavou partou lidí pro národní přehlídky venkovských divadelních souborů - dnes Krakonošův divadelní podzim. Čas ukrajuje všem stejně. Všem ale není dopřáno užívání si ve zdraví i zralého věku. Pepa Hejral starší, doživotně čestný starosta spolku, je i dnes známý vzpřímenou postavou, kráčející den co den z domu okolo kostela do divadla. Obětavě se po celý den stará o svou ženou, upoutanou na lůžko. Oběma však zůstávají nádherné společné vzpomínky na to, co v divadle prožili.




František Klaška
narozen 18. 3. 1931
Svaz českých divadelních ochotníků v Praze

Navržený je významný amatérským divadelníkem, který úspěšně pracoval v několika brněnských souborech - Divadelní studio Josefa Skřivana, Dělnické divadlo, Divadlo Svatoboj, Ořechovské Tylovo divadlo a dalších.
Vedle své umělecké práce je činný řadu let i v Jihomoravském oblastním předsednictvu v Brně, v období let 1999 - 2002 byl jeho předsedou. Patří mezi zakládající členy SČDO, je členem rady Klubu režisérů SČDO.
Své herecké i režijní zkušenosti předává jako lektor v Dílně mladých orelských divadelníků, kterou každoročně organizuje Jihomoravské oblastní předsednictvo SČDO v Brně. V posledních letech spolupracuje jako režisér s několika mimobrněnskými divadelními soubory, např. Křenovice u Brna a s jeho inscenací tohoto souboru postoupil z oblastní přehlídky venkovských divadelních souborů v Němčicích na národní přehlídku KRAKONOŠŮV DIVADELNÍ PODZIM ve Vysokém nad Jizerou. V současné době připravuje ve spolupráci s hronovským kulturním zařízením KRUH pro 74. Jiráskův Hronov experimentální představení.
Je držitelem několika morálních ocenění jako např. Zlatého odznaku SČDO a dalších. Uvedené aktivity navrženého v amatérském divadle jsou důvodem k podání návrhu Jihomoravského oblastního předsednictva SČDO předsednictvu SČDO v Praze, k projednání a podání návrhu na udělení ZLATÉHO ODZNAKU J. K. TYLA. Návrh byl projednán na jednání Jihomoravského oblastního předsednictva SČDO v Brně dne 27. listopadu 2002.

Formulace ocenění:
Za dlouholetou iniciativní práci věnovanou rozvoji ochotnického divadla.




Ing. Dušan Zakopal
narozen 21. 8. 1934
Svaz českých divadelních ochotníků v Praze předkládá návrh na udělení ZO JKT.


Navržený se věnuje divadelní amatérské činnosti od svého útlého mládí, začínal v Želechovicích nad Dřevnicí, pokračoval studentským divadlem v Gottwaldově (Zlíně) a během vysokoškolského studia již jako režisér a herec souboru Vagónka Tatra Praha Smíchov. Od šedesátých let, kdy začal pracovat v Ostravě, je činný v místních souborech, např. v souboru Vítkovických železáren, v souboru Hrušovských chemických závodů.
S těmito špičkovými ochotnickými soubory vystupoval v létech 1960 - 1986 několikrát na Jiráskových Hronovech jako herec či jako režisér. Např. Tvrdohlavá žena, Bludiště, Antigona, Veselohra na mostě, Ptáci a další.
V ochotnických souborech vždy působil jako vůdčí osobnost např. herec, asistent profesionálních režisérů, režisér, dramaturg, člen vedení souboru.
Od osmdesátých let pravidelný účastník soutěže monologů a dialogů POHÁREK SČDO, několikanásobný vítěz mužské kategorie, také dvojnásobný vítěz obdobné soutěže a nositel Cyranova kordu. Aktivní propagátor Divadla jednoho herce v amatérském divadle. Sám nastudoval inscenaci B. Polívky: Nejsem svůj pes.
V roce 1983 absolvoval Režisérskou školu SČDO a stal se spoluzakladatelem Klubu režisérů v roce 1984. Od prvopočátku člen vedení Klubu režisérů a dnes již dvouletý vedoucí rady Klubu režisérů.
Zakládající člen SČDO v Ostravě, pracoval v místních orgánech, později člen ústředních orgánů SČDO, dnes místopředseda předsednictva Svazu.
Iniciátor, organizátor a vedoucí desítek vzdělávacích seminářů na regionální a celostátní úrovni, několikaletý člen odborných porot regionálních i národních, např. Pohárku SČDO, Jednoaktových her v Holicích, Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou.
Obdržel řadu uznání a cen za svou tvůrčí hereckou práci na vrcholových přehlídkách i za práci při organizaci akcí např. Zlatý odznak SČDO, Zlatý Harlekýn SČDO, čestné členství v SČDO.
V současné době člen odborné rady ARTAMA pro činoherní divadlo, člen programové rady Jiráskova Hronova, předseda komise pro udělování Zlatého odznaku Josefa Kajetána Tyla. Aktivně činný v ostravských souborech AUREKO II, Jitřenka, Divadlo, lektor dramatického oboru na Lidové konzervatoři v Ostravě.

Formulace ocenění:
Za dlouholetou iniciativní práci věnovanou rozvoji ochotnického divadla.




Jiří Kubina
narozen 17. července 1933
Volné sdružení východočeských divadelníků předkládá návrh na udělení ZO JKT.

Dlouholetý člen Divadelního souboru v Červeném Kostelci a hostující člen Divadelního souboru v Hronově a Náchodě. Od svých šesti let hraje aktivně divadlo a od roku 1958 režíruje.
Za léta svého působení v červenokosteleckém souboru vytvořil řadu vynikajících rolí, za které byl oceněn na krajských, regionálních, národních a celostátních přehlídkách. Jako herec hostuje v Hronově a v Náchodě. S hronovským souborem Seniorů s hrami Kořistníčci a Klubkův sen reprezentoval naši republiku v Německu 4x, Rakousku, Anglii a Itálii. S tímtéž souborem se hrou A. P. Čechova Medvěd reprezentoval v Polsku, Itálii, Belgii, 6x v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Anglii a Japonsku.
V Červeném Kostelci několik let vedl se svojí manželkou dětský divadelní kroužek při Základní škole. Za tuto práci byl oceněn v r. 1984 Čestným uznáním Okresní odborové sekce pro divadlo Je dlouholetým členem divadelního výboru. V letošním roce oslaví jubileum 70 let.
Od roku 1964 do roku 2002 získal za své herecké výkony na přehlídkách nejrůznějších typů neuvěřitelných 36 ocenění.
Formulace ocenění:
Za celoživotní věrnost ochotnickému divadlo a vynikající uplatnění hereckého talentu.







Antonín Lauterbach
narozen 2. září 1912
Volné sdružení východočeských divadelníků předkládá návrh na udělení ZO JKT.

Pedagog, spisovatel a divadelník. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou na Podkatovně, v domě zvaném "U Sokolářů". Sudičky nad jeho kolébkou neskrblily štědrostí.
Ta první mu přiřkla zálibu v divadle a nezdolnou lásku ke všemu, co s tím souvisí. Do Chlumce často přijížděly kočovné divadelní společnosti. Maminka Lauterbachová pronajímala pokojíček ve svém chudém domku hercům i herečkám, aby získala nějakou tu korunku navíc. Toníka jejich dočasní podnájemníci brávali na nedělní odpolední pohádky pro děti s Kašpárkem a přitroublým policajtem Šmidrou. Později, už jako kvartán novobydžovského gymnázia, se z protekce dostával do zákulisí divadla U lva, takže viděl všechny pohostinské kusy a navíc se mu otvíral pohled na divadlo v negližé, který je normálním divákům utajen. Přesto byl světem divadla zcela uchvácen a bezvýhradně nadšen, jak o tom svědčí jeho vlastní slova: "... skryt za horizontem, okouzlen hrou světel, pestrostí kostýmů, krásných dekorací i vůní šminek, jsem úplně propadl strhujícímu kouzlu divadla, které mě vzalo za srdce. I když se mi tento životní sen nesplnil, u divadla jsem přesto zůstal aspoň jako jeho oddaný ochotník." Příroda jej pro úspěšná vystoupení na oněch příslovečných "prknech, která znamenají svět" vybavila příjemným, zvučným hlasem, citlivým hudebním sluchem a ztepilým mužným zjevem.
Ani druhá z oněch tří bájných sudiček nechtěla zjevně zůstat pozadu. Dala mu do vínku lásku ke knihám, jemný cit pro krásu české řeči ať v próze, nebo ve verších. Dobrodušná sudička ho navíc obdařila dobře fungující, obsažnou pamětí.
Třetí za sudiček, když už byly v tak štědrém rozdávání, se rozhodla darovat mu schopnost vlastní literární tvorby. Takto dispozičně vybaven vstupoval do života.
Sny o hereckém povolání se mu shodou životních okolností rozplynuly. Zvolil si dráhu pedagoga, mimo jiné i z toho důvodu, že skýtá příležitost věnovat se v rámci veřejné kulturní a osvětové činnosti i ochotnickému divadlu, které v Chlumci mělo bohatou tradici již od Klicperových časů.
V třicátých letech, když začala na českých jevištích kralovat pařížská revue jako módní pódiová novinka v podobě pestrého, rozverného pásma hudby, zpěvu tanečních vložek a humorných dialogů i sólových výstupů vázaných jednotící ideou, ani Chlumec nebyl ochuzen o tuto zmodernizovanou verzi kabaretu. Lauterbach s přítelem a režisérem Cónem napsali pro sokolský soubor hodinovou satirickou revue Chlumec v revoluci čili Bomba do Cidliny. Revue s trefnými narážkami na německé nacisty a jejich vůdce Hitlera, který tu byl maskován jménem Pytler, byla poprvé uvedena jako půlnoční šibřinková scéna a sklidila obrovský úspěch. Sál Sokolovny bouřil smíchem a nadšeným potleskem.
Výrazným předělem v Lauterbachově divadelnické aktivitě byl rok 1939, kdy vstoupil do pěvecko-ochotnické jednoty Klicpera, která ve svých řadách soustředila nejschopnější chlumecké divadelníky. Tady Lauterbach okamžitě dostal krásnou roli Lysandra v Shakespearově Snu noci svatojánské a od té doby sehrál stovky rolí a roliček. Hrál na chlumeckých prknech po boku Karla Högra, Vlasty Fabiánové, Růženy Šlemrové i Eduarda Kohouta. Nalezl uplatnění nejenom jako výborný všestranný herec s vzácnou specializací komika a schopného hlasového imitátora, ale i jako režisér a dramatik.
S Cónem napsal k 150. výročí narození V. K. Klicpery hru z dramatikova života Z urny století, a s O. E. Leskem později pásmo Český rok na vsi, které se na počest 100. výročí zrušení roboty předvádělo nesčetněkrát pod širým nebem v amfiteátru pod Sokolovnou. Podle prodaných lístků představení zhlédlo přes deset tisíc diváků.
Hojná je i Lauterbachova publikační činnost. O jeho dramatické texty nedávno projevila zájem i televize a také dramaturgie pražského rozhlasu.

Formulace ocenění:
Za celoživotní věrnost ochotnickému divadlu a vybudování významné divadelní tradice v Chlumci nad Cidlinou.




Josef Mlejnek
narozen 8. listopadu 1921

Ve smyslu Statutu pro udělování morálního ocenění ZO JKT předkládá Volné sdružení východočeských divadelníků návrh na udělení ZO JKT.

Josef Mlejnek se věnoval celý život tvořivé divadelní práci s dětmi v oblasti mimoškolní výchovy v rámci ZUŠ. Patří k těm lidem, kteří zasvětili život hledání a poznávání nových souvislostí v oboru, který si zvolili a neúnavně je převádějí do praxe a neustále činorodě posouvají pokrok v oboru směrem kupředu. Během svého hledání napsal, vydal a přeložil řadu divadelních her pro dětské soubory, které realizoval nejen ve své praxi, ale které byly využívány i jinými soubory. Napsal velké množství článků v odborných časopisech a vydal i několik publikací, ve kterých shrnoval své zkušenosti. Mimo jiných v knížce Dětská tvořivá hra z roku 1981 a v jejím druhém upraveném vydání z roku 1997. Byl dlouholetým členem redakční rady Mladé scény, členem poradních sborů, iniciátorem i organizátorem krajských i mezikrajových přehlídek, člen porot. Nezastupitelná je i jeho činnost v oblasti činoherních souborů. Se svým dětským souborem vystupoval na řadě národních přehlídek v Kaplici, Šrámkově Písku, Hronově i v rakouském Lambrechtu. Je výraznou, nepřehlédnutelnou osobností dětské tvořivé dramatiky. Patřil vždy k jejím špičkám.

Formulace ocenění:
Za celoživotní průkopnické, realizační i literární dílo v oblasti tvořivé a výchovné práce s dětmi prostředky tvořivé dramatiky.
 
 

Související Pojmy

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':