Texty: Valenta, Jiří: Se jménem Tyl ve štítě - fenomén Tyl a ochotnické divadlo. Referát na konferenci k 200 letům narození JKTyla v Kutné Hoře, 2008

 
  Jiří Valenta: Se jménem Tyl ve štítě - fenomén Tyl a ochotnické divadlo

Pozvánka na dnešní konferenci mě zastihla uprostřed prací na realizaci expozice o divadle národního obrození v Muzeu českého amatérského divadla na zámku v Miletíně. 1/
Pokoušíme se tam spolu s místními ochotníky ve zkratce ukázat široké veřejnosti jaké kořeny a jakou cestou se ubíralo v naší zemi divadlo z libosti, divadlo s láskou tvořené, výraz vlastenectví, prostředek boje o jazyk a zároveň místo lidové zábavy a vzdělávání. Také ale podhoubí pro vytváření podmínek pro rozvoj divadla profesionálního a kolébka nejednoho významného divadelníka.

Při vytváření expozic Muzea se opíráme o bohatý materiál dokladů soustředěných do dvou svazků Místopisu českého amatérského divadla 2/ širokým kolektivem informátorů, za jejichž výrazné pomoci byl položen základ k zachycení podob těchto lidových divadelních aktivit v šesti tisících místech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

A současně budovaná Databáze, najdete ji na adrese www.amaterskedivadlo.cz, ten – zdá se mi - jedinečný jev českého lidového divadelnictví postupně ještě dokresluje podrobnějšími informacemi o práci jednotlivých divadelních souborů. V této chvíli jich je tam zachyceno přes dvacet tisíc.

Z nich si jich vepsalo jméno Tylovo do štítu více než sedm stovek. A nebyly to jen ochotnické soubory, ale i jejich regionální organizace, vzdoroorganizace, jejich časopisy, knihovny a posléze budovy divadel, často realizované právě z iniciativy ochotnických souborů.

Ovšem také hned tak často někdo necitoval známá vybraná hesla z Tyla jako ochotníci. Tylův portrét se ocitl na oponách divadel, na plakátech, jeho busty se objevovaly v sálech i jako odměny v ochotnických soutěžích – a dodnes Zlatý odznak J. K. Tyla je prestižním označením pro zasloužilé ochotníky.

Při zpracovávání materiálů o ochotnickém divadle mě však někdy pronásledují pochybnosti o tom, do jaké míry je – nebo lépe řečeno byl - tento mnohdy halasně proklamovaný, velmi pozitivní vztah k Josefu Kajetánu Tylovi podložen skutečnostmi. Promiňte mi však, že vzhledem k vyměřenému času mi nezbývá než na problémy jen upozornit, místo toho, abych je v této poznámce podrobněji doložil.


Zamýšlím se nejprve nad dramaturgií ochotnických souborů a porovnávám frekvenci Tylových her v jejich repertoáru. V záplavě titulů často velmi pochybné kvality se objevují Tylovy hry – po pravdě řečeno – relativně ne příliš často. Nejčastěji - a to spíše koncem 19. století a na začátku století dvacátého - Strakonický dudák, Paní Marjánka, Paličova dcera, Tvrdohlavá žena a jako slavnostní představení k výjimečným událostem Fidlovačka. Pravda, kutnohorští ochotníci - jak jistě doloží následující příspěvek - ke svému rodákovi byli daleko pozornější, zvláště v souvislosti s opakujícími se jubilei.

Zkoumáme-li však repertoár ostatních ochotnických souborů, setkáváme se s povážlivým jevem. Ochotnický repertoár je ve většině informací pocházejích ze souborů vylepšován a zkreslován. V dobré vůli neopomene uvést žádný informátor uvedení Tyla, (později Šuberta, Stroupežnického, Jiráska, Čapka), ale o výjimečnosti toho počinu většinou pomlčí.

Ale ani zpracovatelé dějin ochotnického divadla od Ladeckého 3/ , Táborského 4/ po příslušné kapitoly akademických dějin – a nevyhnul se tomuto zkreslení ani náš Místopis, který na vymezeném počtu stran se pokusil soustředit základní informace z celé země. V souvislosti se studiem úplných seznamů uváděných her a stovek zachovaných plakátů si však troufám říci, že zaštítění Tylem bylo častějším projevem ochotnických souborů než skutečné opření se o Tylovskou dramaturgii.


Ale ani prezentace Tylova vztahu k ochotníkům, jak ji známe ze statí Miroslava Kačera k vydání spisů v Knihovně klasiků 5/, a obraz Tyla jako podporovatele a organizátora divadelního ruchu na venkově ve 30. a 40. letech - mě nenechává na pokoji. Z Tylovy publicistiky, korespondence vyplývá, že přečasto se ten vztah vytvářel účelově, že vycházel z potřeb kruté osobní hospodářské situace, že idea stálého profesionálního českého divadla a Tylovo místo v její realizaci byly hlavními motivy jeho jednání.

Již v roce 1833 Tyl v článku O našem divadle v časopise Jindy a nyní vidí ochotníky, ten neuvěřitelný proud vzmáhajícího se kulturního života venkova, takto:
Cokoliv se slyšeti nebo viděti udá o hře diletantů venkovských – buď i někdy, že přirozeností k zdařilému vedeni bývají – soudnou světnicí býti nemohou. Ústavu hereckému sestávati dlužno z jiných sil a mohútností, nežli jaké kratochvíl a ochota prostosrdečných měšťanů nebo horlivých studentů svádí; oni mohou sice býti osady ozdoba, učitelů rozkoš, na lešení ale, kde se představuje svět, v báseň dramatickou oživující jiskru vdechnouti, aby se vzňala v takový plamen, z jakového se básníkův plod povznesl, (nemohou), to přesahuje míru slušných žádostí.

O svém základním pozitivním vztahu k ochotnickému divadlu nás však nenechává na pochybách. Ve Vlastimilu roku 1840 píše:
Dle radostných zpráv, ježto nás říkaje týdně z krajů českých docházejí, budí se v mládeži a vůbec veškerém lidu našem vždy větší a větší náklonnost k vlastenskému divadlu; a jeť se věru čemu diviti, na jak mnohých místech již, byť i sebeskrovnější, chrámek Thálie zasvěcen stojí.

Jednu z osobních zkušeností s ochotnickým divadlem na venkově Tyl získal v roce 1845, když měsíc po premiéře Paní Marjánky hostoval v roli Sekáčka s ochotníky v Kutné Hoře a v srpnu téhož roku, když se vydal spolu s Kaškou a několika přáteli na odpočinek u přítele Josefa Ambrože Gabriela do Loučové u Sušice. V Sušici sehráli s ochotníky Paní Marjánku, matku pluku a opakovali ji dvakrát v Klatovech. Tyl hrál Sekáčka, Kaška Kiliána.
Známý je Kaškův akvarel pořízený do památníčku Otylie Moserové ze Sušice s nápisem Což nejsem tvůj amant? , dokládající jevištní podobu jím ztvárňované postavy. Dějiny českého divadla obrázek uvádějí jako jeden z prvních obrazových dokladů, které vznikly jako záznam konkrétního jevištního díla.6/

Tato zkušenost vedla Tyla k často citovanému prohlášení, že bychme jedinou dobrou hrou více u veřejnosti zmohli nežli desíti knihami, které se nikam nedostanou.

Musím se vám ale svěřit s tím, co mě nenechává na pokoji. Publikovaná Tylova korespondence 7/ ve čtyřicátých letech je plná proseb o distribuci a prodej vydávaných knih, proseb o finanční podporu v tíživé finanční situaci. Tyl oslovuje postupně jednoho přítele za druhým v celé zemi.
Tak píše do Turnova 1844 P. Antonínu Markovi, žádá o prodej, o podporu, ale zájem o divadlo v Turnově neprojeví ani slovem. Tam zatím v těch letech měli trápení, když “z chrámu dramatické Musy ziskuchtivá důmyslnost pachtýřova prostrannou sýpku a příhodný senník utvořila!” 8/

Téhož roku píše prosebný list iniciátoru ochotnického divadla v Rakovníku doktoru Matěji Dobroslavu Štemberovi. Jako by problémy divadla v Rakovníku Tyla nezajímaly. Tam právě založili stálou ochotnickou společnost.

A tak podobně v dopisech do Příbrami, do Netolic Josefu Stanislavu Kudrnovi kam odesílá šest výtisků s tím srdečným přáním, aby i tyto sirotečky cestu k dobrým lidem našly. Tam alesoň utrousil jedinou poznámku o divadle obecněji naž o prodeji svých publikací. Měšťané zadali k stavům žádost o přepuštění druhého privilegia k stavení vlastního českého divadla. Jsme žádostivi, jak to vypadne; doufáme ale, že dobře. 9/
Však o divadle v Netolicích opět ani slovo.

Tak jediným projevem Tylova zájmu o divadlo v místech, kam směřovaly jeho dochované a publikované dopisy, je skromný dotaz do místa, kde zřejmě styk s ochotníky byl nejdůvěrnější - do Sušice, když se zeptal svého přítele Gabriela: Budete o sv. Václavu hrát? Dej bůh mnoho zdaření. 10/

To spíše již najdeme v Tylově publikační činnosti na adresu ochotníků zřejmě oprávněné výtky a opakující se kritiku, na svou dobu velmi otevřené hodnocení ochotnických snah. V poznámkách k dopisu z Chrudimi v Květech 1841 píše: Hry ochotníků na venkově dají se z většího dílu jenom jako výpuky probuzeného vlastenectví, nikoliv ale jako pokusy umělecké posuzovati. 11/

V článku Do Hory - a třeba ještě dál, otištěném v Květech 1844, 12/ všechny ty výtky shrnuje:
- jazyka mateřského ani dosti mocni nejsou.
- s p. ochotníky bývá těžké řízení. Kolik hlav, tolik smyslů
- nestačí krásný a blahoplodný úmysl, obětování času, podporování dobročinných ústavů,
- nestačí pěkná a příkladná vůle, že namáháním sil svých k probuzení jazyka našeho přispívají.
Připomíná, že obecenstvo
- se snadno uspokojí, jen když medové zvuky jazyka našeho uslyší,
A pokládá k tomu velmi ostře formulovanou a jistě nepříjemnou otázku:
Kdoví, jestli to našim ochotníkům kdy napadlo, že by mohli svou roztomilou ochotou věci tak dobře škoditi jako prospěti?
Ovšem to varování také hned doplní radou:
Vímtě předobře, že se i slabými hereckými silami věc tak provésti dá, že na ni také přísnější člověk spokojeně hleděti může. Jen se musí těchto sil náležitě použíti, všechny se musejí jedinou hlavní myšlénkou a vůlí říditi, musejí dobrého navedení dostati a častým zkoušením se otužiti.
A toto své kázání pak vyvrcholí výzvou:
Především kladu všem našim ochotníkům na srdce, aby nevolili k provozování kusy, k nimžto jich síly nestačí…..Aby jeden jako druhý (je to arci trochu mnoho požadováno!) myslil, že nic anebo aspoň mnoho neumí - a posléze aby hojné a řádné zkoušky drželi.
A také varuje:
Nevěřte vychvalujícícm kmotříčkům anebo referentům, kteří se bojí, aby vás neurazili, kdyby pořád kadidlo netrousili

Marně se snažím najít důkazy pro tvrzení, že rozmach ochotnického divadla 30. a 40. let devatenáctého století byl plodem Tylova veřejného působení, a že Tyl byl organizátorem českého národního života na venkově.

Při vší úctě a obdivu k Tylově dramatickému dílu vidím Tyla spíše jako odvážného přísného kritika působení ochotníků a jako profesionála, který se vůči bohaté jejich činnosti spíše vymezoval.

A ochotníci? Leckteří moudří se do jeho her zamilovali a předvedli výjimečně jejich půvabné inscenace, jiní, četnější, se raději Tylem zaštiťovali, Tyla oslavovali jako miláčka národa, raději zaplakali za pomoci Šamberkovy tklivé hry nad jeho osudy, než by si brali k srdci Tylova moudrá poučení. A bojím se, že mladí se dnes ve svých průbojných divadelních skupinách už nad Tylem jen pousmějí.



1/ Viz http:// miletin.amaterskedivadlo.cz
2/ Místopis českého amatérského divadla. Praha, NIPOS-Artama, I.díl, 2001, 520 s.,678 obr.; II.díl, 2002, 784 s., 993 obr.
3/ Ladecký, Jan: Příspěvky k dějinám českého divadla. Praha 1895.
4/ Táborský, Vojtěch: Příspěvky k dějinám divadelního ochotnictva československého. Praha, ÚMDOČ 1931.
5/ Kačer, Miroslav: Tylova divadelní publicistika. In: Spisy Josefa Kajetána Tyla. Sv.15, s. 239 - 257.
6/ Dějiny českého divadla. Sv.II. Praha, Academia1969. Frontispis a s. 396.
7/ Spisy Josefa Kajetána Tyla. Sv.16. Paralipomena - Korespondence. Praha. Odeon 1989.
8/ situaci v jednotlivých místech charakterizuji dle Místopisu českého amatérského divadla, viz výše.
9/ Korespondence, s. 293.
10/ -„- s. 301.
11/ Hry ochotníků na venkově. Spisy JKT. Sv.15, s.98.
12/ J. K. Tyl: O umění. Praha, Čs. spisovatel 1951, s. 93 - 95.
 
 

Související Osobnosti

 
 

Související Pojmy

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':