Texty: Ron, Vojtěch: Excerpce k tématu Jezuité a divadlo

 
  14.12.1996Vojtěch Ron
WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW
U jesuitů v Kremsmünsteru říkali jesuitovi, který měl na starosti divadlo
PATER COMICUS.
MMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM
SRBIK, VORTAG ÜBER IGNATIUS
in: Prager Urania 23.3.1926
Jezuité duchovní cvičení v lidovém prostředí byla nádherně vypravená jesuitská dramata.
Středověké drama má v církvi důležité místo. Látka z Písma a legend. Exercicie velkolepá koncepce pedagogická zaměřena na fantazii - tím bylo možno vidět a proživat biblické scény zpřítomnění.
Tomu byla poplatná jesuitské dramaturgie.
WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW
Dodejme, že jednou z tajemství úspěchů jezuitů byla jejich zvláštní schopnost organizovat jistých kolektivních forem náboženského života, tvoření různých náboženských bratrstev, podle stavů. Co vlastně v tehdejších společenských vztazích, zajistilo těmto náboženským svazkům velkou atraktivní sílu.
Historia Šlaska I, 3, 397.
WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW
Tak si jezuité neberou \"více za vzor celé drama vykoupení, stále méně také umučení Páně, nýbrž sahají raději k látkám Starého zákona a lépe vyjadřují svůj misionářský úmysl v legendách o světcích\".
Cituje W.Benjamin, W.Fleming, Geschichte der Jesuitentheaters in den Landen deutsche Zunge, Berlin 1923, 3.
MMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM 34. Generální kongregace
(oficiální prohlášení jesuitského řádu, z kapitoly Služebníci Kristova poslání)
Odstavec 89
První jezuité navázali ve svých školách na křesťanskou katechezi, na výchovu klasického humanismu, na umění a divadlo, aby se jejich studenti více vzdělávali ve víře a v evropské kultuře. To vedlo jezuity k vyjádření hlubokého respektu k domorodým kulturám, k vytváření slovníků a gramatik místních jazyků a udělalo z nich národopisné průkopníky národů, uprostřed nichž pracovali a které se snažili pochopit.
Odstavec 90
Zvláště v dnešních dnech, v nichž je lidská rodina, skládající se z tolika místních kultur, ohrožena mocnými a nemilosrdnými tlaky, chceme znovu respektovat tyto kultury, jak to ukázali naši nejlepší předchůdci. V celém světě pracují jezuité ve velkém množství etnických skupin, kmenů a národností prastarých kultur, které uchovávají ohromné dědictví náboženství a tradiční moudrosti, které vytvářely fyziognomii těchto národů. Tito lidé nyní bojují za uznání svojí kulturní identity, do níž se pojímají elementy moderní universální kultury. Musíme učinit vše možné pro to, aby tento vztah mezi tradičními kulturami a moderním světem nebyl zklamáním nebo tíživým obviněním; naopak, naše snaha má směřovat k tomu, aby se tento vztah stal pravým dialogem mezi jednotlivými kulturami. To by bylo znamením osvobození pro obě strany. Máme za to, že evangelium zaznívá ve všem, co je v každé kultuře dobrého.
Odstavce 91,93 a 95
Zároveň přiznáváme, že jsme vždy nejednali v souladu s tímto názorem. Ne vždy jsme si byli vědomi, že agresivita a nátlak nemají ve svobodném kázání evangelia místo, zvláště tváří v tvář kulturám, které bylo možno spoutat silou mocnějšího. Dnes přiznáváme naše chyby: často se jezuitští evangelizátoři nedokázali včlenit do srdce kultury, ale zůstali stát mimo ni; občas jsme se postavili ppo bok vysoké kutury, elity, nebrali jsme ohled na kultury chudých a domorodých společností, a někde jsme svoji pasivitou zvainili to, že tyto kultury byly zničeny.
in: Jezuité 7,1998, č. 3 str. 2-3.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW
Vojtěch Ron
JESUITSKÉ DIVADELNICTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH
Důležitá role divadla v rozvoji české kultury na konci 18. a během 19. století je všeobecně známá. Lze se oprávněné domnívat, že je to ve značné míře podmíněno právě jesuitským divadlem. Od počátku až do 60. let 18. století, kdy bylo ze svého ústředí po dvou stoletích zakázáno, vytvořilo tisíce inscenací, náležejících jejich školské činnosti. Kromě toho k němu patří i zvláštní akce, kterým není věnována taková pozornost nejspíš proto, že nejsou závislé na dramatických textech, ale právě k jesuitskému divadelnictví bytostně patří. Neustálil se pro ně název. Snad bychom je mohli pojmenovat \"pobožnostní\" či \"kultové\" divadlo, nebo teatralizovaná pobožnost. Nejedná se většinou o čisté \"dramatické\" divadlo (inscenace dramatu-textu), ale o jakési zbožné revue, průvodové, deklamační (recitační) akce. Nelze přehlédnout ani \"pouhá\" scénická díla, připravovaná na určité dny, jako jsou betlémy, boží hroby, nebo \"mimetické\" objekty, ožívající v pobožnostech, jako jsou getsemanské zahrady (olivety), kalvarie, křížové cesty (např. Římov atd.) a pod. Připomeňme si ještě chudičké \"misionářské\" divadlo dobře zachycené v Tannerově biografii P. Vojtěcha Chanovského (1581-1643), i statické živé obrazy někdy se proměňující do kratičkých mimických akcí ilustrujících text zpívané písně a vytvářejících svéráznou pantomimu, nebo herecky zpracovaná kázání, nezapomeňme ani na laternu magicu s obrázky (průsvitkami) doprovázenými deklamací či písní (`deklamace stínové`, Balbín) atd. Těch zjevištněných-zdivadelněných-zdramatizovaných způsobů, žánrů, postupů je velmi mnoho. Mezi oběma těmito vrstvami jesuitské divadelnosti jsou podstatné rozdíly. Není tu místo k podrobnému srovnávání. Připomeňme jen odlišnosti týkající se účinkujících. V oficiálním a povinném školském divadle hráli výhradně studenti (i ženské role). Účinkujícími oněch teatralizovaných pobožností, velmi oblíbených a navštěvovaných, bývali vedle studentů i dospělí (výjimečně i ženy), tedy i ti, kteří neprošli jezuitskými školami. Zmíněné \"vedlejší\" spektákly nebývaly vždycky zapsány do Annuae, doklady o nich možno hledat spíše v účetních knihách, nebo v listinách či tiscích sodalit. Samotní jesuité na jevišti nevystupovali, hereckou praxi získali ve svém studentském mládí. Působili jako organizátoři, programátoři pobožností, - režiséři.
Nelze alespoň nepřipomenout to, co je pozadím jesuitské teatrality: \"divadelnost\" metodiky Ignácových Duchovních cvičení, vlastně tvorba divadla v obrazivosti exercicienta a jeho \"hereckého\" prožívání myšlených konkretních událostí a situací (Jevreinov: divadlo pro sebe). Tato spirituální metodika je vlastní pouze jesuitům. Je nesnadné v krátkosti postihnout, jak se tato skutečnost projevovala v divadelní tvořivosti.
Jesuitské divadlo bylo vzorem divadlům jiných institucí. Velmi intenzívně divadelně dramatické postupy používali ve své školské praxi zejména piaristé, nesoustavně, v míře daleko menší i augustiniáni eremité, benediktini a jiné řády. (Jen kapucíni nesměli zavádět ve svých domech školské divadlo podle jesuitského vzoru, ale podobně jako jesuité rádi pěstovali teatralizované pobožnosti - kupř. velkopáteční \"císařské\" figurální procesí na Hradčanech.) Podobně bylo vzorem zbožným i profánním festivitám některých městských sodalit či farních institucí. V různorodých produkcích jesuitských středisek rozsetých po kulturně decentralizovaných zemích českých činily patres z DIVADLA mocný a významný prostředek rekatolizace, nástroj modelující kolektivní zbožnost a společenský život vůbec. Právě v tom lze hledat nejsilnější význam a vliv jejich divadelního odkazu. Nikoli jen v jednotlivých inscenacích, či v jejich literárně dramatické tvorbě, ale v tom, jaké úkoly a jaké postavení DIVADLU přisuzují v kulturním dění lokálních společenství. Nacházeli v něm nadmíru intensívní prostředek komunikace, schopný nezastupitelně vyzařovat nejvznešenější a nejposvátnější obsahy a informace. Jistě, jejich divadlo nebývalo vždycky dokanalým dílem. Venkovské zbožné inscenace mohly být chudé, ošuntělé, ale vděčný a tvořivý divák, kterému věnovali vyhraněnou pozornost (\"Je jisté, že při dramatu nejvíce záleží na divácích\", Balbín), si je \"dodělal\". Podílel se na mimořádné společenské akci. Přijal a oblíbil si divadelní postupy. V desetiletích před polovinou 18. století už se mluví (pravda, z osvícenských hyperkritických pozic) o teatrománii, o nezdravém oblouznění divadlem (Theaterlust). Byrokracie marně ochraňuje prosté lidi od účinkování v divadelních produkcích. Tedy nikoli drama, nikoli zbožné obsahy, ale DIVADLO, jako nezastupitelný způsob komunikace, to je odkaz, který po jesuitech přijímají následné generace. Nepochybně, z jesuitské teatrality (obsažené i v produkci jiných řádů) vrůstá DIVADLO do české lidové kultury. Do doby příchodu jesuitů nebyla česká divadelní tvorba tak pilná, tvořivá a rozšířená, když ji srovnáváme s evropskou divadelní tvorbou 15. a 16. století (zastoupenou v našich zemích pouze divadlem v Chebu). Husitství divadlu nepřálo (snad později staroutrakvismus), luterské či reformační nebo tzv. humanistické divadlo bylo omezeno převážně na školskou produkci. Do lidových, \"sprostných\" vrstev se dostává trvale až ve třetí-čtvrté a páté pobělohorské generaci. (Prahu z těchto úvah vyčleňujeme, zde byly divadelní poměry oproti venkovu podstatně odlišné.)
Není snadné doložit uvedené postřehy konkretními doklady. Snad by bylo výhodné studovat šev mezi jesuitským a osvícenským \"theatrem\" na dokladech z kladského regiónu, které jasněji umožňují sledovat tah a návaznost pozvolného přechodu, ale po pruském záboru je kladská situace v porovnání s naší přece jen odlišná.
S vyhraněnějším jesuitským vlivem v české divadelní tvorbě se setkáme dokonce hluboko v 19. století. Připomeňme nejdříve Josefa Kajetána Tyla, jeho Čtvero plastických obrazů s vysvětlujícími básněmi inscenované v roce 1837 a alegorickou předehru Pouť k chrámu umění aneb Zaslíbení (povšimněte si:`pouť k chrámu` a `zaslíbení`) z roku 1846. Zařadíme sem i \"malířské\" režie a výtvarné kompozice živých obrazů Františka Kolára (1829-1895), průvod zahajující impozantní Shakespearovské oslavy v roce 1864 a konečně i průvod při slavnosti položení základního kamene k Národnímu divadlu (1868). Těch několik příkladů snad postačí pro tuto příležitost.
Nemýlil se tedy Jan Amos Komenský, když pochválil jesuity za jejich divadelní činnost: \"Také jsem radil hned od začátku, aby byly zavedeny nějaké divadelní hry... Ale odpovídalo se, že tyto hříčky ... jest ponechati jesuitům; já že jsem byl povolán k vážným cílům; jesuité jsou tu vpravdě syny světa, důmyslnými ve svých věcech, my však syny světla, ve svých věcech neprozíravými. Oni lákají k sobě příjemnostmi své metody nadané hlavy celého světa a činí je cvičením toho druhu schopnými pro úlohy životní, zatímco my jsme ustrnuli...\" (Vlastní životopis).
Diskusní příspěvek na semináři Jesuité v Čechách, Praha Klementinum 23.XI.1996.

Liturgické formy tedy nejen v atmosféře \"neznabožského\" 19. věku nezahynuly, ony dokonce utěšeně rozvíjely, byť s diametrálně odlišným obsahem. Právě setrvačnost vnějškové podoby rituálu však umožnila, aby se z fanatických katolíků počátkem 19. století postupem času stáli neméně nadšení diváci politického a národního teatru.
Vlnas, Barokní \"Bůh\" v národě husitů. Sacrum et profanum, str.135.

WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW
REKATOLIZACE SEVERNÍ ČECHY - JESUITÉ
Nejvyšší purkrabí pražský Ignác hr. z Martinic horlivě pečoval o vyplemenění jinověrectví.
R. 1662 vyžádal si se souhlasem ostatních místodržících a arcibiskupa kněze z domu profesního (Praha u sv. Mikuláše), aby konali misie v zemích pohraničních. Z jara odešli 2 kněží do krajin podkrkonošwských
Podlaha, Dějiny kol. jesuitských 10, 1909, 78.
R. 1655 někteří členové paslaní v době veliknoční na růzá místa, celkem vyzpovídali 10.800 osob (Jičín)
Lomnice, Stárkov, Radim, Hořice, Hostinné, Rohozec, Cerekvice, Frýdlant a obrátili 112 osob.
Podlaha, Děj.kol.jesuit. SbHK 27, 1926, 147.
1679 - 1680, Misie P. Kašpara Diriga v horách Krkonošských, vydává Podlaha - kolej klementinská v Roketnici z rozkazu biskupa královéhradeckého, v českých vsích Jablonci a Bratrouchově, jilemnický administrátor P. Milovský a P. Jan Divišovský SJ z koleje jičínské.
SbHk 2, 1901, 128.

1701-1722 vysíláno bylo z koleje jičínské rok co rok 10 až 16 kněží třetí probace na misie, kteří působili v různých končinách Čech se značným úspěchem. A to jednak v misiích státních \"missiones Regni\" jednak v misiích konaných k žádosti biskupa královéhradeckého jakož i různých šlechticů.
dtto, 153.
 
 

Související Osobnosti

 
 

Související Pojmy

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':