Texty: Zlatý odznak J. K. Tyla 2004 - Bedřich Beran, Hronov, Jiráskovo divadlo

 
  Bedřich Beran
narozen 25. 1. 1930

Volné sdružení východočeských divadelníků návrh na udělení ZO JKT.

Amatérský herec, jevištní technik a dobrý duch Jiráskova divadla. Kdokoli v minulých letech vstoupil do Jiráskova divadla v Hronově vchodem pro herce, nemohl minout bílé natřené dveře s tabulkou "Béďa". Pravděpodobně byly dveře pootevřené a zevnitř příchozího zaměřily, prozkoumaly a neomylně zhodnotily dvě bystré, čilé a chytré oči. Tento průzkum aniž by o tom příchozí věděl byl nesmírně důležitou procedurou na níž záleželo, jak bude v divadle přijat. Většinou tento akt proběhl s přátelským úsměvem, poplácáním po ramenou a když se obzvláště vydařil, skleničkou dobrého vína. Časem se stalo toto přivítání chvilkou, na kterou se mnozí divadelnící ať z Čech, Moravy a Slezka, ale i ze Slovenska, Německa, Francie, Belgie, Itálie, Anglie, Ameriky, Austrálie a Japonska, již celý rok těšili. Tam všude mé Béďa dobré divadelní kamarády, přestože nemluví ani jedním světovým jazykem. Umí ale svým úsměvem a neokázalou pohostinností promluvit ze srdce do srdce.
Do hronovského divadla přišel v šedesátých letech, když předtím řadu let hrával divadlo v Polici nad Metují. Uplatnil se jako herec a hrál snad ve všech inscenacích, které se v Hronově hrály. Připomeňme si Ararat, Charleyovu tetu, Hadriána z Římsů, Vejvaru v Kondelíkovi, Chudáka manžela, Lumpacivagabundus, Hrátky s čertem, Otce, Lucernu a v poslední době Luku v Medvědovi A. P. Čechova. Ten výčet není zdaleka úplný, představení se počítají na desítky, zkoušky na stovky a na všechny v zimě v létě na jízdním kole ze 4 km vzdáleného Velkého Dřevíče, kde bydlí. Má rád zahrádku kolem své chalupy, kde pěstuje květiny a zeleninu. Má rád i domácí zvířata, zvláště kocour Matěj je jeho miláčkem. Umí o něm a nejen o něm vyprávět veselé příběhy, kterými pobaví každou společnost.
Béďa je i vzorným otcem svých dvou dcer a starostlivým "dědkem", jak sám říká, svým vnoučatům. Má i hodnou, chápající manželku, se kterou žije celý život.
Vraťme se však ještě do divadla, za bílé dveře s tabulkou Béďa. To je království, kde mezi spoustou klíčů, rekvizit, pohlednic, láhví a jiných zbytečností vyvíjí různé technické jevištní kejkle, ví o každé rekvizitě v každém koutě divadla a umí lepit, šít, přibíjet, řezat a malovat - je prostě dobrým duchem divadla. Každé správné divadlo takového ducha mít musí, aby se v něm hercům dobře hrálo a divákům pěkně naslouchalo. Takové je i Jiráskovo divadlo, a hlavně proto, že má svého Béďu. My, hronovští divadelníci to víme, a proto Béďu nikomu neprodáme. A když už se dožil těch let, co se dožil - přejeme mu, aby byl brzy zase úplně zdráv a zahrál si s námi ještě mnoho hezkých představení.

Nositel zlatého odznaku J. K. Tyla v roce 2004
 
 

Související Osobnosti

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':