Texty: HULEC, Vladimír: Střepy, kameny a kamínky na pražském Písečku - Kámen. AS 2007, č. 2, s. 41-44.

Páteční program uzavřelo představení Kámen souboru Kámen. Náročná Macháčkova režijní i autorská práce pokračuje v linii důsledného hledání puristických formálních divadelních prostředků. Jde o nové zpracování jeho první hry, podle níž se kdysi soubor pojmenoval, ale s jejímž výsledným tvarem nebyl Petr Macháček v té době (1999–2000) spokojen. Její forma je inspirovaná francouzským novým románem, zvl. dílem Alaina Robe-Grilleta, odkazy bychom našli i v jiné literatuře 20. století (Kafka), ale i v hudbě, filmu a výtvarném umění. Snaží se postihnout tajemnost, neurčitost a mystiku světa (a možná i „nadsvěta“) skrze neuchopitelný příběh dvojice Roberta a Adély, kteří při jakémsi nejasném hledání pana Schullera procházejí bizarními situacemi a setkáními se záhadnými, podivuhodně se chovajícími (byť realistickými) postavami. Jelikož tato práce postoupila do Písku, věřím, že se jí ještě budeme na těchto stránkách podrobněji věnovat. Zaslouží si to. Je jednou z nejsofistikovanějších experimentálních inscenací v současném českém amatérském divadle, jež si svou intelektuálností a formální dotažeností nezadá s profesionály. A netrpělivce upozorňuju, že má tentokrát i velmi přijatelnou délku.