Texty: ŠOTKOVSKÝ, Jan: Slavičín letos bez vrcholů... - No end. AS 2006, č. 2.

Andrea Hoffmannová napsala pro ostravský soubor Delirium celovečerní hru NO END (a sama ji také zrežírovala ztvárnila v ní jednu z hlavních rolí). V prostředí jakéhosi studentského privátu se odehrává příběh plný neustálého sebeobelhávání a obelhávání. Jedna z dívek se vydává za spisovatelku, ale nikdy nic nenapsala, druhá se tváří jako cílevědomá herečka, ale jediná pro ni možná cesta k divadlu vede skrze režisérovu postel, třetí neustále řeční o rodinném štěstí, ale vztah se ji zcela hroutí. Všechny postavy se nadto postupně zpovídají svému příteli psychiatrovi, který se ovšem v závěru vyzná z toho, že jej jejich problémy vůbec nezajímají a za peníze z pacientů „vydřené“ si staví luxusní vilu za městem. Celá hra vyvrcholí mejdanem, v němž se všechny postavy navzájem vyznají ze své neúspěšnosti, ráno po něm se však všechny tváří jakoby nic a raději si navzájem „uznávají“ své lži. Už z popisu této základní situace je zřejmě zřetelná jistá tezovitost v pohledu na svět. Základní téma sebeobelhávání je v textu i v inscenaci opravdu podáváno v dosti přímočaré podobě, kdy nás přiznání lží jednotlivými postavami ve scéně mejdanu už v ničem nepřekvapí, protože z jednotlivých situací i rozvláčných rozhovorů z psychiatrem byla jejich životní faleš a frázovitost zřejmá již dávno. I tvar hry působí dojmem, jakoby jednotlivé situace vznikaly jen z potřeby demonstrovat základní psychologickou charakteristiku postav, jakoby autorka úkolovala „své“ postavy ve smyslu „Za žádnou cenu nejednat a se svou pasivitou nebojovat!“. Groteskní nadsázku, která by možná jediná dokázala tuto charakterovou redukci figur na tezi ospravedlnit, jsme dokázali najít pouze u jediné postavy. Přesto jsme se rozhodli ocenit svébytný (byť ve své podstatě nedramatický) autorský pohled na současnost a inscenaci jsme na 2. místě doporučili na národní přehlídku činoherního divadla.
Jan Šotkovský