Texty: POKORNÝ, Jan: Půlstoletí s divadlem (a to i v domově důchodců). O historii, současnosti i budoucnosti LDL. AS 2007, č. 3, s. 69-71.

Půlstoletí s divadlem (a to i v domově důchodců)

O historii, současnosti i budoucnosti Libochovického divadelního léta si s prezidentkou DS Scéna Alenou Burdovou povídal v předvečer letošního ročníku (24. 5.–22.6.) člen souboru
Jan Pokorný

Paní Burdová, naše přehlídka slaví padesát let, před půlstoletím pánové Urban, Sedlák a Pilař, nadšeni svým zájezdem na Jiráskův Hronov, realizovali vlastní myšlenku na divadelní přehlídku. Jak moc jsme se za ta léta od prvotní myšlenky odchýlili?
Domnívám se, že prvotní myšlenka zakladatelů Libochovického divadelního léta (LDL) zůstala zachována do dnešních dnů: „Ukázat mladým lidem na našem neb druhých souborech, s jakou láskou se tvoří lidové dramatické umění a poskytnout svým divadelním příznivcům a návštěvníkům co nejpestřejší výběr divadelních her a tím i nejhlubší zážitky“. Také přání tehdejších organizátorů bylo podobné jako těch dnešních: „Až se rozhrne opona a vůně líčidel a pach klížených dekorací se vlije do hlediště, pak doufáme pevně, že nám svým srdcem pomůžete v záři rozžatých reflektorů vytvořit opravdové divadelní prostředí s kulturním vřením ochotnictva i publika, bez něhož je každá přehlídka, každé vystoupení jen chladnou uměleckou produkcí“. Jen jsem přesvědčena o tom, že my bychom to dnes tak hezky a košatě nedokázali popsat!
Dle mých vlastních propočtů se předchozích 49 ročníků LDL zúčastnilo na 150 různých souborů z různých koutů republiky. Máte spočítáno, kolik představení za tu dobu u nás odehrály?
Nedávno jsem zpracovávala některé staré dokumenty a podle nich mi vyšla zajímavá čísla. Za 49 let trvání přehlídky se zde vystřídalo 156 divadelních souborů, které sehrály 508 inscenací pro dospělé a asi 119 pohádek pro děti. Domácí soubor Scéna nastudoval a předvedl 78 inscenací, včetně pohádek. Třikrát dosáhl na mety nejvyšší a Cena za nejlepší inscenaci přehlídky a putovní pohár Města Libochovice zůstaly doma. Poprvé to bylo na 7. ročníku LDL v roce 1964 s hrou Friedricha Dürrenmatta Fyzikové, podruhé na 25. ročníku v roce 1982 za hru Jiřího Hubače Dům na nebesích a potřetí na 46. ročníku za hru Ladislava Stroupežnického Naši furianti. V historii LDL byly pouze 4 ročníky, kdy Scéna nenastudovala žádné představení.
K nejčastějším účastníkům patří DS Máj Praha, DS Čapek Děčín a Rádobydivadlo Klapý. Je to náhoda, že právě tyto soubory jsme zde viděli nejvícekrát, nebo nás s těmito soubory pojí tak dobré přátelství?
Podle dostupných statistických údajů skutečně vede DS Máj Praha – 23 účastí, druhý DS Čapek Děčín – 21 účastí, pak následuje Malé divadlo STZ Ústí nad Labem – 17 účastí a Rádobydivadlo Klapý – 14 účastí. Nemohu mluvit za bývalé pořadatele, ale myslím, že i oni vybírali především takové soubory, které přivážely kvalitní představení. Dnes samozřejmě přihlížíme také k tomu, aby byl repertoár pokud možno žánrově pestrý. Jistě, máme mezi soubory dobré přátele, ale toto kritérium není pro výběr prvořadé.
Kolika ročníků LDL jste se zúčastnila vy – ať už herecky nebo organizačně? Který ročník vás osobně nejvíce zaujal a který vám přinesl ten největší zážitek?
Já se zúčastňuji divadelního dění v Libochovicích od roku 1975. V tom roce jsem byla oslovena tehdejším režisérem Františkem Brabcem a stala se členkou souboru Scéna. S malými přestávkami hraju divadlo dodnes. V posledních letech mi ale přibyla poněkud zodpovědnější funkce, stala jsem se předsedkyní spolku a organizačního výboru LDL.
Mohu říci, že všechny ročníky byly něčím zajímavé, vždy se objevilo několik představení, která člověku zůstaly v hlavě a dlouho o nich přemýšlel. Paradoxně ráda vzpomínám na přehlídky, které se pro havarijní stav našeho kulturního střediska konaly ve společenském sále domova důchodců. Přesto že to bylo absolutně nedivadelní prostředí, v horkých dnech se téměř nedalo dýchat a obecenstvo, složené především z tamních obyvatel, živě a hlasitě komentovalo děj, byla cítit ta úžasná pospolitost lidí, kteří se tak rádi scházejí a dělají divadlo.
V roce 2003 jsme otevírali nově opravený kulturní dům U Třech lip s hrou Naši furianti, která poté zcela ovládla svůj ročník LDL. Proč to byla tehdy taková sláva? A kde se přehlídka odehrávala předtím?
V roce 2003 to byla opravdu velká sláva, Scéna získala krásné zrekonstruované prostory, zázemí i možnost scházet se a zkoušet. Taková událost si pochopitelně zasloužila, aby o sobě divadelníci dali jak se patří vědět. Režisér Českého rozhlasu Jaroslav Kodeš, který byl občas členem poroty LDL, souhlasil s naším návrhem spolupracovat se Scénou na přípravě vhodného představení. Záhy se ukázalo, jak šťastná byla jeho volba, nastudovat pro tuto příležitost Stroupežnického Naše furianty. Kupodivu se našlo v Libochovicích a okolí na pětatřicet nadšených herců a dokonce i pět členů známé kapely Vinšovanka, kteří se s elánem a nadšením pustili do práce. Ovšem především díky panu režisérovi vzniklo vskutku pozoruhodné představení. Postoupilo až na Národní přehlídku venkovských souborů ve Vysokém nad Jizerou, vyhrálo přehlídku hudebního divadla Voskovcova Sázava, dvakrát se hrálo před zcela zaplněnou návsí jihočeské vesničky Cerhonice, kde se narodil Ladislav Stroupežnický. Pochopitelně bylo prvním představením Scény v nově otevřeném kulturním středisku U Tři lip v roce 2003 a sklidilo nebývalé ovace. Získalo zde Cenu diváka a potřetí v historii LDL Cenu za nejlepší inscenaci přehlídky. Furianti se hrají už pátým rokem a stále jsou svými diváky vřele přijímáni.
Začátky přehlídky, alespoň tak jak to udávají prameny,jsou velmi zajímavé. Dočetl jsem se třeba, že byl vydáván zpravodaj, byla nahrána vlastní znělka, probíhala zde také divadelní škola a třetí ročník v roce 1960 měl status krajské přehlídky...
Ano, ve svých začátcích byla přehlídka velmi zajímavá, s velice bohatým programem. Hrálo se nejenom divadlo, ale Scéna pravidelně připravovala také estrádu a společenský večer. Existoval časopis Zpravodajství LDL, který vycházel už několik týdnů před vlastním zahájením přehlídky a obsahoval nejen informace o přípravách LDL, ale i zajímavosti z Libochovic a okolí, v průběhu přehlídky samozřejmě recenze jednotlivých představení. Divadelní škola – to je trochu nadnesený výraz. Jedním z členů tehdejší poroty byl známý herec Bedřich Prokoš a především on pomohl na žádost organizátorů zajistit účast některých odborníků pro přednášky v rámci LDL. Témata byla různá: jevištní řeč ( prof. Rektorisová), maskérský kurz, divadelní režie, výtvarná stránka divadla ap. Přednášejícími byli většinou členové divadel z Mostu a z Teplic. Nebyla to činnost pravidelná, spíš nárazová. Pokud jde o krajskou přehlídku, konala se zde pouze jednou, v roce 1960. Další pokračování zřejmě ztroskotala na tom, že se organizátoři nedohodli se zdejšími divadelníky na podmínkách.
LDL je nejstarší divadelní přehlídkou v kraji, ale stále se drží ve formě, co říkáte? Ale stejně jí musíme dávat přes týden odpočinek tím, že se představení konají jen v pátek a v sobotu večer – je tohle původní model? Proč je tomu tak? Když jsem se zúčastnil jiných přehlídek, tak šlo většinou o intenzivní „smršť“ představení, i několika za den v několika dnech za sebou. Koneckonců, i to je model Hronova (alespoň toho, co ho znám já), podle kterého je naše přehlídka odvozena…
Divadelní spolek Scéna oslavil v listopadu loňského roku 80 let od svého založení a letos zahajujeme 50. ročník Libochovického divadelního léta. To jsou myslím významná jubilea, která svědčí o tom, že v Libochovicích má amatérské divadlo skutečně dlouhou a bohatou tradici. V začátcích se hrálo ve středu a v sobotu. Později se hracími dny staly pátek a sobota. Mnohokrát jsme přemýšleli o tom, zda by nepřispělo k dobru celé věci změnit tento model podle jiných významných přehlídek – hrát v jednom dni několik představení. Ano, pro nás jako pořadatele by ubylo hodně práce, vše by se „odbylo“ v jediném víkendu. Nakonec jsme se však znovu pokorně vrátili k osvědčené praxi. Zdůvodňujeme to tím, že v Libochovicích je divadelní přehlídka společenskou událostí, diváci ji mají takto zafixovanou a těší se na květnové a červnové víkendy. Je pravdou, že zúčastněné soubory se spolu nepotkají. Ale pokud bychom hráli v jednom termínu, máme obavu, že místní diváci by se k návštěvě všech představení nepřinutili. A my chceme hrát hlavně pro ně!
LDL mělo už od svého počátku trojčlennou porotu, která udělovala ceny. V posledních letech za námi jezdí Jarda Kodeš, který má dokonce v programu letošního ročníku tři představení (Equus, Velký styl a Hrátky s čertem), určitě je tedy velkou postavou přehlídky. Kdo další vás při tomhle slovním spojení napadá?
Bylo krátké období, kdy jsme spolupracovali s paní Jarmilou Černíkovou-Drobnou. Pomáhala nám v přípravě několika inscenací a byla také několik let členkou poroty. Musím říci, že ve společnosti této vitální a zábavné dámy jsme se cítili vždy velmi příjemně a její zkušenosti byly pro nás velkým přínosem. Bohužel, vzhledem k jejímu zhoršenému zdravotnímu stavu byla tato příjemná spolupráce přerušena.
Nesmím zapomenout na léta, kdy byl členem našeho spolku a zároveň jeho režisérem Ladislav Valeš. Vnesl mezi divadelníky trochu jiný pohled na divadelní práci a získal si proto své obdivovatele, ale i své kritiky. Inscenace, které v té době režíroval, však zůstanou dlouho v paměti všech zúčastněných. Dnes je už poněkolikáté zkušeným a fundovaným porotcem LDL.
Troufám si říci, že v osobě Jaroslava Kodeše jsme našli velkého přítele a příznivce. Především díky jeho Furiantům se dostal DS Scéna do širšího povědomí divadelní veřejnosti a stmelil se velký okruh příznivců. Věřím, že i jeho letošní dílo Hrátky s čertem zaujmou malé i velké diváky a stanou se důstojným vyvrcholením 50. ročníku LDL.
LDL vyrostla za humny konkurence – Rádobyfest, který se odehrává na podzim. Jak tuto přehlídku vnímat z pohledu organizátorů LDL?
Rádobyfest je přehlídka trochu jiného typu – probíhá podle modelu velkých přehlídek, kde se představení konají v jediném, event. ve dvou víkendech. Hrají si tedy soubory hlavně samy pro sebe. Samozřejmě, že i my rádi navštěvujeme uváděná představení a zúčastňujeme se také jako účinkující. Přejeme Rádobyfestu také alespoň těch 50 ročníků!
A teď si trochu zafantazírujeme. Kde vidíte LDL za dalších 50 let?
Všichni víme velmi dobře, že v dnešní době se veškeré dění, všechny lidské činnosti točí kolem peněz. Kulturní činnost nikdy nebyla po finanční stránce soběstačná, není ani dnes a rozhodně to nebude v budoucnu lepší. V tom vidím největší problém. Nejen to, že se obtížně shánějí finanční prostředky, ale lidé – zejména ti mladší, které bychom nejvíc potřebovali, stavějí na první místo hmotné zabezpečení. Zájem o kulturu jako takovou se podle mého názoru poněkud vytrácí a myslím, že to není jenom na té naší „venkovské“ úrovni. Přála bych si, aby přehlídka Libochovické divadelní léto ještě pár let vydržela, ale jak dlouho a v jaké podobě – to si netroufám předvídat!