Texty: ZAJÍC, Vladimír: Dačické kejklování - Jihočeská krajská přehlídka - Příběh koně. AS 2008, č. 2.

DS TY-JÁ-TR CO?! Praha – L.N. Tolstoj a F. Skřípek: Příběh koně. Inscenace oslovující diváka emotivní metaforičností, a především pečlivě propracovanou pohybovou a zvukovou složkou. To znamená, že vizuální podíl je nejdůslednější, a to nejen v rovině kostýmů, neboť se na něm podílí i rytmus (slyšitelný i viditelný), který evokuje časoprostor, ale zároveň dokáže zprostředkovat i niterné záchvěvy a úmysly. Proměny herců do postav nejenže probíhají bez problémů, ale vždy jsou součástí situace či proměny situací a platí tedy, že jsou významové. I když by bylo možné říci, že Příběh koně v této úpravě by mohl na první pohled vyvolat pocit fragmentace, není to pravda, neboť režie důsledně buduje oblouk jak příběhu vnějšího, tak i vnitřního světa všech postav od prvních zvuků ve tmě až po poslední vizuální kodu. Princip zvolené a dodržované obraznosti, to jest systém znaků, symbolů a stylizace přímo i nepřímo poukazuje na své významy, čímž vyvolává z podvědomí archetypální indicie, takže ve výsledku je jejich smysl vzrušivý, atakující, a především umožňují identifikaci citovou, tělesnou i racionální. Úhelným prvkem scénografického řešení, který drží, propojuje a upřesňuje téma příběhu jednoho koně a jeho výpověď, je zavěšený „žlab“, ve kterém se nachází jak seno pro „koně“, tak i kostýmy pro „lidi“. Takto řečeno to zní příliš doslovně, avšak obecně platí, že metaforičnosti nabývají předměty, kostýmy i mobilář tím, jak se k nim herci staví, jaký k nim – a to je základ inscenace – zaujímají vztah. Nemá smyslu dále vypočítávat použité prostředky, neboť bych tím smýval poetiku, ba až svého druhu poezii, kterými inscenace komunikuje. Závěrem dvě podotknutí: Bude zapotřebí, aby si režie ujasnila v závěru scénické gesto směrem ke „žlabu“. Bude zapotřebí vyčistit roviny průvodce příběhem, to jest, kdy je vypravěčem, kdy mladým koněm, kdy starým koněm a kdy je starý kůň v roli retrovypravěče svého osudu. Ne že by tyto roviny neexistovaly, ale nejsou vždy přesné, což v tak důsledně vystavěném znakovém systému, jakým tato inscenace nepochybně je, vystupuje poněkud napovrch.