Texty: STANĚK, Akram o režii Havlovy Vernisáže v Caracasu. AS 2000, č.1.

JAK JSEM REŽÍROVAL V CARACASU

Koncem prosince roku 1998 a v lednu jsem s venezuelským souborem Teatro San Martín de Caracas nazkoušel inscenaci aktovky Václava Havla, Vernisáž. Kousek jsem si vybral na základě výslovného přání vedení divadla reprezentovaného dramatikem Gustavem Ottem vyjádřeného nějak jako: Havel, nejlépe nějaká z jeho „Vanek plays“ pro malé obsazení.
Je zvykem pohlížet na texty žijících autorů tak nějak v kontextu toho, co všechno víme o nich, jejich světě a o motivech, které je mohly vést psát zrovna takhle, také je zvykem nálepkovat texty a pak je dělat tak, jak se na takto onálepkované kousky sluší inscenovat. O textech Václava Havla to vlastně platí dvojnásob. Nejsem imunní proti podobným nutkáním a vždycky je pro mne taková zkušenost s textem někoho, koho se domnívám znát, pořádným oříškem. Dokonce musím říct, že kdybych měl dělat něco od Havla u nás, asi se na to vykašlu. Mě se ty hry líbí, nejraději mám Pokoušení, ale prostě bych se nedokázal asi odpoutat od toho, že je to hra napsaná někým, jehož život je věcí veřejnou. Bůhví, jestli bych se byl schopen odvážit nějaké té vlastní myšlenky.
atd.atd.

Jak to dopadlo? Premiéra měla plno a velký ohlas publika. Byl jsem dotazován několika novináři a vyšlo několik pěkných článků v místních nejčtenějších listech. Inscenaci jsem však opustil a jen dodatečně jsem se dozvěděl, že prý(!) úspěch pokračoval. Je to vlastně zázrak, protože měla premiéru opravdu v nevhodném termínu: konec prosince, leden a únor jsou zde vlastně divadelní prázdniny jako u nás v létě. Herci asi (jak se zdálo z jejich dojatého loučení) spokojení byli, vedoucí divadla Gustavo Ott zřejmě také (snažím se filtrovat ty superlativy, které jsou zde vcelku běžnou konverzační ozdobou). Koneckonců čtenář měl či bude mít možnost přesvědčit se sám (a snad tu ostudu snesu). Soubor se rozhodl s kusem navštívit dvakrát také Evropu (červenec a září 1999).
Akram Staněk