Přejít do diskuse
(1 příspěvků)HN.IHNED.CZ 20. 1. 2006 00:00 (aktualizováno: 19. 1. 2006 21:15)

Dvakrát ztracená opona

Současná výstava ve Valdštejnské jízdárně objevně připomíná dílo poněkud opomíjeného malíře Františka Ženíška (1849 až 1916) a generace umělců Národního divadla. Většina lidí o něm neví o mnoho víc, než že byl prvním tvůrcem opony pro Národní divadlo, která bohužel při osudném požáru roku 1881 shořela a byla nahrazena dnešní oponou Hynaisovou. Málokdo si však už dnes představí, jak původní Ženíškova opona vlastně vypadala.

reklama

Tagy

Zdá se to neuvěřitelné, ale několik desítek let si Ženíškova návrhu opony Národního divadla užívali pouze studenti Středního odborného učiliště v Litni. V místním zámku, jehož komnaty vymalovali mimo jiné bratři Mánesové a kde František Ženíšek vytvořil úplně první studii opony, měli za minulého režimu učni ložnici.
Kupodivu zde opona přežila jak druhou světovou válku, tak i komunistické znárodnění a nakonec i pobyt kovářských a zednických učňů, kterým zámek sloužil jako internát. Mimořádně vzácné dílo se ztratilo až při opravách objektu zrestituovaného dědici.
Ženíškovy studie a soutěžní návrhy k první oponě Národního divadla, zapůjčené z majetku státních institucí, budou až do 2. dubna k vidění na zmíněné expozici.Vystavené studie jsou vlastně jedinou památkou, podle níž si lze zničenou oponu zlaté kapličky představit. Avšak její první kresbu spatřilo kromě tehdejších majitelů liteňského sídla jen pár "vyvolených", kteří v zámku pracovali, a pak generace učňů, z nichž většina asi vůbec nevěděla, co je to za obraz a proč v jejich ubytovně je.

Obraz se nedá ukrást...
Podle slavné operní pěvkyně Jarmily Novotné, která se na liteňské panství rytířů Daubků v roce 1931 přivdala, se "opona" kvůli svým rozměrům nedala odcizit. Po svém porevolučním návratu z emigrace se již ovdovělá umělkyně zajímala především o liteňský zámek a tzv. Čechovnu, dům v zámeckém parku, v němž vyrůstal spisovatel Svatopluk Čech a v němž Novotná prožila nejkrásnější léta svého života. Pěvkyně byla upřímně překvapená, že studie opony je stále na svém místě. Přitom veškerý nábytek, obrazy a cennosti, které zde museli s manželem při odjezdu v roce 1949 nechat, zmizely.
03vik17b ()

"Obraz je tak rozměrný, že kdyby ho chtěl někdo odnést, musel by probourat celou stěnu. Můj muž od svých předků věděl, že František Ženíšek maloval návrh opony přímo na zámku a hned jej tam instaloval. Je jen trochu rozbité sklo, ale není se co divit, postele byly úplně blízko obrazu. Když jsem se do Litně podívala po mnoha letech a zjistila, že v nejkrásnější zámecké místnosti, kde bývala jídelna, je učňovská ložnice, byl to pro mne šok. Ale že tu zbyla opona, to mne moc potěšilo. Je to velmi vzácný exemplář, jediný v tomto provedení, který existuje," řekla mi Jarmila Novotná při našem setkání počátkem devadesátých let.
Tehdy netušila, že se zrestituované sídlo prodá a opona záhy zmizí. Stejně tak nemohla tušit, že sama zemře tak náhle a nečekaně a že už jinak krásně zrekonstruovaný zámek a Čechovnu neuvidí. Nenapadlo ji ani to, co zloděje. Stěnu nebourat, návrh opony vyříznout a nechat v sále jen rám.
"Koupil jsem zámek v roce 2000 již bez opony. Obraz byl ukraden v době, kdy potomci rodiny Daubků zámek dávali před prodejem trochu dohromady," říká současný majitel zámku. Jarmila Novotná zemřela 9. února 1994, obraz zmizel o několik měsíců později, když bylo kvůli opravě fasády kolem celého zámku lešení.

Daubek jako Oldřich
S Litní je ovšem spojen i další významný obraz Františka Ženíška - olej Oldřich a Božena z roku 1884. Ten také dominuje zmíněné Ženíškově retrospektivě.
Jedno z nejpůsobivějších Ženíškových děl bylo totiž namalováno také na panství Daubků, v dnes již neexistujícím zámečku v nedalekých Vlencích. Z Litně se do Vlenců dojde pěšky asi za deset minut. František Ženíšek si Vlence vybral zřejmě kvůli prastarému dvoru, který k zámečku patřil, a kvůli trochu tajemnému údolíčku za humny, které ráno bývá zahaleno mlhou. Sem umístil výjev z české historie - seznámení knížete Oldřicha s Boženou, vytvořený na objednávku pro velkoprůmyslníka Daubka. Po generace se vypráví, že předlohu mohutného dubu, který na obraze je, našel Ženíšek v místě zvaném U pily v osadě Leč, patřící rovněž k Litni.
"Málokdo myslím tuší, že bujarý Oldřich na koni nese podobu mého fešného tchána. Otec mého manžela Jiřího, Josef Šebestián Daubek, se se svým milovaným koněm Vulkánem stal Ženíškovým modelem," vzpomínala Jarmila Novotná. Dodala, že tchán byl patřičně hrdý na to, že si malíř vybral pro zpodobnění Oldřicha právě jeho. Hřebec Vulkán byl pro liteňskou stáj přivezen až z Ruska.
Pro podobu Boženy si umělec údajně vybral jednu z panských komorných. Jisté naopak je, že dívenka, vykukující na obraze z lesa, je obličejem i postavou kopií Daubkovy neteře z nedalekých Suchomast. Také podoby ostatních postav z obrazu hledal Ženíšek mezi místními usedlíky. Například pro psovody se mu velmi dobře hodili dělníci z liteňského pivovaru...
Na Daubkovu objednávku vzniklo i další Ženíškovo významné historické plátno Soud nad husity, namalované hned další rok po obraze Oldřich a Božena.
03vik16b ()

Je příznačné, že již zmíněná výstava Františka Ženíška začíná podobiznami, mezi prvními právě portrétem Josefa Šebestiána Daubka (1842 až 1922). S úspěšným průmyslníkem, zakladatelem první lihovarnické školy v Rakousku, se mladý Ženíšek seznámil v Paříži, když sem v roce 1878 přijel na výtvarný Salon francouzských umělců. Chtěl se tu potkat především s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Náhodné setkání s Daubkem však bylo pro jeho další tvorbu podstatně důležitější.
Po všech stránkách úspěšný Daubek, vnuk básníka Josefa Šebestiana Hněvkovského, se stal nejen osobním přítelem malíře, ale také jeho stálým a významným zákazníkem. Navíc mu poskytl pohostinství na svých panstvích v Brněnci, Litni a Vlencích.
"Tchán měl velkou slabost pro umění i pro Liteň, kde žil od malička. To díky němu liteňský zámek navštívili a vyzdobili přední čeští malíři. Býval tu Hynais, Brožík, Švabinský, Aleš, Úprka, Myslbek a mnoho jiných. Maxe Pirnera a Josefa Václava Myslbeka požádal o vyzdobení rodinné hrobky, kterou navrhl architekt Antonín Wiehl," vzpomínala Jarmila Novotná, která však později do Litně sama přilákala slavné osobnosti, zejména pěvce a hudebníky a také svého velkého obdivovatele Jana Masaryka.
Pro první Ženíškův pobyt u Daubka hned po návratu z Paříže bylo vybráno panství v Brněnci. Z této doby také pochází Daubkův portrét vystavený ve Valdštejnské jízdárně. Na další panství Daubků, do Litně, přijel však již jako vítěz v soutěži o malířskou výzdobu Národního divadla. V té době už sem ovšem jezdily i jiné významné osobnosti, mezi nimi například kardinál Bedřich kníže ze Schwarzenbergu. I jeho Ženíšek v roce 1886 portrétoval...

Ženíšek, Liteň a Daubkové
03vik17a ()

František Ženíšek si zamiloval Liteň a okolí stejně jako všichni umělci před ním a po něm a jako i později Jarmila Novotná. Podobně jako Svatopluk Čech nebo Václav Beneš Třebízský zde čerpal inspiraci. Chodíval se projít do zámecké obory nebo na kopec zvaný Mramor, odkud je rozhled do celého kraje, jemuž dominuje hrad Karlštejn. V té době se také přátelství s Josefem Daubkem až neuvěřitelně prohloubilo. Dokonce tak, že spolu v letech 1884 - 1885 podnikají výlet do Holandska. Pro Josefa Šebestiána Daubka to byla zároveň svatební cesta, roku 1884 se totiž oženil s vídeňskou dvorní dámou, Irmou von Wels. Portrét této paní Daubkové je rovněž k vidění na současné výstavě.
Je však možné, že sňatek s významnou dámou později přispěl k jistému odcizení obou mužů. Rozhodně v tom však nehrála žádnou roli paní Irma jako žena, spíše její styky s vyššími kruhy. V té době měl totiž Daubek téměř všechno, po čem toužil. Dobře hospodařil na svých polnostech, prosperoval jeho pivovar i lihovar. Urostlý a dobře vypadající Daubek měl peníze i vážnost, ale chyběl mu šlechtický titul. Styky jeho ženy mu otevřely cestu do Vídně a potomek vlastenců se začal otevřeně ucházet o přízeň nejvyšších kruhů rakousko-uherské monarchie. Jistým příslibem mu byly návštěvy samotného následníka trůnu, Františka Ferdinanda d'Este. Konečně v roce 1886 získává Josef Šebestián Daubek od císaře titul rytíře. V tomto roce jej také Ženíšek portrétuje naposledy.
První podobizna je tedy z doby, kdy Daubek vsadil na nástup českého kapitálu a více se přikláněl k českému vlastenectví. Poslední portrét je obraz úspěšného muže, tíhnoucího k mocnářství. Zřejmě to přispělo k tomu, proč František Ženíšek přestal do Litně jezdit...

Snímky / Národní galerie v Praze, Blanka Frajerová a archív: František Ženíšek: Studie k první shořelé oponě Národního divadla, 1880, olej, papír na plátně, 60 x 77 cm (Národní galerie v Praze); František Ženíšek; Ženíškova studie k oponě ze zámku v Litni; obraz byl ukraden v 90. letech; Zámek v Litni

(přečteno 231x)

Sdílet článek VYTISKNOUT ULOŽIT POSLAT PŘIDAT NÁZOR PŘIDAT NÁZOR

Uložte si či sdílejte článek v sociální síti (po registraci zdarma)

Předplaťte si Hospodářské noviny a získejte přístup do online archivu ZDARMA

KONTEXTOVÉ ODKAZY ETARGET

přidej nový odkaz

KONTEXTOVÉ ODKAZY ETARGET

DISKUSE

Zpět na článek Přidat názor příspěvků v diskusi: 1

České zlodějství... (krejsa)
Díky demokracii v českém pojetí, české zlodějství se dostává na...

zobrazit příspěvky

Zpět na článek Přidat názor

Autorská práva vykonává vydavatel. Jakékoli užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno.

reklama