Texty: Písek: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 64, 65

PÍSEK Autoři ztvárnili na plátně několik z devíti Múz. Ta, která sedí se svitkem, je Kleió, měla na starosti historii, s lyrou je zobrazena Erató, jež bděla nad lyrickým básnictvím, Tháleia, patronka komedie, svírá v ruce škrabošku a Kaliopé, zobrazená s voskovou deskou, symbolizuje epický zpěv. Múza hrající na dvojitou flétnu je Euterpé, symbolizuje hudbu. Národní hrdost akcentují tři postavy, z nichž jedna dokonce drží prapor v červenobílých slovanských barvách. Další tři postavy představují tehdejší pilíře českého slovesného a hudebního umění – Bedřicha Smetanu, Josefa Kajetána Tyla a Jaroslava Vrchlického. K píseckým reáliím odkazuje silueta děkanského kostela, Schrenkův pavilon a na vrcholu celé kompozice umístěný znak města. Popravdě je třeba přiznat, že se opona příliš nelíbila a některými příkrými hodnotiteli byla považována za diletantsky provedenou. Písecké publikum s ní nicméně vydrželo až do roku 1935, kdy divadlo zabralo vojsko a zřídilo zde prozatímní náhradní kasárna. Když pak bylo divadlo 1. února 1940 po další zásadní rekonstrukci opět otevřeno, tato opona již nevisela. Její osudy jsou značně mlhavé – ležela patrně někde v divadelním skladišti, a když již hodně překážela, byla předána do městského muzea. Zde v klidu depozitáře bez vyhlídky na jakékoliv vystavení odpočívala několik dalších desetiletí, až se mně jí zželelo a někdy na počátku devadesátých let jsem ji předal vedení divadla k případnému využití. Že ji nový ředitel divadla nechá zavěsit jako hlavní oponu, jsem opravdu nečekal a velmi mě to potěšilo. Dnes, myslím, již nebudeme ohrnovat nos nad její „uměleckou kvalitou“. Její hodnota se výrazně posunula do jiné roviny – je to prostě historicky hodnotný předmět spjatý s dějinami píseckého divadla.
Jiří Prášek, z projevu při instalaci opony, 2006

JINDŘICH PITHART (1864 Skalice na Moravě – 1935 Praha) vyučoval kreslení a modelování na středních školách – převážně v Praze. V letech 1880–1884 byl studentem pražské AVU, věnoval se především podobiznám a příležitostně i krajinomalbě. Z výtvarných technik si nejvíc oblíbil akvarel a pastel. Píseckou oponu namaloval, když v tomto městě na počátku 20. století působil. Pak se ovšem na dlouhou dobu umělecky odmlčel a na výtvarnou scénu se vrátil až v závěru svého života.

VIKTOR KLEIN (KLEN) (1870 Praha – 1939 Praha) byl malířem, sochařem a profesorem kreslení. V letech 1890–1896 studoval pražskou UMPRUM a 1896–1897 AVU (u Myslbeka) Od roku 1898 byl profesorem kreslení na středních školách. Více než sochařství se věnoval figurální malbě, ale také portrétům a krajinomalbě. Nejčastěji vystavoval s Jednotou výtvarných umělců.