Texty: Rychnov nad Kněžnou: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 106-107.

RYCHNOV NAD KNĚŽNOU
Položil jsem si (...) větší úkol malířský, to oponu pro divadlo v Národním domě právě dostavovaném v Rychnově nad Kněžnou, a skomponovav předmět„ víly na pahrbku v pozadí tančící a hudoucí a lidé nejrůznějších zaměstnání v popředí, patřící na víly a naslouchající jejich hudbě“, vytvořil jsem si ještě v Praze dotyčné figurky poloplasticky a mladý Schulz mi k tomu uhnětl z hlíny území, abych si mohl udělati to, co italští malíři nazývají teatrino na bezpečné ponětí perspektívy a co dělávám před každým obrazem větším ne přímo od přírody odkoukaným. Teatrino pak otec Schulz mi ofotografoval.

Emanuel Salomon z Friedbergu: Paměti z mého žití, s. 2872a, zápis k 24. červenci 1896, rukopis. Literární archiv Památníku národního písemnictví

Opona Pelclova divadla v Rychnově nad Kněžnou je jedinečná ze dvou příčin: osobností svého autora Emanuela Salomona svobodného pána Friedbergera Mírohorského, jenž zřejmě oponu věnoval Pelclovu divadlu při jeho otevření v roce 1897, a svou podobou výtvarnou, jež pozoruhodně a jedinečně modifikuje symbolicko-alegorické pojetí mnoha opon českých divadel. Pro ně byl příznačný návrat k časům mytologickým – ať už antickým nebo slovanským. Příčin těchto návratů bylo více, ale principiálně měly jednoho společného jmenovatele: chtěly pojmenovat vznešený, velkolepý, nenahraditelný smysl umění pro lidské dějiny, a tak demonstrovat vztah českého divadla k nejhlubším a nejušlechtilejším zdrojům jeho poslání. Mírohorský ovšem jako by maloval všední obyčejný život. I ty dívky tančící na pahorku jen stěží vypadají jako Múzy. To, co se děje pod pahorkem, zobrazuje činnosti a chování každodenního bytí;
dokonce s jistým humorným nadhledem. Skoro se chce říci, že tato opona svým duchem jako by vyrůstala z Poláčkova vidění „okresního města“. Ostatně ve stejnojmenném díle své tetralogie věnované provinčnímu městečku si jí Poláček povšiml a zařadil ji do svého skvělého díla o českém klidném, nevzrušivémprostředí středostavovských měštáků, obchodníků, na něž se přivalí katastrofa dějinného rozměru.
Jan Císař

Místní noviny Posel z Podhoří komentovaly oponu v článku, který vyšel několik málo dní po otevření divadla: „Výprava kusu a dekorace byly skvostné. Zvláště hlavní opona zůstane vždy Pelclovu divadlu vzácnou památkou na jejího šlechetného dárce pravého českého šlechtice svobodného pána Friedbergera Mírohorského.“

EMANUEL SALOMON Z FRIEDBERGU-MÍROHORSKÝ (1829 Praha –1908 Praha) byl polním podmaršálkem rakousko-uherské armády, malířem a spisovatelem. Vystudoval vídeňskou Vojenskou akademii a v armádě sloužil až do roku 1883. Ve svých rukopisných, dosud nevydaných pamětech, jež mají 6516 stran, zachycuje vojenská tažení, dobové poměry i svá setkání s významnými současníky. Výtvarné umění studoval soukromě u Františka Tkadlíka a Antonína Mánesa a také na vídeňské AVU. Kromě sakrálních,
žánrových a historických obrazů (mj. Libušin soud) vytvořil i mnoho kreseb, akvarelů a grafik (populární byla jeho litografie Kde domov můj). Ilustroval díla Karolíny Světlé a jeho ilustrace i stati lze najít v Riegerově a Ottově naučném slovníku.

Popisek obrázku:
Emanuel Salomon z Friedbergu-Mírohorský:
Život starých Čechů, opona pro Pelclovo divadlo, 1897