Texty: Ústí nad Orlicí, životopis autora opony: Jarolím Štantejský

http://www.muzeum-uo.cz/?sekce=kalendarium&akce=detail&id_polozky=289
ŠTANTEJSKÝ, Jarolím

Zemřel 13. května 1899 v Litomyšli. Malíř a betlémář, ústecký rodák.

Jarolím se narodil v Ústí nad Orlicí 29. září 1832. Jeho otec byl ústeckým tkalcem. Jarolím se sice také naučil tkalcovat, ale nikdy nesložil mistrovské zkoušky a nestal se tkalcovským mistrem, zůstal pouze tkalcovským tovaryšem. Odešel, jak bylo tehdy zvykem, na zkušenou. Cílem jeho cesty byla Vídeň. Ubytoval se v útulku katolických tovaryšů a začal navštěvovat řemeslnickou školu. V útulku byli učni různých oborů a všechna řemesla zde měla obraz svého patrona, jenom tkalcům chyběl. Snad proto Jarolím Štantejský namaloval obraz sv. Severina, patrona tkalcovského řemesla a pověsil ho mezi ostatní. Obraz tehdy velmi nadchl katechetu, pozdějšího vídeňského arcibiskupa Gruschu. Ten Štantejskému později dopomohl dostat se do večerních běhů při vídeňské malířské akademii.
V padesátých letech se Jarolím stal pomocníkem u Josefa Führicha, profesora na mistrovské malířské škole. U Führicha zůstal do jara roku 1859, kdy byl odveden do armády v souvislosti s válkou Francie a Sardinie proti Rakousku. Sloužil u 18. pluku a jako voják mašíroval pěšky do Tyrol. Pobyt na vojně mu ulehčovalo jeho malování. Údajně namaloval portrét plukovníka 18. pluku, který nad ním držel ochrannou ruku. Po skončení války se vrátil zpět do Vídně a ještě dva roky byl zaměstnán u Josefa Führicha.
Počátkem roku 1862 se vrátil do rodného Ústí. Oženil se s Františkou Jedličkovou a pracoval jako tkadlec, později jako malíř pokojů. Přivydělával si malováním betlémových figurek. Kromě nich maloval na objednávku pro ústecké měšťany portréty, dále svaté patrony a obrazy ústecké Panny Marie. Velkých zakázek měl však v Ústí málo. Rodina, která se postupně rozrostla o pět dětí, trpěla velkým nedostatkem finančních prostředků. Snad proto, že se Štantejskému v Ústí po všech stránkách nedařilo, odešel do Litomyšle, kde očekával více malířských zakázek a jiných příležitostí. I zde provozoval živnost malíře pokojů. Manželka si v Litomyšli otevřela podomní obchod s plátenickými výrobky ústeckých tkalců. Pro nové zboží si chodila do Ústí a vždy s sebou vzala na prodej pár malovaných betlémových figurek nebo přinesla, co si který betlémář u nich objednal.
V Litomyšli hned od počátku považovali Štantejského za malíře. Největší zakázkou pro něho bylo vymalování zcela nového divadla v nejlepším sále města na Karlově. Pro litomyšlské ochotníky za honorář opravoval kulisy apod. Divadelní dekorace maloval i pro ochotníky v Němčicích, ve Zhoři atd. Místním spolkům maloval prapory a litomyšlským ostrostřelcům terče. Pro ústecké ochotníky na objednávku namaloval portálovou oponu „Libušino proroctví“. Po celý život stále maloval betlémové figurky.
V Litomyšli byl Jarolím Štantejský považován za „domácího malíře a dobrého portrétistu“, a tak se mu splnil jeho sen o společenském uznání. V Litomyšli se jeho rodina rozrostla o další děti.
Jarolím Štantejský je pochován na litomyšlském hřbitově.
Ústečtí na Štantejského vzpomínají jako na autora betlémů, litomyšlští jako na místního malíře. Do betlemářské tvorby se však zapsal nesmazatelným způsobem.
Velká část jeho malovaných betlémových figurek je uložena ve sbírkách Městského muzea a laická i betlemářská veřejnost je obdivuje téměř na každé vánoční výstavě ústeckého muzea.
U příležitosti 100. výročí jeho úmrtí uspořádalo Městské muzeum v Ústí nad Orlicí výstavu jeho díla. K výstavě byl vydán katalog, který přináší nejen jeho biografii, ale i ukázky z jeho díla. Katalog je stále v muzeu k prodeji.
Foto: in. Hackenschmied, V. Z.: Ústecké betlémy. Ústí nad Orlicí: Okresní osvětový sbor 1927, s. 3.