Texty: STROTZER, Milan: Dřevěnice, sál hostince, opona Národní divadlo, autor Jan Lev, 1925, nezvěstná – odcizena 2010

Počátkem roku 1925 se sokolové v Dřevěnici v okrese Jičín usnesli, že pokud hospodský pan Vágenknecht přistaví stálé jeviště, bude se řešit i stálá dekorace. V zápise z mimořádné valné hromady Sokola ze září 1925 lze vyčíst, že bylo členstvu předloženo k posouzení sedm návrhů včetně rozpočtů na zhotovení dekorací a rolovací opony pro jeviště Dramatického odboru Sokola. O zakázku se ucházeli František Sklenář z Přerova za cenu 5 600 Kč, Antonín Dvořák z Konecchlumí za 11 450 Kč, František Fert z Brna-Husovic za 11 529 Kč, Eichler z Ivančic za 6 268 Kč, Josef Malý z Kolína za 10 019 Kč, Josef Jakubka z Loun za 35 Kč za 1 m2 malby vč. plátna a Jan Lev z Jilemnice, jehož nabídka byla vyjádřena pouze ústně částkou od 6 tisíc výše. Sokolové se rozhodli svěřit zakázku Janu Lvovi za domluvenou cenu 7 500 Kč, a to pro renomé, které si získal svými pracemi pro jiná jeviště v širokém okolí. Ostatně, jen v Databázi českého amatérského divadla je zaznamenáno na tucet malovaných opon tohoto autora, prokazujících kvalitu jeho práce a důvodnou volbu dřevěnických sokolů.
Jan Lev (1874-1935) již od dětství projevoval neobyčejné malířské nadání. Jeho nezámožný otec dal souhlas ke studiu na pražské malířské akademii a nadějný mladík byl roku 1891 přijat do speciálky Maxe Pirnera. Zhruba po roce však musel pro naprostý nedostatek finančních prostředků studia zanechat a vrátit se domů. Poté nastoupil jako učedník u kladenského malíře pokojů Částky. Od tehdejších malířů se žádalo nepoměrně více dovedností než dnes: museli zvládnout nejen pěkný ornament „z volné ruky", ale ti zdatnější i jednoduchou figurální malbu. Jan Lev si záhy získal takovou důvěru mistra, že mu přes nízký věk svěřil vedení celého závodu. Vedle toho si Jan ve skromných kladenských poměrech doplnil vzdělání alespoň ve veřejné kreslírně při tamější řemeslnické škole. Přes dobré postavení, které v Částkově podniku získal, se vydal do světa a nakonec zakotvil v Jilemnici u mistra Bernarda Volfa, velmi zdatného malíře pokojů. Brzy se osamostatnil a nákladnými, zajímavými výmalbami pokojů si u zákazníků získal všeobecnou oblibu. Prosadil se jako vyhledávaný umělec. Jeho malby dodnes zdobí stěny hlavního sálu bývalé občanské záložny, dívčí školy a městské spořitelny.
Pro oponu pro jeviště Sokola v Dřevěnici zvolil ojedinělý námět, a sice budovu Národního divadla v Praze. Ústřední obraz je lemován obligátní draperií a v jeho spodní části je centrálně umístěn znak s českým lvem v červeném poli. Bohužel, bližší popis díla znemožňuje fakt, že se kromě zde velice nekvalitního reprodukovaného snímku nepodařilo vyhledat jiný, ale zejména skutečnost, že byla opona v roce 2010 odcizena a je dosud nezvěstná. Hradecký deník 5. 6. 2010 v rubrice Událost obrazem, pod titulem Hledá se opona, uveřejnil obrázek opony a informaci "Divadelní rolovací opona zmizela ze sálu restaurace v obci Dřevěnice na Jičínsku. Podle kriminalistů byla prokazatelně naposledy použita na konci roku 2008. /---/ Plátno má rozměry 5,5 x 3 metry. Hodnota tohoto díla se pohybuje v řádech desítek tisíc korun. Policisté věc šetří jako podezření ze spáchání přečinu krádeže. V tomto případě pachateli hrozí trest odnětí svobody až pět let. Policie žádá případné svědky, kteří mohou poskytnout informace ke zmizení opony, aby zavolali na linku 158."

(PhDr. Milan Strotzer s použitím textu Jana Luštince a Hradeckého deníku, leden 2017 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)
STROTZER, Milan (ed.): Malované opony divadel českých zemí II. Praha, NIPOS 2017. Komentář Milan Strotzer, s. 62 - 63.