Texty: Mrklov, Kubátová, Marie: Vzpomínka na „merklouský ochotníky“. pro publikaci Malované opony (2009), NIPOS

Vzpomínka na „merklouský ochotníky“

Mrklov, podkrkonošská obec zpod Žalého, vstoupila do vědomí jazykovědců jako ukázka vsuvného E v krkonošském nářečí: „V Merklově perší na smerkový perkýnko“, či „perkno perstem neprovertáš.“ Skerblíkům, kde se šeternost přehoupla až k paškertnosti, patřilo nabádání: „Příjde Smert a udělá škert.“
Horácké hospodyně vedla k šetrnosti nezbytnost. Potřebovala-li moje panimáma něco svému městskému potomstvu vzkázat, šetřila slovy, inkoustem i papírem. Na korespondenčním lístku stálo: „Přijďte všichni v mundurech zjednala jsem Francka s koněm budeme sázet.“ Netřeba dodat slovo o sadbě, vždyť každý ví, že zjara chtějí brambory do brázdy. Před velikonoci přišlo vzkázání: „Přijďte ve svátečním hrajou divadlo.“ Rozumějte: Na merskanej pondělek hrajou v Merklově v hospodě U Bubeníků ochotníci divadlo. Doručitel vzkazu si ze zkoušek pamatoval verš „Do každé světničky Kváčkova kamna a ledničky“ a dodal, že když se to mezi párem rozbernkalo, zazpívá pan Honců
„ Zazpíval mi sedmihlásek ve křoví – zazpíval mi smutnou písničku.“ Podle spojení kamen s ledničkami jsem zařadila chystané představení mezi oblíbené činohry, kde se nezpívá. „ A co by si pan Honců nezazpíval, hlas jak cherubín, a jako pekař peče poctivý housky,“ řekla panímáma. A tak jsme se vypravili o velikonočním pondělí do Merklova ve svátečním.
Sál hospody U Bubeníků dělila opona na dvě půlky, na jevišti hráli ochotníci a v hledišti jim sekundovali diváci. „Pro nevěstu šila šaty Aninka, to je půlsestřenice,“ špitala mi panímáma polohlasem a osoba na sedadle před námi doplnila: „ Aninka tuze pěkně šije, a její Kynčel dělá lyže. Kraus, mister zemí koruny české, skijích kynčloukách vyhrál medajli.“
Tu se mi zdálo, že v Merklově tu oponu mezi jevištěm a hledištěm vlastně nepotřebují. Ale opravili mne: O přestávce se opona zatáhne, aby se přestavěly kulisy, a my se pozdravíme vespolek a hospoda si taky příjde na svý.
I pozdravili jsme se všichni vespolek a já měla pocit: Tak jak se císařpán-ském čase ustálilo „ byla uvedena do společnosti“, byla jsem tam tehdy představena příbuzenstvu i pospolitosti ochotníků. Svůj dluh jim splácím každou svou divadelní hrou s pocitem: jsou tmelem své vesnice, školou výslovnosti i kultury pohybu a ctím pokyn své panímámy: přijďte ve svátečním.
Marie Kubátová