Databáze českého amatérského divadla

Osobnosti: ŠMAHA, Josef, herec, režisér, dramatik

Datum narození: 2.8.1848
Místo narození: Praha-Karlín
Datum úmrtí: 11.5.1915
Místo úmrtí: Pohled u Tábora
Člen činohry ND v Praze, herec a režisér a později ředitel ND v Sofii.
1864 odešel k divadlu, nejprve ke společnosti F. J. Čížka, od 1867 pusobil u J. Švandy ze Semčic.
1874-1878 hercem Prozatímního divadla,
1883 angažován jako herec do Národního divadla, 1875 tam byl jmenován režisérem.
Byl všestranným hercem (vystupoval v činohře, opeře i operetě, hrál role komické i tragické) i režisérem (opět činoherním i operním), který usiloval o dobovou věrohodnost a stal se v 80. a 90. letech předním představitelem jevištního realismu.
Příležitostně spolupracoval také s ochotnickými spolky, např. režíroval Sardouovu Vlast v smíchovském ochotnickém spolku Kolár.
Vyvíjel i pedagogickou činnost v Dramatické škole ND a
1902-1904 ve své privátní herecké škole pro operní pěvce.
1906-1909 byl ředitelem ND v Sofii.

Napsal 5 divadelních her:
1900 Premiéra na vsi, Zlato
1901 Tiché jubileum
1903 Dcera
1904 Pátá hodina paní Berouškové
------------

Unhošť:
1910 Režisér dramatického odboru Sokola v Unhošti Jindřich Kars přijal nabídku svého tehdy už 62letého přítele Josefa Šmahy na režírování hry M. A. Šimáčka Jiný vzduch, znali se z krátkého společného vystupování v kočovné divadelní společnosti. Nabídka protagonisty a režiséra Národního divadla vzbudila rozpaky, ale nedala se odmítnout . V Unhošti byl znám už jako životem vyčerpaný člověk. Bylo známo, že místní spořitelna měla u Šmahy směnečnou pohledávku a sám Šmaha byl ve finanční tísni. Výběr hry vyhovoval pro svou povahu spíše Šmahovi než souboru. Osobně hrál se Šmahou do té doby jen stařešina souboru A. Barcal. V polovině září byla první zkouška na tehdy novém jevišti v sokolovně. Šmaha se v určenou dobu dostavil i s Karsem. Po uvítání vstoupil na jeviště a ihned zavolal, aby mu na jeviště postavili postel. Další rozkaz zněl přistavit skříň. K úžasu všech Šmaha poté zavelel „Pryč s tím“. Výpravce Malec se brzy dozvěděl, že Šmaha po straně říkal: „M se to píše a špalek se to vyslovuje“. Teprve k deváté hodině se Šmaha posadil ke stolu a zkouška začala. Když se Šmahovi něco na hercích nelíbilo, zaznělo v různých obměnách „Halt!“. Šmahova pozornost se brzy vyčerpala, neobyčejně se soustředil na hromadnou scénu v Palmě a vybrousil ji do detailů. To, co dostal z šaržistů a statiků, byl nakonec kabinetní kousek, hodný někdejšího režiséra naší první scény. Při výstupech jednotlivců jeho zásahy nebyly vždy zdařilé. „Pamatuji se, že při posledním výstupu, který jsem s ním společně sehrával, postavil jsem se do středu jeviště, ač jsem měl stát na kraji při levé kulise. To se mně však nehodilo, poněvadž bych byl zakryl postel, na níž Elis seděl a nad to musel se otočit zády k hledišti. S obvyklým „Halt!“ byl jsem poučen, jak se mám postavit. Kterýkoliv rozkaz byl dán, byl věrnému vladyce(?) svatý, a tak jsem při příští zkoušce zaujal vykázané místo. Tu se však ozvalo nevrlé „Co vás to, člověče, napadá se tam postavit, musíte přece do středu!“. A podobným způsobem byli opravováni i ostatní...“ (Hochmann). Nicméně se všem dostalo mnoho cenných a trefných pokynů. Rozpustilí herci v Palmě na vstup místního šverstáka zvaného Muška s celým košem rybiček, oček a jiných pochutin. Tu zasténal Šmaha pláčem holubiným: „Co by tomu řekl můj přítel Šimáček!“... Nebo jednou vmísil se mezi Palmovské hosty rozohněně i sám J. Kars. Rozdurděný Šmaha naň vzkřikl: „Heinrich, budeš také hrát? - Ne, tedy slez dolů!“. (Hochmann). 10.10.1910 bylo slavnostní představení.ale Šmaha jako herec diváky zklamal. Už to nebyl slavný mim, na souhru nestačil, výkon byl unavený, slabý, bezvýrazný, zapomínal text a nápověda mu nemohla pomoci. Vedle zvučného Barcala Šmaha šeptal, zanikal. Byl kdysi pověstný tuhou režisérskou kázní, ale s rozverností souboru nebyl spokojen. Brzy poté ve stejné roli vystoupil ve Vinohradském divadle a propadl, byť to kritika milosrdně zakrývala. „Vanul z tohoto chvilkového penzijního zátiší teskný jakoby záhrobní ozvuk čehosi, co bývalo veliké, ba skoro majestátní, nyní však se vřezávalo mučivě bolestným dojmem“ (Hochmann). Obsazení na tomto představení: Šmaha (Elis), B. Šmídová (Jeho žena), F. Nejedlá (Hela), A. Barcal (Prokop), J. Hochmann (Emil Viták), K. Šimáčková (Domovnice), Dědková (Žanka), F. Řečinský (Boubela), J. Nedbal (Vaníček), V. Černý (Kudrnatej), Bl. Majerová (Sklepnice), J. Náprstek (Fanta), V. Ptačinský (První host), F. Hrůza (Druhý host). Od tohoto představení se panské šatně říkalo Palma. Dozvuky tohoto vystoupení Šmahova byly při pozdější návštěvě Vojana v Obecnici. Když mu vyprávěli celý příběh, zkřivil ironicky rty. Šmaha zajížděl do Unhoště ještě i později. Když to bylo na dušičky, vždy se pídil po tom, zda někde nehrají Raupachova Mlynáře a jeho dítě."

Tábor:
Do Tábora se přistěhoval v roce 1911, aby se jeho nemocná choť změnou prostředí uzdravila, žel téhož roku zemřela. Do Tábora se Šmaha dostal několikrát jako člen Švandovy divadelní společnosti (do roku 1882), než nastoupil do ND. Po nastěhování do Tábora hrál v Táboře u Blažkovy a později Jeřábkovy společnosti. Táborští jeho herecké výkony oceňovali ovacemi. Kromě toho hrál v mnoha hrách i s táborskými ochotníky.
V roce 1915 umírá na letním bytě v Pohledu u Havlíčkova Brodu a pohřben byl v Táboře na starém hřbitově u Kotnova.
O velkém herci Šmahovi kdysi řekl Jan Neruda: „Režisér Šmaha vyznamenává se svědomitostí, herec Šmaha vyniká duchem.“
Bibliografie:
HOCHMANN, Josef: Z divadelních táček unhošťských. Unhošť 1953, č. 2, s. 2-8. kART

KOUBA, František: 150 let ochotnického divadla v Táboře. Tábor, DS Tábor 2007, s. 8.

LEXIKON české literatury 4/I, S-T. Praha, Academia 2008, s. 662-663.

NÁRODNÍ divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského a Národního. Praha, Academia 1988, s. 493-495.


Divadelní listy 1881, č. 30, s. 266.
Ochotnické divadlo 1955, č. 4, s. 96 - zpráva.
Archivy:
Státní okresní archiv Tábor:
C 59/1473 Osobní archiv Šmaha Josef
časový rozsah: 1882 – 1908 (1925)
ev. jednotky: 1 karton
zpracovanost: I, č. 285
typ písemností: korespondence s Josefem Hübnerem, úředníkem ve Vídni (s drobnými zprávami o Švandově společnosti)

Související Texty

Související Osobnosti

Související Obrázky

Národní divadlo, lidové představení českého ochotnictva, Naši furianti, ke sjezdu ochot. čs. 1895
Pražští ochotníci sehráli na scéně Národního divadla na počest sjezdu ochotníků českoslovanských Naše furianty.
Rakovník, Sokol, Husův večer, přednáška Jos. Šmahy a živý obraz Tělo Tvoje spálili, ale duch Tvůj a památka Tvoje žije! - plakát 1896
Šmaha Josef - portrét
Šmaha, Josef, portrét, foto, s. a.


Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':
Šmaha Josef - portrét
Šmaha, Josef, portrét, foto, s. a.
Rakovník, Sokol, Husův večer, přednáška Jos. Šmahy a živý obraz Tělo Tvoje spálili, ale duch Tvůj a památka Tvoje žije! - plakát 1896
Pražští ochotníci sehráli na scéně Národního divadla na počest sjezdu ochotníků českoslovanských Naše furianty.