Databáze českého amatérského divadla

Osobnosti: BILIBIN, Ivan Jakovlevič

Datum narození: 4.8.1876
Místo narození: Tarchovka (poblíž Petrohradu)
Datum úmrtí: 7.2.1942
Místo úmrtí: Leningrad
Ivan Jakovlevič Bilibin byl významný ruský malíř, grafik, knižní ilustrátor a divadelní výtvarník.

Narodil se do rodiny námořního lékaře ve vesnici Tarchovka poblíž Petrohradu. Po studiu na klasickém gymnáziu, které ukončil se stříbrnou medailí v roce 1896, postoupil na právnickou fakultu Petrohradské univerzity (studium dokončil v roce 1900).
Zároveň se ovšem věnoval také malování. V letech 1895‒1898 ve škole Společnosti pro podporu umění, v roce 1898 pak dva měsíce v ateliéru Antona Ažbeho v německém Mnichově. Tři roky (1898‒1900) také docházel na hodiny do školy kněžny Marie Teniševové, kde vyučoval Ilja Repin. V letech 1900‒1904 dále pokračoval pod Repinovým vedením v petrohradské Akademii umění. Brzy se také stal aktivním členem skupiny umělců „Svět umění“ (Мир искусства).
Přestože žil většinou v Petrohradě, hlavní inspiraci, která časem přerostla v osobitý styl umělce, Bilibin načerpal ve vesnici Egny v Tverské oblasti. Zde poprvé vytvořil skici v „bilibinovském“ stylu, jež ho proslavili. První kniha, v níž tento druh malby použil, se nazývala Pohádka o careviči Ivanovi, ptáku Ohnivákovi a Šedém vlku (1899).
V letech 1902, 1903 a 1904 malíř navštívil oblast Ruského severu (konkrétně oblasti Vologodskou, Oloněckou a Archangelskou), kam byl vyslán etnografickou sekcí Muzea Alexandra III. Hlavní cíl expedic spočíval v mapování různorodosti a specifik architektury ze dřeva.
Bilibinův umělecký talent se nejvíce projevil v jeho ilustracích k ruským lidovým pohádkám a bylinám (žánr ruských epických hrdinských básní, obvykle popisují hrdinské činy bohatýrů a pohádkové a mytické bytosti). Druhé pole působnosti, na němž rovněž dosáhl významných úspěchů, byly divadelní dekorace.
Pohádkové ilustrace započal vydávat v roce 1899, do roku 1902 připravil šest dětských knih pohádek. Inspiraci čerpal jak ze svých cest, tak z klasické literatury, jejíž díla rovněž ilustroval, především pak A. S. Puškina. Další úspěchy zaznamenal s ilustracemi pohádek „O caru saltánovi“ (1905), „O zlatém kohoutkovi“ (1910) a cyklu Roslavlevových pohádek (1911). „Pohádkový“ styl využil rovněž při přípravě opery Zlatý kohoutek (1909), v níž v plné míře využil staroruské ornamentální motivy.
Jevištními dekoracemi si Bilibin získal slávu nejen v Rusku, ale doslova po celém světě. Díky pohnutému osudu se s jeho díly mohli seznámit diváci ve Francii, Československu, Německu, Argentině aj.
Během revoluce roku 1905 malíř kreslil revoluční karikatury. V letech 1907‒1917 vyučoval grafiku ve škole Společnosti pro podporu umění. V roce 1915 se připojil k několika dalším umělcům sdruženým ve Společnosti pro obnovu umělecké Rusi. Symbol dvouhlavého orla, který nakreslil pro Prozatímní vládu v roce 1917, se od roku 1992 dodnes nachází na ruských mincích.
Říjnovou revoluci roku 1917 Bilibin nepřijal a odjel na Krym, kde žil do září roku 1919. Do prosince téhož roku pobýval v Rostově na Donu, nicméně po
porážce bílého hnutí odešel společně s armádou do Novorossijsku.

V emigraci
Bilibin opustil Rusko 21. února 1920 na parníku „Saratov“. Místo Konstantinopole běžence vyložili v Egyptě, kde je anglická armáda umístila do tábora. Za několik měsíců malíř tábor opustil a usídlil se v Káhiře. Zde se věnoval malbě rozměrných pláten a fresek v byzantském stylu pro soukromé rezidence bohatých řeckých kupců. Věnoval se rovněž studiu egyptského, muslimského a koptského umění.
Léto roku 1924 strávil na cestách po Palestině a Sýrii, v říjnu téhož roku odjel z Káhiry do Alexandrie. A konečně v srpnu 1925 odjíždí do Paříže.
V této době Bilibinazvou přední světové scény k přípravě dekorací a kostýmů ke hrám ruských autorů, např. Stravinského Ptáka Ohniváka v Buenos Aires a několik oper v Brně a Praze. Kreslí ilustrace k ruským pohádkám, pohádkám bratří Grimmů a Tisíci a jedné noci.
Ve třicátých letech se malíř postupně vyrovnává s bolševickým režimem a pomýšlí na návrat do vlasti. V letech 1935‒1936 se podílí na výzdobě sovětského velvyslanectví v Paříži.

V Sovětském svazu
V roce 1936 malíř definitivně odchází z emigrace a vrací se do SSSR. Usadil se i s rodinou v Leningradu a přednášel na Celoruské Akademii umění. Dále také ilustruje knihy a spolupracuje s divadlem.
Životní pouť Ivana Bilibina došla završení 7. února 1942, kdy byl Leningrad v obležení (blokádě) německými vojsky. Malíř byl pohřben ve společném hrobě profesorů Akademie umění u Smolenského hřbitova.

„Bilibinský styl“
Styl Ivana Bilibina je rozlišitelný na první pohled. Je pro něj typické prvotní grafické zpracování: předtím, než začal práci nad obrázkem, si malíř vždy načrtl budoucí kompozici. Černé ornamentální linky zřetelně označují jednotlivé barvy, definují objem a perspektivu. Akvarelové barvy pak pokrývaly černý či bílý grafický list a podtrhují základní linky. K orámování ilustrací Bilibin často využíval ornamenty a ornamentální kresby.

Divadelní práce
1904 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Sněhurka, Praha, Národní divadlo
1907 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k inscenaci „Teofil“, Staré divadlo, Petrohrad
1908 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Boris Godunov
1908 ‒ divadelní dekorace a kostýmy ke komedii Čest a mzda, divadlo Lukomorje
1909 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Zlatý kohoutek, Ziminovo operní divadlo, Moskva
1911 ‒ divadelní dekorace a kostýmy ke komedii Fuente Obejuna, Staré divadlo
1911 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k dramatu Očistec svatého Patrika, Staré divadlo
1913 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Askoldův hrob
1913 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Ruslan a Ludmila
1914 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Sadko, Petrohradský lidový dům
1928 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Pohádka o caru Saltánovi, Paříž
1930 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Kníže Igor
1930 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Carská nevěsta
1931 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Boris Godunov
1931 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k baletu Pták ohnivák, Buenos Aires
1934 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře O neviditelném městě Kitěži, Brno
1936 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Pohádka o caru Saltánovi, Leningradské divadlo opery a baletu
1939 ‒ divadelní dekorace a kostýmy ke hře Vojevůdce Suvorov, Leningradské divadlo dramatu

zdroj: http://www.rodon.cz/print/zivotopis.php?id=161 (28. 7. 2016) - zde více informací
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':