Databáze českého amatérského divadla

Soubory: Kollár

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1929
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1938
Působení: 192x, 193x
Divadelní sdružení Kollár

V roce 1929 došlo z podnětu českých pracovníků Vagonky k založení spolku divadelních ochotníků, který si dal za cíl povznést úroveň divadelní činnosti.
Spolek s názvem Divadelní sdružení Kollár byl zaregistrován na okresním úřadě v Novém Jičíně.
Předsedou byl zvolen Vojtěch Knebel, jednatelem Rudolf Pospíšil, pokladníkem Déža Gašek a režisérem Rafael Kaška. V tomto složení výbor pracoval až do okupace v roce 1938.
Sídlo měl v Závodním hotelu Vagonky. Prvním úkolem nově ustaveného spolku bylo zajištění nového jeviště. Dosavadní, které bylo majetkem německého tělovýchovného spolku, mělo malé rozměry a velmi skromné vybavení.
Podle pamětníků se jeviště v sále stavělo k čelní stěně od zahrady a zasahovalo do ¼ hlediště. Uprostřed byl půlkruhový výklenek do zahrady, kde byl umístěn promítací přístroj pro představení kina. Nedostatek místa byl hlavně v divadelní šatně a při nástupu herců, takže divadelní hry s větším obsazením účinkujících nebylo možné uvádět.
Z tohoto důvodu si nové jeviště postavili k protější čelní stěně sálu, kde byly dveře do dvou místností, které se používalo pro šatnu a nástup na jeviště, i pro umístění divadelních rekvizit a dekorací.
Veškerou truhlářskou práci zhotovil Josef Erban, dekorace a malířské práce provedl Viktor Křenek, oba čeští živnostníci v Butovicích.
Potřebné kování a pomocné práce vykonali bezplatně členové spolku. Jeviště mělo rozebíratelnou konstrukci, aby mohl sál sloužit zároveň i jako kino a pro další akce. Proto po každém divadelním představení bylo nutné jeviště rozebrat a uschovat do kůlny na zahradě hotelu. Tuto činnost obvykle zajišťovali členové spolku, kteří právě neúčinkovali.
1930 - v druhé polovině roku se ochotníci spolku na novém jevišti představili poprvé.
Vzhledem k tomu, že veškerá dokumentace o činnosti spolku byla v průběhu okupace zničena, nejsou k dispozici údaje o uskutečněných divadelních hrách. Podle pamětníků se ročně hrály 2-3 celovečerní hry.
Činnost spolku nebyla jen čistě divadelní, ale i společensko-zábavného charakteru. Byly pořádány Mikulášské a silvestrovské večírky s programem, v němž nechyběly divadelní jednoaktovky, sólové dramatické výstupy a hudebně- zpěvní vystoupení. Zvláště oblíbené byly plesy s rázovitými výzdobami, při nichž nikdy nechyběla půlnoční scéna zvlášť k tomu nacvičená. Členové spolku pocházeli ze všech společenských vrstev české menšiny v Butovicích.
Z výpovědí několika ještě žijících členů spolku se podařilo získat pouze 26 jmen mužů a 12 jmen žen, ochotnických herců a hereček, i když údajně byl soubor početnější. S ohledem na osobnost režiséra Rafaela Kašky a uváděný početní stav souboru zaručovaly uvádění her náročnějších žánrů.
O hluboké lásce k divadlu režisérů z české menšiny ve staré kolonii Jana Blasiola a Rafaela Kašky svědčí okolnost, že oba spolu s Otou Konrádem docházeli i do divadelních souborů působících v té době ve Studénce.
Ženskou část souboru tvořily: Marie Blasiolová, Jitka Bortlová, Věra Hajná, Marie Hübscherová, Ludmila Kašková, Arnošta Krutilková, Olga Maralíková, Julie Pelikánová-Drlíková, Vlasta Popková, Josefina Staňková, Josefina Štechrová-Hlobilová, Božena Vaňková. Z mužů to byli: František Antoš, Alois Bortel, Alois Drlík, Josef Erban, Bohuslav Friedel, Déža Gašek, N. Galatík, František Haramach, Květoslav Kadlčík, Vojtěch Knebel, Václav Kobiela, Ota Konrád, Viktor Křenek, Rudolf Manďák, J. Miškovský, Augustin Mužný, František Nakládal, František Pochyla, Vojtěch Popek, Rudolf Pospíšil, Josef Radvanský, Václav Slavík, František Tým, Eduard Vaněk, Karel Žárský, Vilém Žárský a řada dalších.

1938 po obsazení obce německým vojskem byla veškerá spolková činnost zrušena. Policejní orgány složené z místních Němců, příslušníků německé nacistické strany, zabavily spolkům peněžní hotovosti, zničily veškeré písemnosti a zabraly cenný spolkový majetek.
Jeviště divadelního spolku Kollár si místní Němci mohli přenést do svého obecního hostince (čp. 82), kde údajně byla hrána německá divadla.
Během let 1938-1945 nebyly z výše uvedených důvodů zaznamenány žádné veřejné aktivity české menšiny.
Bibliografie:
MACEK, Stanislav: 120 let ochotnického divadla ve Studénce. Studénka, MěKS 2006, 63 s. Rkp. viz Místa/Butovice/Texty

MACEK, Stanislav: České ochotnické divadlo v Butovicích (1. část), Vlastivědný čas. Poodří 2011, č. 1 (zprostředkoval red. R. Jarošek).

MÍSTOPIS českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s. 123.

Související Obrázky

Butovice, DS Kollár – foto funkcionářů: Rudolf Pospíšil, jednatel, Rafael Kaška, režisér, Vojtěch Knebel, předseda a Déža Gašek, pokladník, 1929
Butovice, Závodní hotel Vagonky čp. 133 – Werkshotel na fotografii z roku 1902


Mapa působení souboru - Kollár

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':
Butovice, DS Kollár – foto funkcionářů: Rudolf Pospíšil, jednatel, Rafael Kaška, režisér, Vojtěch Knebel, předseda a Déža Gašek, pokladník, 1929
Butovice, Závodní hotel Vagonky čp. 133 – Werkshotel na fotografii z roku 1902