Databáze českého amatérského divadla

Soubory: Loutkové divadlo Feriálních osad, LD

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1913
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1936
Působení: 191x, 192x, 193x
1913 založily plzeňské učitelky Dámský odbor českých Feriálních osad
jako součást Spolku pro podporu chudé školní mládeže v Plzni.
Předsedkyní Dámského odboru českých feriálních osad byla Hana Kieswetterová (1873–1947),
z jejího podnětu otevřel Loutkové divadlo Feriálních osad (LDFO).

LDFO převzalo a zrestaurovalo fundus bývalého Nového loutkového divadlo ve prospěch Jeslí (viz), které již několik let nefungovalo a jehož inventář nebyl využíván. Instalovalo jej v tělocvičně školy Nad Hamburkem.
V podobném duchu jako Divadlo Jeslí chtěli získávat z výtěžku obnoveného divadla finance na podporu charitativní činnosti.

1913 zahájili – Matěj Kopecký: Posvícení v Hudlicích, hrály žákyně měšťanské školy a studenti II. reálky.

1914 hráli v Měšťanské besedě, byl angažován Karel Novák, kočovný loutkář, který se se svou rodinou usadil v Plzni a stal se profesionálním členem amatérského LD Feriálních osad. Měl na starosti interpretační část, zejména vodění loutek, zatím co dramaturgie byla v kompetenci umělecké rady (H. Kiesweterová, K. Koval-Šlais, F. Ptáček, J. Port ad). Poté mělo divadlo bohatou činnost.

V době 1. svět. války hráli na improvizovaných jevištích, ale přesto např. 1916–1917 uvedli 123 představení, přibyla i představení pro dospělé.

S divadlem spolupracovali R. Pelantová-Hudlická, F. Ptáček s manželkou, Zajíčková, Lovenová, K. Koval-Šlais, Karel Nosek, tvůrce Spejbla, i jeho synovec Gustav Nosek, řezbář a spolutvůrce Hurvínka, dekorace maloval Antonín Doležal (1900–1968) a další. Postupně se výrazně uplatnili i mladší členové rodiny Karla Nováka: Ludvík Novák, Libuše Nováková, Růžena Nováková.
Repertoár se zvolna proměňoval. Vedle her z repertoáru Karla Nováka (Posvícení v Hudlicích, Loupežnící na Chlumu, Faust, Žižkova smrt, Záhuba rodu Přemyslovců....) přibývalo české klasiky, vlasteneckých a původních her, např.:
Josef Kajetán Tyl: Slepý mládenec (aktualizovaný), Alois Jirásek: Lucerna, Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Josef Wenzig: Libuše (činoherní verze) atd.
Z iniciativy malíře Augustina Němejce za spolupráce herců Městského divadla byla uvedena v plzeňských krojích hra Jiříkovo vidění od Josefa Kajetána Tyla.
Postupně pronikla do repertoáru satira, jejím nositelem byl především Kašpárek, později přejmenovaný na Revolučního Kašpárka (1928 mu byla v Měšťanské besedě odhalena pamětní deska). Též parodické zpěvohry, např. Jaroslav Pasovský (Antonín Valenta-Mělnický): Morduňk při měsíčku.

1917 byl přizván k spolupráci výtvarník Josef Skupa, který se v krátké době stal vůdčí osobností souboru.

S LD Feriálních osad spolupracovali také herci Městského divadla (J. Brzek, T. Brzková, O. Beníšková, M. Bečvárová ad.). Moderní dramaturgii pro dospělé přestával stačit tradiční fundus Novákova divadla. Skupa navrhl nové, moderně řešené jeviště, jeho první inscenací vlastenecky pojatá hra A. Jiráska Pan Johanes, dále např. Franz von Pocci: Soví hrad, kde dominoval Kašpárek v karikující roli ministra.

1917–1918
Zájem o aktuální satiru podnítil vznik Kašpárkových kabaretů, které živě reagovaly na protiválečné a protirakouské nálady vyvolané válkou, nedostatkem potravin a nezaměstnaností zbídačeného obecenstva. Uvedena hra Růženy Pelantové-Hudlické Cukr nad zlato. Kašpárkovým partnerem byl první Skupův aktuální loutkový typ Duha Kukuřičňák, např. v aktovce od Karla Kovala: Fronta na tabák.

1913–1918 uvedlo LD Feriálních osad 558 představení.

Od 1918 působili ve Waldekově hotelu.
Satira na staré Rakousko byla již neúčinná, novým terčem se stala bolševická revoluce v Rusku, mj.:
Karel Koval: Komedie o hrozném a smutném konci krále Bolševika;
nebo všemožné parodie soudobých uměleckých směrů (dekadence, dadaismus, futurismus, expesionismus).

1919–1920 v Řemeslnické besedě,
nová jevištní konstrukce s velkým proscéniem (4 x 2,5 m),
zahájili operou: Josef K. Chmelenský, František Škroup: Dráteník.
Od uvedení této inscenace spolupracovali s výtvarníkem Josefem Wenigem.

1920 byl Kašpárkovým partnerem poprvé Spejbl, vyřezaný podle Skupova návrhu Karlem Noskem.
Časem byl tento těžko slučitelný pár rozdělen a Kašpárka nahradil současnější, městský typ. Po několika pokusech se jím stal Švejk.

1921 – Wolfgang Amadeus Mozart: Bastien a Bastienka.

1923–1926
Vznikla populární osmnáctidílná inscenace Dobrý voják Švejk. Hlasovým interpretem Švejka byl Josef Skupa. Poté se ale postava Švejka, příliš spjatá s konkrétní dobou, z LD Feriálních osad vytratila.
Následkem prosazování nových tendencí nastal rozkol v souboru (1922 LD na čas opustila rodina Novákových).
1924 – Niccolo Machiavelli: Mandragora;
1924 výtvarné úpravy inscenací vytvářeli Ladislav Sutnar, A. Moravec, A. Doležal a Josef Skupa. Hostování v Praze ve vinohradském hotelu Beránek.

1925 Loutkové divadlo Feriálních osad hostilo 2. sjezd českých loutkářů.
Divadlo se svými úspěšnými představeními pro dospělé – Eduard Bass: Náhrdelník, Christoph Willibald Gluck: Ošizený kádí, Jiří Červený, Ruda Jílovský: Tenkrát, Julius Lašinger(?): Láska sira Falstaffa – dostalo do povědomí české kulturní veřejnosti a zařadilo se mezi přední české loutkářské soubory.
1920–1925 uvedli 464 her v 861 představení.

1926 Hurvínek (vyřezal Gustav Nosek) poprvé Spejblovým partnerem (brzy poté jejich vztah ustálen na otec – syn), ze Spejblových monologů se staly postupně komické dialogy. Autorem většiny scének a her byl Josef Skupa a Frank Wenig. Vytvoření dvojice Spejbl a Hurvínek znamenalo zásadní přelom v orientaci divadla.

1926 založen Divadelní odbor Feriálních osad (nahradil zrušený Dámský odbor).

Od 1927 proměna dramaturgie, tradiční inscenace ustupovaly před rozmáhající se revuí, např. Josef Skupa, Frank Wenig: Z Plzně do Plzně; Už je to tu, Plzeňáci; To se nám jenom zdálo; Páté přes deváté (přes 100 repríz), Tip-top revue (182 repríz) atd.

1927 vypovězena smlouva Karlu Novákovi, spolu s ním odešla z divadla celá jeho rodina. Problémem byl nesouhlas K. Nováka s přiliš moderní dramaturgií divadla. (Kolem výpovědi proběhla polemika i na stránkách Loutkáře, zůstaly dvě verze toho, zda Novák výpověď dostal, nebo naopak sám podal.)

Ředitelem LD Feriálních osad byl jmenován Josef Skupa.
V té době bylo Skupovo divadlo známo nejen v Praze, ale i v zahraničí.

1929 u příležitosti II. kongresu UNIMA (zal. 1929 v Praze) úspěšné hostování v Paříži s Tip top revuí.
1929 v listopadu a prosinci hostováni v Osvobozeném divadle v Praze. Příprava další spolupráce na loutkové verzi Vest pocket revue, která však ztroskotala, protože loutkové inscenace byly zatíženy mimořádnou velkou daní.

1930 v Hurvínkově jarní revui (později přejmenovaná na Revui z donucení) se poprvé objevili Mánička a Žeryk, na jejichž podobách se podílel Jiří Trnka.
1926–1930 uvedli 965 představení.

S LD spolupracovala řada hereckých osobností Městského divadla v Plzni, ale i dalších předních profesionálních scén:
Rudolf Deyl st., Bedřich Karen, Jindřich Plachta, Ferenc Futurista ad.
Jiří Trnka (1912–1969, místní rodák, malíř, ilustrátor, jevištní výtvarník, tvůrce loutkových filmů) studoval na reálném gymnáziu, jeho prof. kreslení byl Josef Skupa. Ten ho přizval ke spolupráci s LD Feriálních osad. Jako 17letý student získal uznání na mezinárodních loutkářských výstavách (Praha 1929, Paříž 1930). Hudební spolupráce např. Stanislav Suda, Bohdan Gselhofer.

1930 Skupa vytvořil profesionální soubor Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy,
jeho členy se stalo několik spolupracovníků LD Feriálních osad. Skupův soubor hrál hlavně na zájezdech, v sále LD Feriálních osad vystupoval pouze v zimních měsících, později se tato vystoupení značně omezila kvůli velké daňové zátěži, kterou Skupův profesionální soubor musel odvádět. Nadále však trvaly velmi přátelské styky, Skupa příležitostně hostoval v inscenacích a podporoval charitativní činnost divadla.

1930 vedoucími amatérského souboru "Feriálek" se stali bratři Antonín a Jaroslav Kuncmanovi a Jiří Trnka.
Orientovali se na revuální tvorbu, inspirovanopu poetikou Osvobozeného divadla: Za pět minut dvanáct, James čili reportét, Nedělní radovánky, avantgardní groteska Mořský pán – autor Jaroslav Kuncman, režie, výprava a loutky Jiří Trnka. Spejbla a Hurvínka vystřídala nová komická dvojice James a Plecko. V programu byly i operety a běžný “kašpárkovský” repertoár pro děti. Hlasovou interpretkou Kašpárka se stala Anna Kreuzmannová.

1931 – úspěšné hostování v Praze s představením hry Jaroslava Kuncmana Mořský pán.
1933–1934 divadlo vydávalo Výkřičník, náměsiční revue divadélka Feriálek, redaktor Jindra Krejčík.
1934 úspěšná inscenace – Jaroslav Kuncman: Parodie Carmen, režie, výprava a loutky Jiří Trnka.

1935 – Josef Skupa a Jaroslav Kuncman: Veselý kabaret, sestaven pro silvestrovské a novoroční představení – účinkovaly soubory Feriálek a Skupova divadla.

1936 odešlo ze souboru Feriálek několik agilních členů (mj. Jaroslav a Anna Kuncmanovi) do nově vzniklého profesionálního Dřevěného divadla Jiřího Trnky v Praze. Po jejich odchodu se soubor rozpadal, po demolici budovy Řemeslnické besedy se nepodařilo zajistit náhradní prostor.

Loutkové divadlo Feriálních osad mělo pro rozvoj českého loutkářství mimořádný význam. Spojení tradičního loutkářství angažováním lidového loutkáře K. Nováka s moderně smeřujícími amatéry znamenalo zachování mnoha hodnot především v herectví s loutkou, které si tradiční lidoví loutkáři po staletí intuitivně osvojovali. Zároveň hledáním nových aktuálních podnětů v dramaturgii pro dospělé diváky vymaňovalo soudobou loutkářskou tvorbu ze zúžené orientace pouze na dětské publikum. Významným podnětem byla také Skupova snaha preferovat herectví s loutkou nad výtvarnickou hegemonií, převažující v té době ve většině soudobých loutkářských souborů.
Bibliografie:
ad: Loutkové divadlo Feriálních osad Plzeň, in: Česká divadla – encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 241n.

ALMANACH 1904–1929. Loutkové divadlo Feriálních osad (Plzeň), 1929.

DUBSKÁ, Alice: Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 165n., 195–204.

DUBSKÁ, Alice: Krátký příběh Dřevěného divadla. Učňovská léta Jiřího Trnky, Divadelní revue1998, č. 3, s. 29n.

GRYM, Pavel: Klauni v dřevácích, 1988.

GRYM, Pavel: Divadlo dřevěných hvězd, 1990.

MALÍK, Jan: Úsměvy dřevěné Thálie, 1963.

MALÍK, Jan: 60 let národního umělece Josefa Skupy, 1952.

OBRÁZKOVÝ almanach plzeňského Loutkového divadla Feriálních osad, 1929.

sborník: Loutkové divadlo Feriálních osad, 1924.

sborník: Jak Plzeňský Kašpárek pochovával Rakousko, 1928.

sborník: Josef Skupa, loutky a Plzeň, Plzeň, 1967.

sborník: Almanach D S H, 1972.

TETÍNKOVÁ, Emma: Něco o lidech, Loutkář 9, 1924/25, s. 185–191.

VAŠÍČEK, Pavel, MALÍKOVÁ, Nina: Plzeňské loutkářství, 2000, s. 11–57.

VAŠÍČEK, Pavel: Plzeňské loutkářství. Plzeň, Divadlo Alfa 2000.
Archivy:
Plzeň, Archiv města Plzně:
Pozůstalost Josefa Skupy.

Související Pojmy

Související Obrázky

Hurvínek, Spejbl, Mánička, Žeryk, 1930
Plzeň, Feriální osady, skupinové foto 1904
Plzeň, Feriální osady, skupinové foto, 1924
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, členka souboru Nováková, 192x
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, hlediště divadla, 1925
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Josef Skupa s Josefem Spejblem a Hurvínkem, 1930
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Karel Novák, s. a.
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Láska sira Falstaffa – plakát, 1925
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, loutka draka, s. a.
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Mandragora, 1924
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Perníková chaloupka, scéna, s. a.
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, revoluční Kašpárek, 1918
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, rodina Noskových, spolupracovníci divadla, s. a.
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Spejbl (původní podoba) v kabaretní scénce, 1926
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Spejbl a Hurvínek, 1926
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Spejbl v kabaretu, 1926
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Spejbl, 192x
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Švejk a Katz, 1923
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, výzdoba foyeru


Mapa působení souboru - Loutkové divadlo Feriálních osad, LD

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, revoluční Kašpárek, 1918
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Švejk a Katz, 1923
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Láska sira Falstaffa – plakát, 1925
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, rodina Noskových, spolupracovníci divadla, s. a.
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Spejbl a Hurvínek, 1926
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Mandragora, 1924
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, loutka draka, s. a.
Plzeň, Feriální osady, skupinové foto, 1924
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, členka souboru Nováková, 192x
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Spejbl (původní podoba) v kabaretní scénce, 1926
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, výzdoba foyeru
Plzeň, Feriální osady, skupinové foto 1904
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Perníková chaloupka, scéna, s. a.
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, hlediště divadla, 1925
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Karel Novák, s. a.
Plzeň, Loutkové divadlo Feriálních osad, Spejbl, 192x