Databáze českého amatérského divadla

Soubory: Církev československá – DrO, Scéna, Jednota mládeže / Vojan, div. sdružení

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1924
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1951
Působení: 192x, 193x, 194x, 195x
1924 vznikla v Plzni Církev československá,
součástí věčírků a přátelských setkání byla divadelní vystoupení, vznikl proto
Divadelní kroužek Církve československé za účelem pěstování dramatického umění.
Výtěžky byly věnovány na podporu dalších aktivit Církve československé.
Členy nesměli být příslušníci římskokatolického vyznání.

Zkoušky se konaly ve škole nad Hamburkem, hráli na Střelnici i na zájezdech a různých akcích.

Z repertoáru:
1924 v režii J. Pravdy (pokud není uvedeno jinak):
– Detektiv (autor nezjištěn);
– Rudolf Deyl: Hledali tatínka;
– František X. Svoboda: Rozveselená rodina;
– během výletu na Sofronku – Richard Branald: Veselí tři mušketýři, fraška v úpravě br. Šimice, ve které sám vytvořil jednu z rolí, režie Čeněk Hůrka;
– při výletu do restaurace Zátiší ve Skvrňanech – Ples zvířátek (autor nezjištěn); znovu Richard Branald: Tři mušketýři;
– na přátelském večírku v Kaznějově – František X. Svoboda: Milý tatínek; Anton Pavlovič Čechov: Medvěd (aktovka);
– na přátelském večírku na Střelnici – Josef Šváb Malostranský: Němý hudebník před soudem; znovu F. X. Svoboda: Milý tatínek.

1925
Místo J. Pravdy převzal hlavní režii Ulrich.
– první celovečerní představení – Ferdinand Oliva: Když srdce promluví, režie Lisý, uvedeno v sále Tivoli na Borech;
– v květnu ve Skočicích (Skořicích?) – inscenace Veselý večer (autor nezjištěn); aktovky – Detektiv; A. P. Čechov: Medvěd; výstupy – Josef Šváb: Hluchý ženich; Tuten kámen;
– Anna Ziegloserová: Cácorka;
– Večery jednoaktovek – Eugene Scribe: Delikátní poslání; Karel Fořt: Žárlivec; Emil Artur Longen: Moje – tvoje; Žena za každou cenu;
– silvestrovský večer pro Sokol Plzeň V, v jehož pavilonu se v dalších letech odehrávala převaha plzeňských vystoupení, časté byly i pohostinské zájezdy do okolí Plzně;
Oblíbené kabaretní večírky režíroval J. Pravda.

1926–1929 působili jako Scéna, dramatický odbor při Církvi československé.

Z repertoáru:
1927
– Karel Scheinpflug: Mrak, režie V. Ullrich;
– Ladislav Mattuš: Stará paní; V. Hromádka: Poslední výstřel, režie V. Ulrich.
1928
– Antonín Lokay: Růžová pouta, režie Josef Achatz;
– Josef Hais Týnecký: Na děkanství;
– Ferdinand Oliva: Když srdce promluví, režie Josef Achatz.

1929 úlohu Scény převzala Jednota mládeže, omlazený soubor při Církvi československé.

1930 se zkoušelo především v bytě režiséra Achatze, sešla se mladá talentovaná družina studentů, její duší byl MUC Vilém Kutina, který jako herec byl vždy na svém místě, dále budoucí profesor Milouš Šváb a bud. architekt Ungr. Z dívek byla nepopulárnější Sylva Blacká, herečka vážných rolí, Bláža Šimicová, také silná v rolích charakterních, a Marie Adámková, jíž nejvíc svědčilo ztvárňování romantických a citových postav.

Z repertoáru:
1930
– Josef Skružný: Žabec;
– Bedřich Vrbský: Zázračný lékař;
– František Valoušek (nebo Karel L. Macháč): Zkáza;
– Richard Branald: Teta Fany postrach rodiny;
– Alois Jirásek: Vojnarka;
– Václav Czinner: Satanova maska;
– Josef Skružný: Neviditelná.
1931
– Sedm havranů (více autorů podle Boženy Němcové), režie M. Šváb;
– Božena Rajská-Smolíková: Její Veličenstvo Láska, režie J. Achatz;
– Josef Kajetán Tyl: Paličova dcera, s výbornými výkony Blacké, Šimicové a Švába;
– Josef Skružný: Ptačí mozky, režie Šváb, hráno v hostinci U Kočovských;
– Karel Čapek: Matka, režie J. Achatz, hráno v pavilovnu Sokola Plzeň V.
1932
– Karel Piskoř: Poplach z nové stanice;
– Henrik Ibsen: Nora, režie Pistorius, premiéra v sále DTJ Plzeň II;
– Božena Rajská-Smolíková: Recept na štěstí.
1933
– Josef Hais-Týnecký: Sestřičky u svaté panny Kláry;
– František Lašek-Lukovič, František Balej: Má matička chudá byla;
– Hela Švehlová: Vesničko má pod Šumavou;
– Richard a Adolf Branaldovi: Dcerušky tatíka Berušky;
– Jaroslav Kvapil: Oblaka.
– Jindřich Haša: Jen se nevdávat (aktovka); Mikuláš (aktovka); Toňa Labuťa: Není husar jako husar.
1934
– Josef Jiří Kolár: Pražský žid, režie Achatz;
– Josef Liška Doudlebský: Roku 1950 (Pod vládou něžného pohlaví);
– František Lašek-Lukovič: Žena, která zdědila muže;
– Božena Rajská-Smolíková: Zemský ráj to napohled;
– Richard Havelka: Janděra a Pinděra;
– Vojtěška Baldessari Plumlovská: Honza v zakletém zámku.
1935
– Karel Balák: Madlenka z kovárny;
– Viktor Dyk: Posel;
– Božena Rajská-Smolíková: Vzhůru nohama;
– Marie Slavíková: Hřích lesního Křikavy;
– dětský soubor CČs – Jaroslav Průcha: Krakonošova medicína.

1936 se spolek začlenil do Tylova II. okrsku v Plzni. Ročně uvedli asi 5 inscenací.

1936 ještě jako Jednota mládeže při Církvi československé – operety v režii Miloslava Švába:
– Richard Branald: Slečna tulačka;
– Richard a Adolf Branaldovi: Vesnice zpívá.

Poté (roku 1936) spolek změnil název na Dramatický odbor při Církvi československé.
1936 předseda J. Valeš, místopředseda Josef Achatz.

Z repertoáru:
– Josef Hais Týnecký: Pan učitel, režie Josef Achatz;
– Fran Lipah (nebo Olga Scheinpflugová): Hlavní výhra;
– Arkadij T. Averčenko: Klíč;
– děti s dospělými – Vojtěška Baldessari Plumlovská: Bílé růže.
1937
– Ruda Nížkovský, Vlastislav A. Vipler: Maryna ze mlýna, režie Vurm;
– Ruda Nížkovský: Podvodnice z lásky, hráno 4x;
– Josef Hais-Týnecký: Papež, režie J. Achatz, poprvé v této hře vystoupil nový předseda dramatického odboru farář František Valeš;
– Ruda Nížkovský: Moje zlatá holčička, režie Marie Stachová;
– Jaroslav Maria Veselský: Evropa hoří, režie Marie Stachová, hráno 4x.

1937 v seznamu členských souborů ÚMDOČ.

1938
– Kamil Novák: Zamotané příbuzenstvo aneb Kde mám svého tátu? režie Marie Stachová;
– Vilém Werner: Srdce na uzdě, režie Marie Stachová;
– František Votava: Český zápas, režie J. Peška.
1939
– Václav Lemberk (podle povídky Aloise Dostála?): Pro víru a vlast, režie J. Peška, hráno 2x;
– již za okupace 18.11. – Luďa Olejníček-Beňovský: Milovati budeš, režie Marie Stachová;
– František Xaver Svoboda: Poslední muž;
– Alois Jirásek: Otec;
– Richard Branald: Česká maminka.

1940
– Alois Jirásek: Otec;
– Richard Branald: Česká maminka, režie J. Peška, v hl. rolích manželé Valešovi;
– Alois Jirásek: Kolébka;
– Václav Kliment Klicpera: Divotvorný klobouk, režie J. Peška;
– Ladislav Stroupežnický: Na valdštejnské šachtě, režie Šváb.

Během 1940 patrně vlivem okupačních poměrů a postavení církve se změnil název na Církev českomoravská.

1941 Dramatický odbor Církve českomoravské se proměnil v Divadelní sdružení Vojan.
V tomto roce již začaly zasahovat do divadla protektorátní úřady, byly zabavovány knížky.

Z repertoáru:
1941
– Václav Štech: Třetí zvonění, režie J. Peška, zakázáno hrát v sokovně na Petrohradě, soubor se musel nastěhovat do sálu býv. Skupova loutkového divadla,
– Josef Kajetán Tyl: Paličova dcera,
poté do podzimu zákaz činnosti.
– Václav Krofta: Světáci (hra o 3 jednáních), režie J. Achatz;
– Josef Štolba: Na letním bytě, režie J. Peška.

1942 sáhli k hrám plzeňských autorů:
– Jindřich Krejčík: Holub na střeše;
– Večer plzeňských autorů – aktovka Petra Fingala: Při lůně měnivé, Václav Krofta: Vějíř, Jindřich Krejčík: Ples v Panoramě; Otto Minařík: Divný chlap.
– nastudováno, ale nepovoleno – Miroslava a Josef Tomanovi: Vinice.

1943 hráli v Měšťanské besedě:
– Jan Grmela: Dědictví, režie Josef Achatz;
– Miloš Hlávka: Světáci (komedie o 2 jednáních), režie Josef Achatz, vystoupení v okolních obcích nebyla povolena.
K divadelním oslavám Tylova Plzeň připravili hru Josefa Kajetána Tyla: Děvče z předměstí, ale oslavy byly zakázány.

Od 1944 činnost skončila, byl zatčen předseda sdružení František Valeš, členové M. Šváb a Kolenatý, všichni se ale po válce vrátili.

Koncem 1945, po skončení války, byl spolek opět registrován.

1946
– 30 let ochotnické činnosti J. Achatze vzpomenuto při uvedení veselohry Boženy Rajské-Smolíkové: Pravda na útěku, režie J. Otýs, hráli opět v pavilonu Sokola Plzeň V;
poté Večer slovanských autorů, v prosinci uvedena hra manželů Tomanových: Vinice.
1947
– Karel Poláček: Otec svého syna, režie S. Otýs;
– Máša a Stanislav Lomovi: Pán pro zábavu, režie Josef Achatz.
1948
– 30 let ochotnické činnosti L. Valešové připomenuto veselohrou Richarda Branalda: Česká maminka.
V tomto roce valná hromada většinou odmítla spojení se spolkem Mošna.
– Vlasta Petrovičová: Růžové dopisy.
Někteří členové vstoupili do DS Scéna, což ohrozilo existenci spolku.

1949 nastávaly problémy s nastudováváním her kvůli směnnému provozu a větší zaměstnanosti žen.
– František Kožík: Přátelství, režie J. Achatz.
1950
– Alois Jirásek: Vojnarka;
– František X. Svoboda: Mlsáníčko. Tato veselohra byla poslední hrou spolku.

1951 (6. 3.) valná hromada rozhodla ukončit činnost spolku, který během své historie sehrál 147 představení (více z repertoáru v Albu).
Bibliografie:
HLÁVKA, Petr. Soupis divadelních her Miloše Hlávky (1907–1945), dramaturga ND, které byly hrány ochotníky v době protektorátu. Pro DČAD listopad 2016.

MÍSTOPIS českého amatérského divadla, II. díl. Praha, IPOS ARTAMA 2002, s. 170–171.

SCHNEIDEROVÁ, Gita: Ochotnické divadelní spolky v Plzni v období první Československé republiky. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Katedra historických věd, Plzeň 2014.

ZPRÁVA o činnosti divadelního sdružení Vojan v Plzni. Rkp. 11. 6. 1943. kopie kART.

ZPRÁVA o činnosti ÚMDOČ za rok 1937. Seznam spolků a odborů sdružených v ÚMDOČ, s. 76.


České divadlo 1940, č. 3, s. 49.
Archivy:
Plzeň, Archiv města Plzně:
Div. sdružení Vojan, 1924–1951. Ev. č. pomůcky 166 (excerp. VŠ).
Dramatický odbor Církve československé v Plzni, inv. č. 184, ka 32.
Scéna, DrO při církvi československé v Plzni inv. č. 1846, ka 121.

Praha, Národní archiv:
Fond ZU spolky 1924-1926, i. č. 383/856/1926, DrO při církvi československé (zal.).
Fond ZU spolky 1927-1930, i. č. 389/6016/1929, Scéna, DrO církve československé (změna).
Fond ZU spolky 1935-1937, i. č. 405//7888/1936, DrO církve československé.
Fond ZU spolky 1938-1940, i. č. 414/2986/1940, DrO církve české (?)
Fond ZU spolky 1941-1947, i. č. 427/1433/1941, Dramatické sdružení Vojan, dříve DrO církve Českomoravské.

VALENTA, Jiří – JEDLIČKOVÁ, Juliana – ŽÁČKOVÁ, Eva: Soupis podání českých ochotnických divadelních spolků uložených ve Státním ústředním archivu v Praze 1856-1948. Bibliografická pomůcka pro Místopis českého amatérského divadla. Praha, IPOS-ARTAMA 2001-2002. Rkp. 223 s. kART, Praha, Národní archiv, DNM.

Související Obrázky

Plzeň, Církev československá, Evropa hoří – plakát, 1937
Plzeň, Divadelní sdružení Vojan, Pravda na útěku – plakát, 1947
Plzeň, Divadelní sdružení Vojan, Růžové dopisy – plakát, 1948
Plzeň, Jednota mládeže při Církvi československé, Krakonošova medicína – plakát, 1935
Plzeň, Scéna, spolkové razítko, 1928


Mapa působení souboru - Církev československá – DrO, Scéna, Jednota mládeže / Vojan, div. sdružení

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':
Plzeň, Jednota mládeže při Církvi československé, Krakonošova medicína – plakát, 1935
Plzeň, Scéna, spolkové razítko, 1928
Plzeň, Církev československá, Evropa hoří – plakát, 1937
Plzeň, Divadelní sdružení Vojan, Pravda na útěku – plakát, 1947
Plzeň, Divadelní sdružení Vojan, Růžové dopisy – plakát, 1948